Rakovan: Z Prahy do Ostravy Mercedesem za 100Kč? Nemám zájem!
Zdroj: archiv redakceZáležitost s uzavřeným Smetanovým nábřežím v Praze mne minula. Myslím tím uzavření pro individuální (a tuším že i hromadnou) dopravu. Z jednoduchého důvodu. Do centra nejezdím a když, tak většinou metrem. A to navzdory tomu, že mám díky své práci k dispozici v podstatě neustále auto s plnou nádrží zdarma. Tedy ve skutečnosti ne zdarma, za to, že autem jezdím, jsem placený, ale to sem nepatří. Nepatří sem vlastně ani ta zmínka uzavírce nábřeží, nechci o tom teď mluvit, čímž nechci naznačit, že je téma pro mne nepodstatné. S uzavřením nesouhlasím, zajímá-li vás můj názor, vlastně si myslím, že je to hloupost. Musím ještě podotknout, že – a znovu se vracím k náplni a možnostem své práce – navzdory „autu i palivu zadarmo“ raději volím investici do jízdenky a po pražském centru se pohybuji v rámci MHD. I když to v ní často páchne, lidi se na sebe lepí víc než by se mi líbilo při erotickém laškování a i laickým pohledem vidím v hromadné dopravě takové davy kapsářů, že se vždy mezi stanicemi preventivně loučím se svou peněženkou. Ale než se tlačit s autem v zácpě, beru MHD jako rychlejší způsob transportu. Nepotřebuji nutit násilím a vychovávat k tomu, abych nejezdil autem, stejně jako to nepotřebují ostatní řidiči.
Je to otázka rozumu a priorit. Buď prostě potřebuji jet autem do centra a jedu tam s vědomím, že budu mít potíže s parkováním, naberu časovou prodlevu, ztratím drahocenný čas v kolonách a někdo mi auto odře na parkovišti, ale odvezu to, co potřebuji, včetně většího nákladu. Anebo vlezu do „socky,“ kterou nasdílím kromě dalších normálních lidí třeba s pomočeným bezdomovcem nebo balkánským kriminálníkem a za pár korun a několik minut jsem z okraje města v centru.
Vadí-li někomu život v centru Prahy, a vidí v autech zlo a ne nedílnou součást lidského života, může prodat za miliony svůj byt na Václavském náměstí a za získané peníze se přestěhovat na soukromou opuštěnou usedlost třeba do Beskyd. Nebude tedy mít denně ráno čerstvé rohlíky, které po Praze rozváží pekařské auto, lékař asi také nebude v dochozí vzdálenosti a jet v případě potíží autem nebo dokonce volat sanitku by bylo jako upsat se ďáblu, ale třeba život bez aut někomu za menší životní komfort stojí. Mně ne. A tak žiji v širším centru Prahy s vědomím, že možnost velkého nákupu čtyřiadvacet hodin denně, poliklinika sto metrů od domu a výběr několika škol je vykoupena vzduchem plným smogu, přecpanými parkovišti a vysokým dopravním provozem.
O tom ale skutečně nechci mluvit, jen jsem se nechal unést zbytečně myšlenkovým proudem, který ve mne akce s uzavřením Smetanova nábřeží vyvolala. Akce, která mne inspirovala k jednomu pokusu a o ten mi tady a teď jde. To, co jsem chtěl řešit s akcí na nábřeží souvisí. Přes D-Fense, který na svém webu akci komentuje jsem se proklikl na OSBID a dále na web (zřejmě) organizátora uzavírací akce, na AutoMat. A tam jsem, v rámci zkoumání webu, týmu a náplně práce této skupiny lidí (kteří asi bydlí do jednoho v samém centru Prahy a tráví čtyřiadvacet hodin denně korzováním po ulicích centra, že jim auta vadí natolik, že se angažují v uzavírání pro město životně důležitých dopravních tepen), narazil na myšlenku sdílení automobilů. Ta se mi líbí a dává smysl. Líbila se mi už kdysi dávno, když se jeden můj známý vrátil z Kuby a tvrdil, že Fidel Castro zakázal jízdu autem jednotlivcům a že ten, kdo sedne do auta, ho musí zaplnit dalšími cestujícími. Nevím, do jaké míry to je pravda ale ale logiku mi to dává. Zejména když jsem v pondělí ráno na ucpané silnici a vidím kolem sebe nekonečné kolony Xpětek a Qsedmiček, ve kterých jede jeden člověk. Na webu AutoMatu pak byly konkrétní tipy, jak se angažovat ve sdílení aut a haleluja, pokud jste vydrželi číst až sem, tak teď se konečně dostávám k jádru věci.
Fotogalerie Pohřebiště starých aut
Zkusil jsem se osobně zapojit. Nejdříve jsem zkoumal nabídku společnosti, která za úplatu nabízí auta k dispozici, jakýsi pronájem. Nemusíte vlastnit vůz a za příslušný poplatek si auto půjčujete. Na kratší vzdálenosti například starou Felicii, pro náročnější řidiče, jak tvrdí na webu, je tu Ford Focus předminulé generace a vrcholem nabídky je všeuměl VW Sharan. Některé vozy mají tažné zařízení. Ceny by měly být velmi příznivé. Zajímavá idea, ale nic pro mne. Považuji se za náročnějšího řidiče, ale starý Focus mne neuspokojuje a také nevím nic o tom, v jakém technickém stavu auta jsou, jak se o ně provozovatel stará a do vozu, o kterém nevím nic, raději nesedám. A navíc pobočka společnosti je v Brně a to mám z Prahy dost daleko. Nechci působit jako zarputilý kritik, to jak tato společnost funguje se mi zdá nedomyšlené, nedotažené, ale nic proti, podstata má pro mne racionální základ. Vlastně s větší investicí a rozsáhlejším pokrytím – proč ne?!
Další možnost mne ale opravdu pohltila. Jakýsi virtuální autostop jsem přeskočil a šel na web, kde řidiči zadávají své naplánované cesty a nabízejí za poplatek místo ve svém autě. Na webu je výpis cest, řidič nabídne počet volných míst, stanoví cenu za osobu, definuje čas a trasu, a také uvede, jakým autem se pojede.
Vážně mě to zaujalo natolik, že jsem se rozhodl aktivně zapojit. Jedu totiž z Prahy na severní Moravu, předpokládám, že na trase Praha – Ostrava najdu snadno pasažéry… Byl jsem ochotný dát k dispozici tři místa v autě a … byl jsem zklamán. Už je to pár dnů, co jsem nabídku zveřejnil, a nic. Nevím, jestli z Prahy do Ostravy ve všední den nikdo nejezdí. Nebo jestli cena 100 Kč za jízdu je příliš. Anebo zda je Mercedes-Benz S klass natolik odpudivým autem, že jsem jako dopravce upadl v nezájem hned, co jsem značku a typ vozu na web zadal.
Zatím o svezení nepožádal nikdo. A tím myslím skutečně NIKDO, ne že bych čekal na starého umírajícího impotentního továrníka hledajícího univerzálního dědice a dvě švédské bisexuální modelky s velkým poprsím a permanentní chutí k nevázanému sexu s obtloustlým pisálkem. Prostě nikdo, nula osob, za stovku nechce „esklasou“ z Prahy do Ostravy. A to jsem pak upravil čas, abych nestartoval brzy ráno a jednou jsem posunul datum z poloviny týdne na pátek, to abych nalákal třeba studenty vracející se ze školy na víkend domů.
Nějaký závěr? Spíše jen úvaha. To, že něco doporučuji jako alternativu nutně nemusí znamenat, že to funguje a je lepší řešení než dosavadní praxe. Ne pokud jde o nedotažená řešení, nepromyšlená, komplexně nefunkční, dlouhodobě neschopná života. Myšlenka sdílení aut není špatná, ale pokud nebude celorepublikově pojatá, promyšlená do posledního detailu, a třeba garantovaná státem jako oficiální alternativa k dlouhodobému snižování aut na silnicích, nemá smysl. Uzavírat místa, která fungují jako důležité dopravní spojnice je hloupost, i když si parta fanatiků (možná podporovaná nějakými skupinami či lobby) může myslet opak. A spoléhat na svůj rozum je, byť se nám někdo jiný třeba snaží vnutit odlišný názor, často nejlepší.
Ve finále postesknutí – stále víc a víc lidí mám dojem začíná svou hlavu používat jen jako držák na čepici a nechává se ovlivnit dobře formulovanými větami a vidinou rádoby finanční výhody. Jako příklad uvedu odpověď jakési dámy v televizní anketě na otázku, zda se nebojí jet na dovolenou (za sníženou „akční“ cenu) do Egypta ve chvíli, kdy tam zuří občanská válka. (Pozn. Anketa byla natočena v době kdy v Egyptě došlo k převratu, umírali tam lidé a ministerstvo zahraničí varovalo před cestou do Egypta a zpravodajové mluvili o tom, že hlavní, nejkrvavější konflikt ještě přijde). Zmiňovaná dáma odpověděla: „Nebojím se. Tak kdyby se nám tam něco mohlo stát, tak by nás tam snad nepustili, ne?“ Nevěřil jsem vlastním uším… Kdysi jeden spisovatel protěžovaný komunistickým režimem prohlásil „Lidé, bděte.“ Já bych si dovolil parafrázi. „Lidé, používejte svou hlavu a myslete!“
