Beran: Je „řidičská tráva“ na západ od nás opravdu zelenější?

Minulý týden jsem byl autem s rodinou na dovolené v Itálii, jmenovitě ve Valle di Ledro (což je na jih od Trenta a kousek od Lago di Garda), přičemž cesta tam obnášela necelých 800 kilometrů z Prahy přes Rozvadov a pak přes Německo a Rakousko do Itálie.

Tyhle cesty do zahraničí mám docela rád, protože mi vždy umožní se podívat, jak se řídí v zahraničí. Hlavním důvodem tohoto zájmu je několik hledisek. Jednak to, jak se řidiči chovají, tj. jak jsou ohleduplní, jak je jejich řízení předvídatelné a jaké dělají „chyby“ a za druhé je to přístup místních normotvůrců a stavitelů dálnic a silnic k charakteru komunikací a regulaci dopravy (tzn., jak kvalitní staví silniční síť a jak značkami omezují např. rychlost). Je to pro mne vždy inspirací i proto, že je naprosto standardním argumentem některých řidičů proti zrušení rychlostních limitů na našich dálnicích to, že např. v Německu může být na některých úsecích nejvyšší rychlost pouze doporučená jen proto, že „se tam jezdí jinak“, „že jsou tam lepší řidiči“ nebo „že jsou tam lepší dálnice“. Toto je dle mého názoru jednoznačný mýtus, který nemá žádnou oporu v realitě tamního provozu (viz dále).

Začnu cestou přes Plzeň na Rozvadov a dále na Regensburg. Vždycky mne „dojme“ to, jak dálnice A6 z Rozvadova na Oberpfalzer Wald (první velký „kreuz“ s A93) je neskutečně členitá a „technická“ s tím, že zatáčky o tak krátkých poloměrech a tak utahující snad nelze nalézt na žádné naší dálnici a přesto tam není omezení rychlosti. Třeba taková D5 je proti této části A6 naprostá přímá.

A přesto v Čechách neustále slýcháme o tom, že nejvyšší dovolená rychlost 130 km/h je nastavená na stavebně-technické parametry naší dálniční sítě tak, aby to bylo s ohledem na členitost dálnic a poloměr zatáček bezpečné. Je to ale zjevný nesmysl, protože když na této mnohem členitější a nepřehlednější A6 žádné omezení rychlosti není (a v životě jsem tam neviděl nehodu), tak proč to není dost dobré i pro naše dálnice? Přitom řidiči tam jsou stejní jako před Rozvadovem (ostatně jedeme zpravidla všichni ze směru od Prahy nebo od Plzně dál do Německa), takže v čem je ten rozdíl?Evidentně ten rozdíl je jen v něčí hlavě. Je to jen klasická ukázka zabedněnosti kompetentních subjektů, které prostě odmítají podívat se na realitu a akceptovat to, že omezení rychlosti na dálnici je nesmysl. A není o tom, že by tam Češi nebo Němci běžně „létali“ 200 km/h+, i když mohou (já jel taky jen do 160). Většina řidičů stejně jede v rozmezí 130-160 km/h. Je to jen klasická ukázka toho, jak nám je bráněno sami se rozhodnout, jak pojedeme a samozřejmě nechat nás za případnou chybu nést následky. Proč to za Rozvadovem na mnohem techničtější a nepřehlednější dálnici lze a u nás na mnohem přehlednějších úsecích ne, když řidiči jsou ti samí, co na Rozvadově přejeli hranice? Tohle prostě nedává smysl.

Jinak co se Němců jako řidičů týče, jsou stejně (ne)schopní řidiči jako Češi, v něčem možná ještě horší. V ČR jsem zvyklý na to (jakkoli mi to vadí), že se určitá skupina řidičů běžně vozí v levém pruhu 120 a méně a jen po dlouhém „přemlouvání“ je člověk dostane do pravého. Ale u nás máme (až na výjimky) jen dva pruhy. Co ale u Němců nepochopím, je, proč jezdí jen v levých dvou pruzích tam, kde jsou tři nebo čtyři a odmítají jezdit v pravém nebo dvou pravých. Běžná situace je tam taková, že dva pravé nebo úplně pravý jsou volné a všichni jsou „nacpaní“ v levém nebo dvou levých pruzích.

O to méně to chápu u Němců, kteří vědí, že v tom úseku není omezená rychlost, je tam (nejen) kvůli tomu x dalších pruhů, aby se dalo v levém nebo levých pruzích v klidu „letět“ 200 km/h+, a přitom stejně „visí“ v levém nebo levých pruzích. Výsledkem jsou dlouhé kolony v levých pruzích a volno, kam oko dohlédne, v pravých pruzích. A nestáhnou se na chvíli doprava do volných pruhů, aby je člověk mohl předjet, i kdyby je člověk „na kolenou prosil“. Čekal bych od nich víc ohleduplnosti k řidičům, kteří chtějí jet rychleji, zvlášť v úsecích, kde oficiálně mohou a nemohou se bránit oblíbeným argumentem tuzemských výletníků v levém pruhu o tom, „že stejně ten za mnou rychleji jet nesmí“.Němci jako řidiči mají u mne při vědomí faktu, že se po části jejich dálnic smí „létat“ bez omezení, horší známku než Češi, protože toto jejich chování považuji za krajně bezohledné a sobecké. Že by tedy kvalita řidičů v Německu byla lepší, to jsem nepozoroval. Jezdí po dálnicích zpravidla stejně bezohledně (tj. jako kdyby tam byli sami) jako řidiči u nás. A jak jsem demonstroval na příkladu s A6 za Rozvadovem, silnice je tam ještě nepřehlednější než D5 před Rozvadovem. Důvod pro existenci omezení rychlosti na dálnici na naší straně Šumavy tedy zjevně neexistuje, když podmínky, kterými se argumentuje pro omezení u nás, jsou srovnatelné nebo dokonce v neprospěch A6.

Co se týče ostatních zemí, tj. Rakouska a Itálie, tak v Rakousku se sice vyžívají v různých omezeních, ale řidiči tam používají zpětné zrcátko stejně minimálně jako v Německu. Vyšší míru ohleduplnosti k ostatním účastníkům jsem proto nepozoroval.

Italové jsou pak už jiná kapitola. Velmi nepředvídatelně se chovající, ignorující základní pravidla (přednost, barva na semaforech), velmi riskující, blinkr nepoužívající atd. Jízda v Itálii je jednoznačně náročnější, protože tam se člověk nemůže spolehnout u místních na nic. Možná tolik nebourají, ale jejich živelný řidičský styl nerespektující nic a nikoho ve stylu „tam se ještě narvu, třeba uhne“ za vzor rozhodně považovat nelze. A to jsme pořád skoro ještě na severu, když si vzpomenu na provoz v Římě, tak to bylo rovnou o život a o plechy.

DOPORUČUJEME: Nejčastější chyby řidičů, které způsobují bouračky

Zajímavostí v Itálii na druhé straně bylo, že když byl např. uzavřený odstavný pruh na dálnici, nikdo kvůli tomu nesnižoval rychlost, což se mi líbí, protože naprosto nechápu, proč zavření odstavného pruhu musí znamenat u nás snížení rychlosti (jako kdybychom tím odstavným jezdili).
Když to shrnu, rozhodně si tedy nemyslím, že by naše dálniční síť a naši řidiči nějak v kultuře provozu zaostávali za Německem, Rakouskem nebo Itálií. Některé naše dálnice (neříkám, že všechny) by proto v klidu snesli zrušení rychlostních limitů, protože se v ničem neliší od obdobných úseků v Německu. Strašení tím, jak bychom se na dálnicích v případě zrušení limitů na některých úsecích pozabíjeli, je proto jen planým malováním čerta na zeď těch, kteří profitují nebo z neznalosti věci podporují omezení rychlosti na dálnici, aniž by v praxi pro takový závěr existoval jediný důkaz. Tentýž fungující systém v Německu usvědčuje obhájce takového omezování jednoznačně ze lži.

„Řidičská tráva“ na západ a na jihozápad od nás proto není v ničem zelenější, a co zvládnou Němci (a všichni ti z ostatních zemí, co na tamních dálnicích bez omezení rychlosti jezdí), bychom zvládli taky. Nejsme o nic horší řidiči než Němci, takže argumentovat tím, že u nás to nejde, protože bychom se pozabíjeli, je naprostý nesmysl. Když to jde tam, šlo by to i u nás (a prakticky kdekoliv jinde v Evropě).

Judr. Tomáš Beran