Rakovan: Řidiči jsou jako stádo, které se děsí uniforem. A barev.

Dříve byly uniformovaní muži idoly, stačí si jen zabroukat některou z lidových písniček. Dnes fungují jako důvod k panice, stresu a zkratkovitému chování.

Chlapík, kterého vidíte na obrázku, je z nějaké taneční akce v ukrajinské Oděse, pět let nazpátek. Pokud se nepletu, šlo o nějakou party, která neměla nic společného s čímkoli, co by zavánělo policií, prostě to je návštěvník klubu, který si nasadil placatou čepici a mikinu s odznakem. Postavte ho ale takhle, jak je, za krajnici kterékoli české silnice a uvidíte, jaké se začnou dít věci!

Nechci brát téma kolegovi Hugovi, vycházíme ze společného zážitku u kterého jsme se smluvili, že stojí za to se mu pověnovat, nicméně já tuším, že mé myšlenkové pochody tak, jak je rozvedu, půjdou trochu jinou cestou. Jde o to, že jsme cestou pro testovací auto viděli, jak se v Praze na rušné čtyřproudové silnici chystají strážníci městské policie k měření rychlosti.

Když jsme pak jeli o pár minut zpátky, viděli jsme (pro nás už teď v protisměru) nehodu, která na první pohled vznikla tak, že si jeden řidič všiml hlídky s radarem (nemohl si nevšimnout, strážník stál v reflexní vestě zcela nezakrytý na kraji chodníku), razantně zabrzdil a řidič za ním ho naboural. Nechci teď řešit smysl měření v tom daném úseku, šlo o již měřenou část silnice, strážník stál asi v půli cesty mezi začátkem a koncem pevného úsekového měření, jde mi o to, co se stalo, když řidič viděl uniformovaného člověka ve žluté vestě.

Zpanikařil a nezáleželo na tom, jestli jel v tu chvíli povolených 50 km/h, prostě viděl policajta s radarem, tak šlápl na brzdu. Jeden si pak říká, kde se v nás bere ten pocit, že když je policajt na dohled, máme automaticky pocit viny? Tedy někteří z nás, já se mezi ně nepočítám, což nejsou silácké řeči, ale spíše jen osobní zájem vyznat se v problematice a nenechat se nachytat na švestkách, jak je patrné z mého staršího blogu o tom, že policie lže.

Jiná situace, o které už jsem myslím také kdysi psal. Silnice přes kterou se pne přechod pro chodce, řízený semafory. A nehoda, zjevně se stalo to, že jeden řidič chtěl projet na oranžovou, pak se rozmyslel, zabrzdil a ten za ním také chtěl projet na oranžovou, ale zabrzdit při změně záměru řidiče před sebou už nedokázal. Protože šlo o úzké místo, a nutnost jezdit kolem nehody kyvadlově, provoz řídila police. V jednu chvíli se pak policistka doslova (bez přehánění) chytala za hlavu, když se snažila gesty přesvědčit řidičku, aby projela kolem nehody, a ta zarytě stála a rukou ukazovala zpoza volantu na semafor, na kterém svítila červená. Prostě nejela a počkala až na zelenou. Nešlo o to, že by z boku mohlo přijet auto a srazit jí, ne, nebyla to křižovatka, ale opravdu jen přímá silnice s přechodem, nebyla na místě obava z jiného rizika, paní přesto nejela. Když vidím červenou, tak nejedu a basta, přece nedostanu pokutu!?.

To, jak řidiči reagují na uniformy a barvy jasně ukazuje každá nehoda, která se stane na Jižní spojce. Vytvoří se zácpa v obou směrech jen proto, že z dálky jsou vidět majáky, uniformy, žluté vesty a kolem jedoucí řidiči zpanikaří, „protože policie.“ Anebo zpomalí a chtějí vidět krev, smrt, neštěstí, ale to sem teď nepatří. Ještě jiný příklad – nedávno na výjezdu z Prahy probíhalo čištění silnice, kolem krajnice, na mostě nad dálnicí a mezi svodidly uprostřed se pohybovaly postavy v modrých montérkách a žlutých reflexních vestách.

Chápu, že unavený zrak seniora za volantem Hyundai ix20 mohl špatně vyhodnotit situaci a poslat do mozku varovný signál o policistech, šlo ale o hromadný fenomén, kdy téměř všichni řidiči začali kvůli partě metařů brzdit. A to vážně nebyl důvod, nepohybovali se na silnici, ale dost daleko od jedoucích aut, nikde nebylo žádné zúžení, omezení, žádné kužely, a hlavně žádná značka s omezenou rychlostí – klidně se dalo jet povolených 80 km/h. Ale ne, vidím chlapy v modrém s vestami a pracovním náčiním, tak zpomalím na šedesát, „protože co kdyby policie.“ A nemusí jít ani o policii, stačí vzít jednoho člověka z ochranky běžného hypermarketu, v uniformě a  čepicí a uvidíte, jak moc lidí začne tančit, jak on bude pískat.

Co tím vším chci říct? Že je zapotřebí – dokud nebudou vynalezeny teleporty anebo naše silnici neovládnou plně autonomní vozidla, se věnovat řízení. Mezi to nepatří tupé zírání do modrého světla mobilního telefonu, ale sledování dopravní situace kolem dokola. A za mne také uvědomění si toho, co právě dělám. Že když jedu na osmdesátce rychlostí 80 km/h a vidím kdesi silničáře, nemusím zašlápnout brzdu do podlahy a ploužit se kolem něj šedesátkou.

Že když někde měří policie rychlost, není důvod dramaticky brzdit. Jedině snad pokud jde o spojení obou zmíněných případů – není nic lepšího, než policejní auto nabourané bradavicí do zádi vašeho auta jenom proto, že se vás snažila hlídka na dálnici „roztlačit“ nebezpečně intimní jízdou a vy jsme „museli přibrzdit.“

Prosím, řidiči, kolegové za volantem, věnujme se více jízdě a řízení, hlavně u toho přemýšlejme, používejme mozek tak, jak bychom měli, ideálně v režimu ostražitosti a selského rozumu.

tit. foto: Shutterstock.com

8.2.2017 12:55| autor: Filip Rakovan

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

Na tomto webu zpracováváme cookies potřebné pro jeho fungování a analytiku, v případě udělení souhlasu také cookies pro účely cílení reklamy a personalizaci reklam. K tomu využíváme své partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Více informací o nastavení cookies naleznete zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist