Beran: Dálnice bez limitů – v Austrálii to jde taky

Co bude, když se na jednom úseku dálnice zruší rychlostní limit? Vypuknou jatka anebo se nestane, ehm, nic?

Jako balzám na duši působí zpráva, že se v Austrálii na jednom úseku dálnice rozhodli otestovat, jaký že to bude strašlivý masakr, když zruší rychlostní limity. Moc se těším na to, až to za rok vyhodnotí, jakkoli už dopředu vím, že se zjistí jedna zásadní věc – nic se k horšímu nezměnilo a víc lidí neumírá. Proč? No protože neexistuje absolutně žádný důvod, proč by mělo.

To jenom v hlavách některých pomatených se usadila myšlenka, že když na dálnici nebudou rychlostní limity, všichni se hned na povel půjdeme na dálnici pozabíjet v rychlostech 200+.

Ostatně ani v Austrálii to v některých hlavách nefunguje jinak, na úvod pár citací jednoho takového „utahovače šroubů“, který shora uvedený nápad komentoval: „Increasing the speed limits will increase the risk and more people will die as a result,“ he says. „It’s gambling with people’s lives… it is absolutely inevitable that people will die as a result.

Poznáváte tyhle klasické a ničím nepodložené kecy? Prý „gambling“ a prý „inevitebale“. „Bullshit“, chce se mi říct jako odpověď a „bigtime“ k tomu. Rychlost sama o sobě nikdy nezabíjí, zabíjí schopnost včas nezastavit. Mezi těmito dvěma veličinami je velmi složitá korelace, do které vstupuje mnoho proměnných, přičemž samotná rychlost je jenom jedním z nich. Ale na druhé straně, krásný čerstvý vítr důrazu na individuální zodpovědnost autora zrušení limitů:

We are bringing responsibility back to motorists – they need to be able to drive to the road conditions and their capabilities,” he says. Takto by to mělo fungovat. Každý ať je zodpovědný sám za sebe a za svoje jednání, každý ať si posoudí, na co má a na co ne, a ne že budou rychlostní limity preventivně na dálnici omezovány, aby se něco nestalo (jako kdyby se nemohlo něco stát i v povolených rychlostech). Každý ať si zhodnotí, na co má řidičsky, na co má jeho auto a co zvládne v daných podmínkách. Když to odhadne špatně a způsobí nehodu, ponese za to následky. Ale ne že se to bude „preventivně“ omezovat.

Praxe např. v Německu jednoznačně a každodenně dokazuje, že neexistující rychlostní limit (na úsecích bez omezení) k jatkám na silnicích nevede. Je to jen strašení a nástroj na ovládání, buzeraci a výběr pokut. Navíc společensky nesmírně kontraproduktivní, protože místo, aby byli lidé nuceni neustále na silnici přemýšlet, tak prostě jedou podle „předpisů“ a nepřemýšlí. Tohle je neskutečně krátkozraké a „nevýchovné“. Lidé by měli vědět, že se postarat o sebe musí sami, sami si musí udělat vlastní názor, sami udělat vlastní rozhodnutí a sami za ně nést odpovědnost. A nikoli, že jim někdo bude říkat, co mají dělat a jak to mají dělat a jak se mají rozhodovat a nikoli přenášet zodpovědnost za své jednání na druhé. Lidé pak spoléhají na vedení někým jiným (zvyknou si, že si nemusí dělat vlastní názor) a jsou snadno manipulovatelní.

Je smutnou skutečností, že jsme čím dál víc svědkem toho, kdy veřejná správa má tendenci „ovládnout“ všechny sféry našeho života (EU je toho pravým ztělesněním), zasahovat do řady osobních situací, místo aby to zůstalo na rozhodnutí a odpovědnosti řidičů. S radostí tedy vidím, že někde zdravý rozum a hlavně důraz na individuální zodpovědnost za vlastní rozhodnutí ještě žije. Kéž bychom se dočkali téhož i u nás.

Zpět ale k našim dálnicím. Některé naše dálnice by zvýšení nebo rovnou zrušení limitů snesly bez problémů. Stejně ani lidé 200+ moc nejezdí (já zpravidla taky ne, protože pak jde hodně nahoru spotřeba). Když se podívám kolem sebe a na vozový park, kolik řidičů pojede po dálnici např. přes 160 km/h? Skoro nikdo. Občas jedu pomaleji (třeba těch 130-140) a stejně mne skoro nikdo na dálnici nepředjede.

Strašit tedy tím, že hned všichni vyrazíme se pobít na dálnici v rychlostech 200+ je proto naprostý nesmysl. To, čeho se všichni ti úředníci a policisté bojí, je to, že by se najednou zjistilo, že jsou úplně zbyteční a že se zrušením limitu nestalo vůbec nic a že jejich přínos k bezpečnosti silničního provozu stanovováním rychlostních limitů a jejich následným vymáháním byl nulový.

A tak jim nezbývá (jako tomu člověku shora, který straší tím, jak bude „inevitable“, že lidé kvůli zrušením limitů budou umírat) než strašit. Je na nás si uvědomit, že k tomu, abychom se na dálnicích nepozabíjeli nejsou vůbec potřeba rychlostní limity, ani policisté v Passátech, protože se navzájem nezabíjíme ne kvůli nějakým rychlostním limitům, ale prostě proto, že jedeme tak, abychom v pořádku dojeli a totéž přejeme i ostatním. Nebo snad někdo sedá za volant na dálnici s tím, že se jde zabít? A i kdyby ano, nějaký rychlostní limit nebo policejní Passát tomu snad může zabránit?

Ne, rychlostní limity na dálnici nás tedy nijak nechrání, ale slouží pouze jako nástroj buzerace a vybírání pokut. A když si někdo po dálnici bude chtít v levém letět, tak proč ne. Já si budu v těch svých obvyklých tempomatových 150-160 hlídat pravidelně zpětné zrcátko, abych jej včas viděl, hned mu uhnu a popřeju mu příjemný sportovní zážitek a šťastnou cestu. A k ničemu z toho nepotřebuju ani já, ani on rychlostní limity. Minimální pravidla ohleduplnosti nám bohatě postačí. A peníze zbytečně vyhozené za platy úředníků, policistů a jejich vybavení, které nám stejně žádný benefit z hlediska bezpečnosti silničního provozu nepřináší, si necháme ve vlastní kapse a sami s nimi naložíme, jak nám vyhovuje.

18.10.2013 4:57| autor: JUDr. Tomáš Beran

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

TOPlist