Kottás: Pokud jsou piráti silnic bezohlední, pak policie stíhá nepravé!

Už dlouhou dobu jsem z televizních obrazovek neslyšel o pirátech silnic, takže by se mohlo zdát, že se je podařilo zdárně vymýtit. Nebo jsem jenom dlouho nezapnul televizi a nenalistoval si bulvární plátek. Přesto jsem s nimi konfrontován každý den. Nemám na mysli ty, proti nimž jsou neustále instalovány nové radary a vysílány „dálniční stíhačky“. Mám za to, že jsou pouze domnělí. Nemám po ruce statistiku, která by to dokazovala, pouze osobní dojem. Vycházím z toho, že mě nikdy takový člověk neomezil a nikdy jsem se jím necítil být skutečně ohrožen.

Ty, které pokládám za skutečné piráty silnic, pokud bych se už takového klišé měl držet, potkávám den co den, častokrát mne omezí a nezřídka se jimi cítím přímo ohrožen. Pokud budeme vycházet z všeobecně přijímané doktríny, že jsou piráti silnic bezohlední, potom by za předpokladu, že by se míra pirátství měřila skutečnou měrou bezohlednosti, s jakou se na silnicích chovají, vyhrála jiná skupina. O to smutnější skutečností ze strany policie je vymáhání pouze těch předpisů, které se skutečnou bezohledností mají jen pramálo společného. Které to jsou?Pomalá jízda
Toto téma jsme již tolikrát propírali, ale přesto se nelze o něm znovu nezmínit. Nepamatuji na situaci, kdy by mne rychle jedoucí řidič ohrozil, či snad dokonce jen omezil. Pokud se někdo cítí být jím ohrožen, vždyť co může být jednoduššího, než mu uvolnit místo a nechat ho jet si po svém.

Naopak pomalu jedoucí auto vytváří ten problém, že se jej lze jen těžko zbavit. Ať už z důvodu samozvaného soudcovství „já tě nikam nepustím“, nebo jen z prosté neschopnosti a neznalosti, bezdůvodně pomalá jízda je stejným přestupkem, jako ta (byť odůvodněně) rychlá.

Špatné parkování
Dokud někdo nezatarasil vjezd, nebránil výhledu na přechod nebo průjezdu sanitky, nebo si jen na ulici s modrou zónou dovolil zabrat místo rezidentům, kterých v ulici zrovna polovina odjela, nikdy jsem takové porušení předpisů nevnímal jako projev bezohlednosti. Přesto se jedná o jedny z nejpokutovanějších přestupků.Za skutečný projev bezohlednosti považuji třeba takové parkování přes dvě místa. Setkávám se s tím denně a stejnou frekvencí mne také omezuje. Když je někdo líný zaparkovat svoje auto nadvakrát, zato však rovně, nebo jen zcela využít parkovacího místa ve stísněném prostoru, to je skutečný projev bezohlednosti! Jenže lze vůbec něco takového vyžadovat a pokutovat? Jen těžko. Paradoxně je však takový člověk větší „pirát“, než řidič zásilkové služby, který si jenom na pět minut musel odskočit na poloprázdné ulici s modrou zónou.

Nesprávný průjezd křižovatkou
Nesprávné vjíždění do křižovatky – další z mnoha přestupků, který mne vytáčí, avšak jen zřídkakdy se člověk dovolá jeho vymáhání. Nejprve jízda na červenou. Kolikrát vídám ostatní řidiče projíždět na nesmyslně svítící červenou – na přechodu, kde nikdo není, při odbočování doprava na liduprázdné křižovatce nebo jenom bojkotující „radarový semafor“ na začátku obce. Nikdy jsem se jimi necítil omezen nebo ohrožen, pokud ovšem nešlo o řidiče náklaďáku s pískem, který vysloveně nedal přednost, nebo cyklistu, pro kterého předpisy evidentně neplatí.Opačným problémem je potom vjíždění do křižovatky, kterou nelze projet. Každodenně se s tím lze setkat v centrech velkých měst. Stalo se to asi každému – někdy se prostě nechá člověk nachytat a má pocit, že křižovatku ještě projede, ale náhle se provoz v půlce zastaví a zůstane trčet. Pokud však sledujete ve zpětném zrcátku, jak se auta za vámi „štosují“ jedno za druhým, křižovatku co křižovatku, těžko něco takového považovat za pouhý omyl v kalkulaci. Když se potom objeví auto (o sanitce ani nemluvě), které chce odbočit na druhou stranu, ale brání mu v tom další auta, to je skutečná bezohlednost.

Opět je jejím větším projevem vjíždění do ucpané křižovatky na zelenou, než projetí „radarového semaforu“, který na začátku obce vyrostl jenom na základě společenské objednávky.

Co říci závěrem? Snad jen přání, abychom na silnicích více všichni přemýšleli a byli k sobě skutečně ohleduplní. A aby policie trestala – tam, kde jí to zákon umožňuje – opravdu bezohledné chování. Skutečná bezohlednost není, když někdo zaparkuje na místě pro invalidy, když je kolem dalších deset volných, ale taková maličkost, když někdo zaparkuje přes dvě normální místa, když žádná volná kolem nezbývají…