Beran: Proč pravidla nefungují – IV.

Principy materiálního právního státu jsou velmi inspirativními koncepty. Máme zde opět téma stanovování pravidel a problém vymáhání.

V minulém díle jsem se soustředil na jeden z aspektů problému vymáhání, a to je stanovování pravidel tak, aby byla snadněji vymahatelná bez ohledu na to, že taková pravidla pak postihují i situace, které postihovat nemají, což vede ke snižování důvěry v pravidla jako celek. Dnes budu v rozvíjení souvisejících myšlenek pokračovat.
V minulém díle popsaná reakce zákonodárce v podobě „úpravy“ pravidel má podstatnou příčinu, a to je problém obecně s vymáháním stanovených pravidel. Zákonodárce si uvědomuje onu „nesmiřitelnost“ obou pólů, když na jedné straně chce mít vymahatelná pravidla, ale na druhé straně je nesmí ohýbat až tak moc, resp. by neměl (jakkoliv do dělá), aby nepřekročil pravidla materiálního právního státu.

Jen malinko odbočím – principy materiálního právního státu jsou velmi inspirativními koncepty, mají jen tu drobnou „nevýhodu“, že když by se měly aplikovat důsledně, tak se veřejná správa složí za 5 minut, protože by ji požadavky těchto principů rychle paralyzovaly (o důvodech pak dále).

Na jedné straně tedy máme záměr nastavit smysluplně určitá pravidla a na druhé straně je také vymáhat. Základní problém je ale v tom, jak toho dosáhnout. Je totiž nutné uvědomit si jednu zásadní věc – 100%ní vymahatelnosti veřejných pravidel nelze „nikdy“ dosáhnout, protože:

– některé věci se velmi obtížně dokazují

– personální a tudíž finanční náklady na takovou vymahatelnost by byly enormní

– museli bychom se rozloučit se svobodou a hlavně se soukromím.

Z jedné strany se tedy na pravidla „dívají“ principy materiálního právního státu a říkají, že pravidla mají být legitimní, minimalistická, důsledně odůvodnitelná a spravedlivá. Z druhé strany se na to dívá exekutiva (např. policie), která si dobře uvědomuje, že v prostředí zatíženém důslednou aplikací těchto principů by „nepřežila“ ani 5 minut (kombinovaná moc požadavků na legitimnost zásahů, materiálního aspektu, „spravedlivé“ formulace pravidel, přísnosti dokazování a ochrany soukromé sféry jednotlivce by prakticky správní trestání téměř znehybnila, protože jen málo co by prošlo přísným sítem těchto principů). Exekutiva se totiž na celý systém dívá optikou efektivity, nikoli optikou legitimity („hlavně ať udržíme penzum projednaných věcí a vybraných pokut, jestli to má pozitivní vliv na bezpečnost neřešíme“).

A tady začínám mířit k tomu nejpodstatnějšímu, co je hlavní zprávou, kterou se snažím zdůraznit – výše popsané požadavky jsou ve finále vzájemně neslučitelné a řešení pak spočívá jen v možnosti je „přerůst“. tj, změnit perspektivu, jak se na ně díváme.

Vybrat si totiž budeme moci jen ze tří základních scénářů řešení, které jsem už naznačil posledně – buď:

– akceptujeme stávající polovičatý a nefunkční stav nebo

– si uvědomíme, že principy materiálního právního státu jsou důležitější než cokoliv ostatní a smíříme se s tím, že řada věcí prostě vůbec nebude stanovena a tedy ani trestána a přestaneme se spoléhat na to, že nás právní předpisy nebo jejich vykonavatelé mohou ochránit nebo

– zavedeme policejní stát s chipy pod kůží a kamerami a záznamovými zařízeními úplně všude.

Aby bylo možné zevrubně pochopit, proč stávající režim není funkční, rozeberu ty scénáře jeden po druhém. Začněme tím, co máme dneska. Dnešní stav je (dle mého názoru marnou, zbytečnou a dopředu k nezdaru odsouzenou) snahou vyvážit nevyvažitelné a vyrovnat nevyrovnatelné. Důvodem tohoto stavu je to, že na jedné straně je požadavek mít systém spravedlivý a legitimní (zohledňující materiální elementy), ale na druhé straně také efektivní (vybrat co nejvíc na pokutách), což rozhodně nejde dohromady.

Čím více totiž stávající systém akcentuje spravedlnost (on ji tedy moc neakcentuje, ale čím víc by ji akcentoval), tím je „neefektivnější“ (když se bude všude zkoumat do detailu materiální aspekt, máloco se stihne v přiměřené lhůtě rozhodnout, případně vůbec potrestat, resp. by to totálně rozklížilo stávají pojetí formálních pravidel a práci policie).

Policejní auta, kterým neujedete

Zobrazit všechny fotografie

A naopak, čím je systém „efektivnější“ (čti „čím víc se toho projedná a čím víc se vybere na pokutách“), tím je nespravedlivější (v zájmu objemů se budou ohýbat definice zákazů a povinností (jako s tím držením mobilu) nebo procesní pravidla tak, aby se obvinění mohli méně bránit – viz naše stávající odpovědnost provozovatele za přestupky řidiče nebo se bude – jako dnes – měřit tam, kde se hlavně vybere).

Toto je třeba si uvědomit jako základní premisu pro jakékoli další posuzování smyslu stávajících pravidel a možnosti jejich změny. Buď se soustředíme na kvalitu a půjdeme do detailu a do všech nejzazších důsledků (což by ale zákonitě rozložilo stávající formalizující přístup a pojetí), anebo pro nás bude vhodnější kvantita bez ohledu na to, jestli to má smysl nebo nemá. Ať už si chcete ale vybrat cokoliv, uvědomte si, že shora uvedené požadavky jsou protikladné, takže chcete-li fungující systém, jeden z přístupů je nutné si vybrat.

Toto je tedy základní kámen kritiky stávajícího systému, jehož znakem je snaha sloučit neslučitelné a z toho samozřejmě vyplývající všechny patologie systému a jeho nefunkčnost, který se neustále pohybuje od jedné strany ke druhé, aniž by dokázal najít funkční střed (ten stejně neexistuje, což je dle mého názoru naprosto klíčové si uvědomit).

Pro další výklad v dalších dílech proto vycházejme z této skutečnosti a uvědomme si, že některé věci dohromady fungovat nebudou. To je podle mne jediným možným východiskem na cestě k řešení – uvědomění si imanentního rozkolu uvnitř principů, které ovládají stávající systém pravidel silničního provozu a trestání jejich porušování a uvědomění si, že řešení nespočívá v nikdy nekončící a nedokončitelném sladění obou jeho protipólů, ale toliko v možnosti zvolit jeden z nich a přijmout jeho povahu (jak budu dále argumentovat, jeden z pólů je dle mého názoru zcela nepřijatelný, naopak druhý je jediný funkční – byť to vyžaduje zásadní posun ve způsobu nazírání věcí).

11.10.2013 8:18| autor: JUDr. Tomáš Beran

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

TOPlist