Rakovan: Téměř polovina Čechů řídila auto před autoškolou. A je to v pořádku!?

Čísla průzkumu mluví jasně, lidí, kteří řídili auto bez řidičáku je mnoho. Stejně jako těch, kteří se ocitli za volantem před patnáctým rokem věku.

Informace proběhla médii a mne překvapil až fanatický pokus toto odsuzovat. Šlo o průzkum České pojišťovny, která se dotazovala mezi tuzemskými řidiči a výsledek ukázal, že 42 % Čechů řídilo auto před absolvováním autoškoly. To není málo a malý podíl není ani 20 % řidičů mladších patnácti let. Tiskový materiál pak říká, že „zarážející je také fakt, že nezletilí řidiči z devadesáti procent nesedí v autě sami. Téměř polovina dotázaných nezletilých řidičů řídila auto pod dozorem svých rodičů. Dále nezletilí nejčastěji řídí v doprovodu staršího kamaráda (18 %) či jiných rodinných příslušníků. Rodiče si bohužel neuvědomují, že tímto svým dětem nijak nepomáhají, což potvrzují i zkušenosti pracovníků autoškol.

Citát z tiskového materiálu pokračuje…. „Při své práci instruktora se často setkávám s žáky, které rodiče nechali na zkoušku řídit ještě před nástupem do autoškoly. Mají pocit, že když jsou v autě se svým dítětem, mohou v případě nutnosti zakročit. Avšak klasická auta nejsou vybavena bezpečnostními pedály, jako ta v autoškole, rodiče z místa spolujezdce nestihnou dostatečně rychle zareagovat a situace může skončit neštěstím,“ varuje Pavel Žabenský, instruktor břeclavské AR autoškoly a dodává:
„Děti navíc přejímají špatné řidičské návyky rodičů, kterých se následně těžko zbavují. V neposlední řadě získají pocit, že se už vlastně v autoškole nic učit nemusí. Kvůli tomuto přehnanému sebevědomí pak často způsobují nehody.“

Já nesouhlasím. Hrubě nesouhlasím. Jednak tvrdím, že se v autoškole člověk nic nenaučí a nemít za sebou sám poměrně značkou zkušenost s řízením auta před osmnáctinami, bylo by pro mne absolvování autoškoly mnohem náročnější (sám jsem seděl v autě také v době, kdy mi zdaleka nebylo patnáct a do osmnácti let jsem najel poměrně slušnou porci kilometrů. Jistě že ne na veřejných silnicích.).

Pokud mluví instruktor autoškoly o zlozvycích přebíraných od rodičů, tak já tvrdím, že stejně tak mohou studenti přebírat zlozvyky lektorů v autoškole, kterým jsou, na rozdíl od rodičů, zcela ukradeni. Jistě že jsou výjimky, ale když potkávám na nejrůznějších akcích mladé řidiče, kteří mají zájem (a hlavně dostatečnou sebereflexi) zlepšovat se za volantem, je zřejmé, že jim autoškola, kromě samotného oprávnění, nedala vůbec nic. Ale vůbec nic. Určitě je nenaučila řídit. Já osobně jsem trénoval na uzavřených tratích soukromého statku, ani jednou jsem byť centimetrem auta nevjel na veřejnou komunikaci a musím říct, že do autoškoly jsem nastupoval vybaven uměním nastartovat auto, rozjet se, aniž by mi zhasl motor, poměrně jasnou praxí řazení s manuální převodovkou.

Když srovnám s ostatními účastníky tehdejšího kurzu, kteří se polovinu svých jízd učili ovládat auto a ani náhodou neměli kapacitu věnovat se řízení a dopravnímu provozu, ptám se – v čem je problém? Naopak já tvrdím, že čím dříve začne člověk řídit – samozřejmě mimo silnice, je to jen a jen lepší.

Ve výsledcích průzkumu se dále říká: „ Pětina dotázaných dokonce přiznala, že poprvé řídila auto ještě před dovršením patnácti let. Mladiství šoféři svým nezodpovědným chováním nejenže porušují zákon, ale ohrožují sebe i okolí. S nezletilými řidiči se podle průzkumu České pojišťovny nejčastěji setkáme na polních cestách, parkovištích a okresních silnicích.“ A řeší se, kde že nejčastěji tito řidiči jezdí.

„Nezletilé řidiče můžete dle výsledků průzkumu potkat především na polních cestách (63 %), parkovištích (28 %) a na méně frekventovaných okresních komunikacích (18 %). Část mladých řidičů (8 %) se ale nezdráhá autem zajet až na městské silnice, kde riziko zavinění nehody značně narůstá.“

Za mne – veřejná silnice, ne, nikdy. Prázdné parkoviště, lesní cesta, pole? Ano, umím si představit, i když nejbezpečnější by byl testovací polygon, uzavřená plocha na nádvoří sídla velké firmy, závodní okruh. Mám osobní zkušenost s řadou čerstvých absolventů autoškol, kteří za mnou chodili s tím, abych jim z titulu člověka „z branže“ poradil, kde že se mají opravdu naučit řídit. A teď nemluvím o sportovní jízdě, ale o „obyčejném“ ježdění v bežném provozu. Kamarádka vyšla z autoškoly, kde poprvé seděla v autě, a jakkoli měla v kapse oprávnění řídit automobil, neuměla to. Celou autoškolu se snažila jen ve stresu přežít, a nabiflovat se odpovědi na testy, ale rozjet se bez cukání, řadit, to neuměla. A abych zmínil zmiňované zlozvyky, začal bych s těmi u lektorů autoškol. Jeden zlozvyk třeba je, že využívají praktických jízd k přesunům za svými soukromými potřebami. Že absolutně nic neví a neříkají o přenosu hmotnosti při jízdě. Že (ne)záměrně zatajují techniky pro řešení kolizních situací, jako kdyby bylo „kontra“ vulgární slovo a nedotáčivý smyk magická formule otevírající pekelnou bránu.

Můj pohled na věc je jednoduchý, abych vše uzavřel jednoduchým závěrem. Jsem samozřejmě proti nebezpečným a nektrolovaným jízdám ve veřejném provozu, ale to, aby si mladý člověk ještě před autoškolou na uzavřeném, bezpečném místě vyzkoušel a naučil se plynule rozjíždět, couvat či rozjíždět se do kopce, jednoznačně schvaluji.

Další pohled
Poprvé jsem auto řídil ve čtyřech letech. I když mluvit o tom jako o řízení se nejspíš nedá, starou škodovku jsem nějakou náhodou dokázal odbrzdit a poslat do nejbližšího dubu. Můj řidičský talent se začal rozvíjet až ve chvíli, kdy jsem dosáhl na pedály. Kamarád mi tehdy, jakožto pubertálnímu dítku, svěřil svůj opečovávaný Saab 900. Bylo to na letišti a asi poprvé se dalo prohlásit, že jsem řídil.

Za volant jsem před absolvováním autoškoly usedl ještě nesčetněkrát a nemůžu si to vynachválit. Když jsem potom poprvé seděl za volantem autoškolácké Fabie, rozjíždění jsem měl v malíku, stejně jako přehmatávání na volantu a další elementární prvky řízení. O to víc jsem se tak mohl soustředit na silnici, což mi v hektickém hlavním městě dost pomohlo.
Ondřej Lilling

Asi jako u většiny řidičů, moje první zkušenosti za volantem pocházejí z klína mého otce. On šlapal na pedály a já jsem kroutil volantem. Už si nevzpomenu, kdy to bylo, ale bylo to ve vínové Škodě „stodvacítce“. Úplně sám jsem řídil ve 13 letech, kdy jednoho dne přišel strýc s tím, že se půjdeme projet. K mému překvapení jsme dojeli k opuštěnému letišti, kde jsem dostal klíčky od Wartburgu 353W, že prý nazpátek pojedu já.

Bylo to daleko na východním Slovensku u Maďarsko-Ukrajinských hranic, kde policie hlídá spíš co v autě vezete, než kdo ho řídí. A po silnicích to byl jenom kousek. Nedávno jsem kvůli tomu trpěl chvilkovou mánií koupit si vlastního Wartburga, za účelem renovace a provozu na veteránských značkách. Před faceliftem (tehdy se tomu tak ještě neříkalo), s chromovanými nárazníky a řazením u volantu. Nakonec z toho sešlo, ve svém věku stále ještě bažím po něčem rychlejším. A byla to chyba, jelikož jsou Wartburgy stále vzácnější.

Jestli dnes schvaluji řízení před dovršením 18 let věku? Jistě, pokud je to v kontrolovaných podmínkách mimo pozemní komunikace, jenom dobře. Z vlastního počínání v autoškole vím, že bez předchozích zkušeností by to bylo o dost složitější.

Do autoškoly jsem přišel s tím, že jsem uměl řídit (lépe řečeno „ovládat vozidlo“), a přestože jsem tak neztrácel čas učením rozjíždět se a držet volant rovně, za celou dobu trvání autoškoly jsem pochytil tak polovinu všeho potřebného. Výcvik je tristní a co si člověk neudělá sám, to neumí. Takže všichni šup ven na polňačky!
Hugo Kottás

zdroj: Česká pojišťovna, tit. foto: Profimedia

3.11.2013 12:03| autor: Filip Rakovan

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

TOPlist