Rakovan: Zase si o něco méně vážím policie. Protože lže.

Stěžovat si na chování policejní hlídky může být už otřepané. Nicméně co se dá dělat, když policie, místo aby pomáhala a chránila, nemluví pravdu a provokuje?

rakovan-tak-si-zas-o-neco-mene-vazim-policie-protoze-podvadi-a-lze.jpg

Zdroj: archiv redakce

Nejsem ten typ, který remcá a stěžuje si na policii jako na autoritu, nevztekám se pokaždé, když vidím modrou uniformu, chápu policii jako součást státního aparátu, na jejíž provoz jako každý daňový poplatník přispívám.

Nemyslím si ale, že když je policie placena z mých (rozumějte z našich daní), měla by chovat patolízalsky, na druhou stranu si stejně tak nemyslím, že je policie něco víc než jen nástroj, který má, no, třeba „jen“ pomáhat a chránit tak, jak se píše v jejím sloganu.

Při své práci a každodenním ježdění autem se s policií setkávám poměrně často a mé poslední setkání, díky dvojici policistů, má za důsledek to, že mám o policii opět horší mínění než dřív. Aby bylo jasno, mluvím o Policii ČR, jakkoli ta i Městská policie jsou pro mne jedno a to samé, vlastně někdy mám pocit, že městský strážník, pokud ho nepostaví s radarem na dlouhý přehledný úsek vybírat pokuty do obecní kasy, odvede víc smysluplné práce, než „stáťák.“

Popíši nedávnou situaci. Byl jsem během jízdy autem zastaven hlídkou Policie ČR s tím, že jsem spáchal několik přestupků. Mělo jít o jízdu vyšší než povolenou rychlostí. O podjíždění aut. Riskantní jízdu. K tomu zaznělo, že „my to máme nahrané“ a „my s tím vlastně ani nemůžeme nic dělat, to půjde rovnou do správního řízení.“ Pro vysvětlení se vrátíme o pár minut nazpět.

Jen jsem s dítětem ve Fordu Mustang v ostře žlutém laku s rychlými pruhy, tedy s výrazným vzhledem a ještě výraznějším výfukem. Auta jsem nepodjížděl, v rámci nájezdu a téměř okamžitého sjezdu jsem se připojil a pak hned zase odpojil z pražské magistrály.

Vezmu to ještě jinak, nejlepší bude postupovat podle komentářů hlídky, která mne zastavila. Tak „pane řidiči, jedeme za vámi už od Spořilovské.“ Ne, nejeli. Jelikož se dívám do zrcátek asi každou druhou sekundu, tak vím, že nejeli, policejní auto se za mnou objevilo, až když jsem najel na výpadovku na Brno. Pravděpodobnější verzí myslím bylo, že mne v protisměru viděla jiná hlídka policie, „zaujalo“ ji uřvané auto, a dala hlášku dál. Takže první lež. Zatím nic, co by se mělo reálně týkat přestupku, ale lež to prostě byla. Vím stoprocentně, že za mnou jeli až později, všiml jsem si hned dvou hlav bez čepice, zato s cigaretami v ústech, překvapilo mne totiž, že jedou s majáky, a hulí u toho. No nic.

„Pane řidiči, doklady, všechny, vzhledem k vašemu přestupkovému jednání…“ Doklady jsem předal, k ničemu dalšímu jsem se nevyjadřoval. „Víte, kolik se jezdí na Jižní spojce?“ Vím, ale mlčel jsem. „Víte, kolik se jezdí na Jižní spojce?“ Stále mlčím. „Takže vy nevíte, kolik se jezdí na Jižní spojce?!“ Na to jsem nereagoval a upozornil jsem slušně policistu, že vezu dítě s vážnou chorobou a zhoršujícím se zdravotním stavem, a pokud chce něco řešit, tak ať to řeší rychle. Což nebyl žádný výmysl, rodiče holčičky by asi nechtěli, abych tady řešil veřejně podrobnosti, ale skutečně jsem vezl dítě s poměrně vážnými potížemi, samozřejmě sebou komplet dokumentaci k tomu, pokud by bylo třeba doložit. Dítě nebylo ve stavu životního ohrožení – nesupluji sanitku, na druhou stranu šlo o nutnost do určité chvíle dojet do cíle, aby si děcko vzalo potřebné léky. Poslední, co bych potřeboval, bylo kolabující dítě a hlídka, která zdržuje.

„Vy jste podjížděl auta!“ No, nepodjížděl, jak subjektivitě, prostě jsem jen potřeboval najet na spojku, vymotat se mezi auty a pak se zase přemotat na výjezd. A objektivně, něco jako podjíždění na Jižní spojce těžko označíte za přestupek ve chvíli, když právě na této komunikaci můžete jet ze zákona v libovolném pruhu (laicky řečeno). Takže další lež. „Jel jste moc rychle, máme to na radaru.“ Když jsem se podíval letmo na služební Octavii za zády policisty, bylo jasné, že ta o radaru slyšela maximálně, když policisté poslouchali v rádiu předpověď počasí. Čili opět lež.

Beze slova mi byly vráceny doklady. Neptal jsem se „co bude,“ protože jsem věděl, že nic. Nic jsem neudělal. A i když se policisté snažili vytvořit dojem, že ano, opak byl pravdou. A během dvou minut jsem byl pryč.

Když jsem se snažil si to celé shrnout, tak mne napadly jen dva možné důvody této buzerace. Mohl jsem v hlučném autě působit dojmem že jedu rychle a nepřiměřeně. Ale policie za mnou jak tvrdila nejela, takže za prvé – buď jsem byl nahlášen jinou hlídkou, která na dálku myslela, že jsem „pirát“ v drahém autě, a druhá hlídka mě zastavila bez čehokoli v ruce a zkusila, jestli se chytnu, tedy přiznám k něčemu, co jsem neudělal. Za druhé – hlídka mě zastavila a snažila se mne vmanipulovat do situace, ze které bych se vykoupil hotovostí bez bloku. Neobviňuji. Nevím. Ale otazník nad tím vidím velký.

Ještě jednou a naposledy vše shrnu. Byl jsem zastaven policejní hlídkou s tím, že jsem jel rychle. Lež. Byl jsem osočen z toho, že jsem podjížděl auta. Lež. Byl jsem upozorněn na to, že je záznam na kameře. Lež. Byl jsme upozorněn na to, že veškeré řízení jde mimo tuto policejní hlídku a vše bude řešeno automaticky ve správním řízení. Lež. I když neznám pravý důvod, proč mne policie zastavila a snažila se „buzerovat“ a v zásadě mi je to jedno, důležité pro mne je to, že mi policista (ten zlý z oné dvojice) neustále lhal a obviňoval mě.

Mrzí mne to, zejména s ohledem na ty policisty, kteří se chovají korektně. Já si prostě „pomáhat a chránit“ představuji trochu jinak. Pokud jsem něco spáchal, přístup policistů rozhodně nebyl korektní. Mé provinění mi mělo být vyloženo seriozně, se všemi důkazy, dejme tomu i s vysvětlením, jak se bude při řešení dále postupovat, vše podle zákona tak, abych se i já podle zákona mohl jako řidič adekvátně zachovat. Protože jsem odjel bez postihu, zjevně jsem nespáchal nic. Pak je ale celá věc ještě podivnější a jejich přístup ještě více „kontroverzní.“