Beran: Autoškola národa a jízda po dálnici

Co nám „bleskový průzkum“ mezi řidiči potvrdil o tom, jak se jezdí po dálnici? Je to již nějakou dobu, kdy jsem psal několikadílný seriál o častých mýtech, chybách a zlozvycích řidičů na českých dálnicích a vždy se u toho strhla bouřlivá debata. Současně nemine jediná jízda po dálnici, abych znovu a znovu neviděl ty samé nedostatky a chyby u řidičů při jízdě po dálnici. Už mnohokrát mne proto „svrbělo“ po takové jízdě něco na blog napsat a když jsem četl teď ten článek o Autoškole národa a jízdě po dálnici a ještě k tomu diskusi pod ním, nastala vhodná chvíle.

Mnohokrát jsem si zde se čtenáři podiskutoval ohledně dálnic, a to primárně ve vztahu k rychlosti, ale dneska bych se rád věnoval jedinému případu, a to „pouštění z připojovacího pruhu“. Ono to ostatně stejně s rychlostí zase bude souviset, protože ta je v provozu na dálnici obsažena prakticky ve všem.

Jak patrno z výše uvedeného článku, byla popsána klasická situace, kdy řidič jede v pravém pruhu a blíží se k nájezdu, v jehož připojovacím pruhu vidí vozidlo, které bude na dálnici najíždět. Klasická reakce našeho řidiče? Pošlu to do bezmyšlenkovitě do levého pruhu, aby ten, kdo se připojuje, mohl najet a je mi jedno, jestli někoho v levém ohrozím nebo omezím.Je to klasická ukázka toho, jak přesně to vypadat nemá a jak pomýlené je uvažování řidiče v pravém pruhu, který místo toho, aby neohrozil někoho, koho ohrozit nesmí, jej raději ohrozí jen proto, aby dal přednost někomu, kdo na ni nemá nárok. Je to úplně absurdní (a hlavně nebezpečné) řešení dané situace, které zcela staví na hlavu dohodnutá pravidla. Bohužel je možné to vidět dnes a denně.

Což o to, nic proti ohleduplnosti, kdy řidič jedoucí v pravém pruhu přejede do levého, aby jej uvolnil najíždějícímu vozidlu v připojovacím pruhu. Sice úplně v souladu se zákonem to také není, protože přejet do levého smí řidič v pravém jen v zákonem vymezených případech a tenhle to rozhodně není, ale od toho se dá abstrahovat, pokud je smyslem ohleduplnost k řidiči, který se napojuje, jakkoli si ten takové uvolnění pruhu nemůže a nesmí nijak vynucovat a ani se nemůže cítit dotčen, že mu řidič v pravém pruhu pravý pruh pro připojení neuvolnil. Taková ohleduplnost ale nesmí nikdy vést k ohrožování jiných účastníků, kteří jsou navíc v daném případě „na přednosti“.

Bohužel, jak praxe ukazuje, na zdravý rozum řidičů v pravém pruhu nelze vždy spoléhat. Ve snaze usnadňovat najetí vozidel z připojovacího pruhu „obětují“ řidiči v pravém pruhu řidiče v levém pruhu a porušují tak svou povinnost neomezit a neohrozit. Rád bych, aby si řidiči uvědomili, že vstřícní být mohou, nikoli musí, ale neohrozit nesmí. Řidič v připojovacím pruhu musí situaci brát tak, že nemá právo na to, aby mu někdo uvolňoval pravý pruh a že je jen a jen na něm, aby dostatečně zrychlil a dokázal se zařadit. Vynucování si místa při napojování je totiž prvotřídní bezohlednost hraničící s hazardem (asi tak stejně, jako když by si řidič z vedlejší vynucoval nájezd na hlavní silnici, kde je souvislý proud vozidel). A znovu, nic proti ohleduplnosti vůči tomu „z vedlejší“, ale nesmí nikdy vést k ohrožování ostatních účastníků.Líbí se mi, jak to pojali v Německu, kde je u připojovacího pruhu mezi pravým a levým pruhem plná čára, která zdůrazňuje to, aby někoho nenapadlo se cpát do levého pruhu jen proto, aby pustil řidiče z připojovacího pruhu. Jak patrno, i v Německu s tím měli a mají problémy, takže tomu přizpůsobili dopravní značení. Jedná se o velmi jednoduché a geniální řešení, když už si to řidiči neuvědomí sami a posílají to do levého bez ohledu na stav provozu v něm jen proto, aby pustili někoho, kdo na to nemá nárok. A znovu, do třetice, fandím ohleduplnosti, ale nefandím tomu, aby někdo z ohleduplnosti k jednomu ohrozil dalšího.

Když je někdo na přednosti, má právo toho využít a ten, kdo přednost dává a musí dát, nemá sebemenší nárok si vynucovat opak. A není ani nic bezohledného na tom, pokud ten „na přednosti“ využije svého práva a nedává „přednost“ tomu, kdo „přednost“ má dát. Ano, může být puštěn, pokud ten, komu takové právo náleží, se tak rozhodne, ale upřímně, takové jednání (pokud nejsou na silnici sami dva) vyvolává nečekané situace, kdy např. ti, kdo jedou za tím, kdo je na přednosti, důvodně předpokládají, že se tomu odpovídajícím způsobem bude chovat. Pozor tedy na to, aby v rámci do určité míry falešné ohleduplnosti nevznikaly na silnici naopak nebezpečné situace plynoucí z nestandardního chování. Bezpečnosti provozu nepřispívá nic méně než nepředvídatelnost jednání jejich účastníků.Pokud tedy jedno vozidlo musí dát přednost a všichni to vědí, nemělo by se zbytečně do dohodnutých pravidel zasahovat jen z důvodu ohleduplnosti, pokud to na druhé straně může vyvolat nebezpečnou situaci. Řidič v připojovacím pruhu tedy musí mít na vědomí, že on je z těch tří (tj. ještě těch dvou v pravém a levém pruhu) poslední a že si nemůže nic vynucovat. Možná to tomu řidiči není příjemné, ale tak to bohužel je. Může se pak octnou i v situaci, kdy budou auta v pravém pruhu jezdit 130 a v levém třeba 160 a bude mít problém se připojit, nicméně stávat by se to nemělo, protože připojovací pruhy jsou zpravidla dost dlouhé na to, aby se na 130 dalo zrychlit, ale tady už se opět dostáváme k tomu, pro koho je provoz na dálnicích vlastně určen. Někdo si bude stěžovat, že někde je nějaký pruh krátký a zrychlit nedokáže.

To už se ale dostáváme k tématu, na které se podívám jindy, a to jak jsou málo výkonná auta pro provoz (nejen) na dálnicích nebezpečná a jak je pravidlo o nutnosti dosáhnout minimální konstrukční rychlosti na dálnici 80 km/h v dnešní době a s ohledem na technické možnosti aut zastaralé a zcela nedostatečné.