Beran: Práva a možnost obhajoby jen pro někoho?

Zaslouží si všichni stejná procesní práva, anebo je možnost se obhajovat jen pro vyvolené?

Zaslouží si všichni stejná procesní práva, anebo je možnost se obhajovat jen pro vyvolené? Už dlouho v diskusích pod některými články zachytávám sice minoritní, ale přesto zřetelnou a slyšitelnou linku, podle které je právní řád chybný v případě, kdy si kdejaký silniční letec (obvykle ve voze prémiové značky) může dovolit se obhajovat, nevypovídat, napadat důkazy, protahovat řízení do promlčení, žádat o právní pomoc, nechat se zastupovat právníkem a podobně, tj. obecně využívat všech procesních práv, které mu zákon dává k dispozici a pokorně nepřijme „spravedlivý“ trest.

Ačkoliv takové názory naštěstí nepřevažují a pro řadu jiných čtenářů (alespoň soudě podle jejich reakcí) jsou zcela cizí, věnoval bych dnešní blog těm ze čtenářů s krátkozrakým uvažováním, kteří se domnívají, že právo se hájit by nemělo být pro každého a že „lump se nemá právo hájit“ a že právní řád, který to umožňuje, je špatný.

Je to už takový kolorit tzv. hospodských řečí (ale možno samozřejmě pozorovat i v diskusích na Autowebu), když se někdo rozčiluje nad tím, jak tu a onde nějaký lump a pirát unikl „spravedlivému trestu“, protože se dokázal obhájit, využil procesních možností, napadl důkazní prostředky apod. Ostatně zajímavé zde je pozorovat, jak se nikdo neobtěžuje posuzovat, jestli všechny správní úřady udělaly pořádně svou práci, anebo to někde odflákly a obviněný toho využil, ale apriori je v takovém krátkozrakém uvažování chyba na obviněném, který je přece vinen už tím, že je obviněný, tak jakápak obhajoba a zpochybňování práce policie a úřadu. Naposledy to částečně zaznělo pod mým posledním blogem o tom, že se moje údajné překročení rychlosti nestihlo projednat.Panuje proto a občas se objeví velmi, omlouvám se za to silné slovo, hloupý názor, podle kterého by se mělo něco udělat s tím, aby se lumpové nemohli bránit a byli rychle a spravedlivě odsouzeni, protože je jasná chyba právního řádu, když „dovoluje“ lumpovi (pod lumpem si ovečka zmasírovaná médii představuje toho, kdo jí byl k ukřižování naservírován), aby se vyhnul spravedlivému trestu, ať už to znamená v hlavách jednotlivých soudců z lidu cokoliv.

Nejprve je nutné se zastavit nad tím, kdo je to v dikci autorů takových myšlenek ten „lump“. Jak uvádím shora, lump je ten, o kom to říkali v televizi (psali na netu) – jednoduché. Nezáleží na tom, jestli někdo viděl trestní nebo správní spis, nezáleží na tom, jestli vyslechl všechny strany a jestli se seznámil se všemi důkazy. Říkali to v televizi (na netu), tak je to pravda – tečka. Pro milovníky rovnice „říkali to v televizi = je to pravda“, nelze než doporučit výtečný film Vrtěti psem. Klasickou ukázkou toho, jak se vyrábí lump, je předloňský případ Superbu s Mazdou na D1.

Jakmile je lump identifikován, generuje se automaticky „spravedlivý hněv“, podle kterého musí přijít rychlý a „spravedlivý trest“. Tím je cokoliv, co dostatečně bolí, a to v takové míře, aby se vyventiloval vygenerovaný hněv (pokud se dnes podivujeme nad tím, jak se mohli lidé ve středověku chodit dívat na popravy anebo alespoň se podívat na to, kdo je to na pranýři, pak mediální masáže kolem „pirátů“ nejsou ničím jiným než takovým moderním pranýřem).Zásadní problém soudců z lidu ale nastupuje v okamžiku, kdy trest nepřichází, anebo dokonce přijde osvobozující rozsudek, promlčení nebo zastavení řízení z jiného důvodu. Olej do ohně pak přilije informace, že dotyčný byl zastoupen advokátem. Soudce z lidu se neptá, jestli byla důkazní situace dostatečně kvalitní, případně jestli úřady udělaly všechno řádně, jak měly, jestli si někde nezjednodušovaly situace apod. Nahněvaný čtenář Novinek očekává jenom trest bez ohledu na všechno ostatní.

Když pak nepřijde, svádí vinu na právní řád, který dovoluje obviněnému, aby se hájil, případně na právníky, u kterých se obviněný na možnosti obhajoby informoval (jako kdyby právo na právní pomoc byla jen pro někoho) a ve slabé chvilce a pln hněvu nad „špatností“ světa rozvíjí myšlenky na to, jak by bylo úžasně efektivní, když by obviněný (pro soudce z lidu jasný viník, protože to říkali v televizi) žádná taková práva neměl a mohl se rychle a bez „obstrukcí“ odsoudit. Je přece vinen (říkali v televizi), tak jakápak obhajoba, no ne? Kde bere ten lump drzost využívat svých procesních práv a např. nevypovídat nebo napadat důkazy, případně si vyžádat pomoc právníka, když je vinen (říkali v televizi)?

Malomyslnost autora takové myšlenky je úzce zaměřena na odstranění „překážek“ bránících uspokojení nahromaděného hněvu a pomíjí vše ostatní. S chutí pak pomýšlí na okleštění procesních práv obviněného (je vinen, psali to na netu) a hladké dosažení „spravedlnosti“.Připomíná mi to, před pár dny dávali na ČT2 dokument o bývalé prokurátorce (dnes by to byla státní zástupkyně) Marii Brožové-Polednové. O její osobu mi ani tak nejde, ale ten dokument byl hlavně o tom, jak si v tehdejší době (50. letech) představovali lidé spravedlnost. Obhajoba prakticky neexistovala, obhájce pracoval na usvědčení svého klienta a navrhoval za něj např. i trest smrti (jeho vlastní obhájce!!!). Nepochybuji o tom, že tehdejší procesy byly úžasně efektivní, protože lumpové (říkali to v televizi) se přece neměli co hájit, tak jakýpak copak. Strana řekla, že to udělali, tak to udělali, obhájce tam přece není proto, aby svému klientovi pomáhal nebo aby se obviněný, nedej Bože, hájil a měl nějaká práva.

Tato historická paralela ukazuje na to, kam až může toto slabomyslné uvažování dojít. A je úplně jedno, jestli jde o roznášení mandelinky bramborové v 50. letech, kdy citovaná prokurátorka navrhovala dokonce trest smrti (!!!) nebo o dopravní nehody či dopravní přestupky dnes. Princip uvažování „spravedlivých“ zůstává stejný a obrací se i proti pravidlům správního nebo trestního řízení, která „dovolují“ obviněnému (čti „předem ukřižovanému“), aby unikl „spravedlivému“ trestu, když je to přeci „jasné“.

Procesní práva, právo na obhajobu, právo na právní pomoc, právo na spravedlivý proces jsou všechno práva, která vytvářejí právní stát. Tj. systém, kde jsou jasně daná pravidla a lze se na ně spolehnout. Ne snad že by to dneska u nás fungovalo bezvadně, to určitě ne, ale nápady na další oklešťování práv obviněných, protože jsou vinni (kam se poděla presumpce neviny?), vedou k hrůzám procesů v 50. letech, kdy jsou lidé zmanipulováni hněvem z médií a zcela bez znalosti okolností daného případu odsuzují druhé a na základě toho dokonce hovoří o okleštění jejich procesních práv, aby je bylo snadné odsoudit.Soudce z lidu může rozhořčovat to, když obviněného ze závažného činu nelze pro nedostatek důkazů a principy řízení (např. že v případě pochybností se musí rozhodnout ve prospěch obviněného) odsoudit, ale jinak to nejde. Jakmile se začnou právní principy ohýbat (a je jedno, o jak závažný delikt se jedná), je to cesta k totalitě a pryč od právního státu.Soudci z lidu by si totiž měli uvědomit jednu zásadní věc: ty principy tady nejsou k jejich škodě (jak se mylně domnívají), ale na jejich ochranu a každý má právo a měl by mít právo je využít. Neuvědomují si, že když jich zbaví ostatní, zbaví jich i sebe a sami se mohou jednou octnout tam, kde odsuzovali ostatní a nikdo se jich nebude ptát, že nic neudělali. Řada lidí v 50. letech třeba také věřila, že je správné takto porušovat právo na spravedlivý proces a jak se pak asi sami divili, když došlo na ně samotné (vzpomeňme na procesy s politickými špičkami tehdejší doby, kteří jistě podporovali protiprávní postupy, ale pak došlo tím samým i na ně). To si asi dost vyčítali, že se účastnili takového oklešťování práv (nebo s ním alespoň souhlasili, ať už veřejně nebo privátně), když pak jejich nepřítomnost dopadla na ně samé.

Je proto nesmírně krátkozraké si podřezávat vlastní větev oklešťováním práv druhých, když nikdy nevíme, kdy a kde je budeme potřebovat. Právo na spravedlivý proces je tedy něco, co by měl každý, komu je svobodná a demokratická společnost založená na právním státě milá, chránit a hájit, protože nikdy neví, kdy se mu ta práva budou hodit. A nechlácholte se tím, že přece nic špatného neděláte, takže se vám nemůže nic stát a tudíž ta práva nepotřebujete a nikdy potřebovat nebudete. Procesy v 50. letech byly také zcela vykonstruované a postihly lidi, kteří nic neprovedli.

A pokud někdo tuhle paralelu a poučení, které z ní plyne, odmítá, pak mu asi nezbude, než si tu historickou zkušenost prožít znovu a na vlastní kůži, aby to pochopil.

16.2.2012 7:00| autor: JUDr. Tomáš Beran

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist