Maserati GranTurismo Trofeo je v podstatě Da Vinciho dílem. Oplývá šarmantním šmrncem a nechybí mu magnificentní síla (první jízdní dojmy)

Rychlost, ostré zatáčky, brždění na poslední chvíli… Prostě jízda na trati v nádherném autě. Dojmů bylo strašně moc a rozhodně šlo o nezapomenutelný zážitek. Jedno velké „ALE“ přišlo v podstatě záhy. Domů jsem totiž jel Audi S5 s dunivým osmiválcem a populární „čtyři-dvojkou“ pod kapotou. A po dojezdu do Prahy jsem měl jasno, tohle auto bych si vybral spíš, než Maserati.

Hned budí respekt

Co bylo, bylo. Aktuální GranTurismo, které přichází na trh po čtyřleté pauze, jsem si už za volantem zkusil já sám, navíc rovnou v silnější verzi Trofeo. Je větší a brutálnější, je to takřka supersport. Můj respekt mělo okamžitě, ne každý den se totiž člověku stane, že dostane klíčky od auta v plastovém pouzdru, které mlčky naznačuje, že vám právě bylo přiděleno něco exkluzivního a běda, jestli tomu jen zkřivíte vlásek.

Maserati MC12

Přitom tvarem zůstává auto prakticky stejné a nejinak je tomu co se týče délky. Jenže tak nějak působí mohutněji. Možná za to může naducaná kapota motoru, která postupně přechází v blatníky, či nízko umístěný chladič, díky kterému je logo značky vážně jen kousek nad silnicí. A také úzké přední světlomety podobné těm, které má divočejší sourozenec MC20.

Výsledek je za mě více než kladný, Maserati vypadá fantasticky, příď připomíná závoďáky z let minulých, ale s moderním nádechem. Boční siluetu verze Trofeo (ta má například pozměněný přední nárazník či větší otvory pro výfukové koncovky) by nemuselo zdobit obří žluté logo značky, které v kombinaci s modrou metalízou připomínalo rallyeové Subaru z kategorie WRC z před dvaceti let. Ale to už je vedlejší. Navenek se prostě oči dosyta nakrmí. Nádhera.

Maserati hadr

Interiér kombinuje eleganci, luxusní materiály a jednoduchost. Sedadla jsou poctivě prošívaná a pohodlná, drží v zatáčkách, ale taky netlačí a dovolí pohodlné cestování. Jsou to taková závodní křesla. Jednoduchému volantu vévodí ikonický trojzubec, nad obrazovkou infotainmentu jsou decentní a šik hodiny.

Infotainment byl ve tvaru malého notebooku, zkrátka obrazovka a ohnutá dotyková plocha připomínající počítačovou klávesnici. Tam se ovládají sedadla či odvětrávání. Specifický je volič převodovky, udělaný ve formě čtyř tlačítek vedle sebe. Tady musí milovníci původních sporťáků a precizního manuálního řazení asi uronit slzu. Holt pokrok je pokrok.

Zdroj: Bart Běhal

Zaujal mě také hadřík s motivy Maserati, který byl k dispozici v jedné z odkládacích příhrádek. Proč? Přece na lesklé plošky či obrazovku. Prostě Maserati hadr.

Ale oželel bych tlačítko na otvírání dveří. Řídím sporťák, víc by se mi líbila třeba chladná hliníková klika. A ještě na závěr k interiéru něco praktičnosti. Zavazadlový prostor má objem 310 litrů.

Kopanec do zad

Pod působivě velkou kapotou se ukrývá třílitrový dvojitě přeplňovaný vidlicový šestiválec Nettuno, známý už ze zmíněné MC20. Civilnější varianta Modena má 365 kW, testované Trofeo ale přidává, a to docela o dost. Nabízí celkem 410 kW a 557 koňských sil, točivý moment dosáhne na 650 Nm. Počítejme také s pohonem všech kol a osmistupňovou automatickou převodovkou.

A když už jsme u čísel ještě dvě, zajímavá nám samozřejmě chybí. Taková, která se u podobných vozidel sledují hodně. Jedno z nich si pravděpodobně brzy vyzkoušíte, jde o zrychlení z 0 na 100 km/h, které se může vydařit za 3,5 vteřiny. Na slibovanou maximálku 320 km/h se dostanou jen vyvolení. Ale řidiče svádí.

Zdroj: Bart Běhal

Zdroj: Maserati

Maserati ukazuje závodní MC20 GT2, na tratě vyrazí v roce 2023

Číst článek

Za volantem se mi sedí příjemně nízko, výhled je opravdu dobrý a pohled na vyboulenou kapotu, skrývající přední kola, slibuje hodně rychlé svezení. Nebudu lhát, úplně jsem se během jízdy nesžil s obřími pádly za volantem, často jsem do levého drknul, když jsem hledal blinkr. Důležité ale je, že fungují a fungují perfektně.

Stačí přepnout do dynamičtějšího režimu a pustit se do práce. Při každém vytočení nad 6 tisíc otáček a přeřazení na vyšší stupeň se kromě nádherného zvuku dostavil také kopanec do zad a okamžitý nášup enormní síly. GranTurismo znovu zabere a žene se dál.

Akce si samozřejmě žádá reakci. Naštěstí nástup brzd je okamžitý, pobízet se rozhodně nenechají a nevadnou. Bez otázek dávají najevo, že řídíte skutečně silný vůz a jeho schopnosti byste měli respektovat.

Zdroj: Bart Běhal

Pohlcuje rychlost

A to hned od začátku, protože na pedál plynu se snad stačí jen podívat a Maserati zrychluje. Snad nikdy jsem neřídil vůz s tak citlivým a „zaplynemjdoucím“ pedálem. Což z něj ve městě dělá trochu potížistu, protože dodržovat padesátku je náročné. Pocitově to totiž vypadá, že jedete sotva třicítkou. Do města to prostě není, auto pohlcuje rychlost.

Radši se zaměřím na zatáčky. Přilnavost je výtečná, stejně jako kopírování silnice a k tomu, aby při ostrých výjezdech a inteligentní jízdě auto nikde nelétalo, pomáhá i slušná hmotnost, která nedosahuje ani na 1,8 tuny.

Zdroj: Bart Běhal

Maserati GranTurismo je přesně tím, čím chcete aby bylo. Uživatelsky je sice občas trochu náladové a zvláštní, ale jízdně je perfektní. A to nejen při ostřejším fungování, ani dvacetipalcová kola ve městě nezpůsobí nepříjemnosti, podvozek se s nerovnostmi netrápí a dovolí častěji klidnější jízdu, než by řidič čekal.

Je to zkrátka pohodlný vůz, který zároveň nemá strach z extrému. Pokud máte zájem, připravte si na něj minimálně 4,4 milionu korun.