Audi SQ7 je peklostroj a pohlcovač rychlosti. Ze světa kolem dělá rozmazané šmouhy

Benzinový přeplňovaný čtyřlitrový osmiválec pod kapotou dělá z každého svezení radostnou událost. Ale spotřebu je lepší neřešit.
20231218_090909-1100x618.jpgCelá galerie 23 Zdroj: Bart Běhal

Ještě nedávno bych byl býval řekl, že Audi už model Q7 nevyrábí, ale za to může pravděpodobně typ Q8, který ho v mých očích nahradil. Přitom se dál vyrábí oba dva a třeba české prodeje v roce 2023 ukazují, že Q7 se prodalo více než A4 a Q5 dohromady. Takže pozor.

Designově není modelová řada Q7 je ošklivá, ale zub času už na ní vidět trochu je. A ačkoliv to tak vlastně úplně není, hrubými tvary mi pořád trochu připomíná první generaci, která se začala na silnicích objevovat v roce 2005.

Ale možná mě to celé jen mate kvůli zmiňované Q8, která opticky vypadá větší (ale ve skutečnosti není) a její tvary jsou modernější a prostě takové svěžejší. Ale je fakt, že mi bude jedno, které z těchto dvou aut budu mít doma, hlavně, když bude mít pod kapotou drtivý osmiválec, který verze S nabízí. Ale o tom až za chvíli.

Citlivě umístěné obrazovky

Obdivuji Audi, že se mu povedlo do svých vozů nasekat obrazovky, ale člověk si uvnitř nepřipadá jako v obchodu s televizemi. Pomáhá tomu dobře zvládnutá ergonomie, celou palubní desku totiž uzavírá rovná linka odvětrávání a díky tomu je vše inteligentně uspořádáno.

Skrze horní obrazovku se ovládá infotainment, a spodní se zase stará o sedadla a teplotu uvnitř vozu. Dotykovky pracují s haptickou odezvou, tedy rozhraním, které v Ingolstadtu nazývají MMI touch. Proč ne, nemám s tím problém. Důležitější bylo to, že spolupráce byla snadná, zaučení rychlé a nic mě nenutilo sledovat dění na obrazovkách déle než by bylo bezpečné.

Pokud bych se měl do něčeho v této oblasti trefit, půjde o lesklé povrchy. Vypadají hezky, do interiéru se hodí, ale rychle se zapráší a zanesou otisky. Ale jaká je vlastně jiná elegantní cesta? Naopak se mi líbily dekorace z karbonu Vector za 21 239 Kč, které vypadaly honosně a elegantně.

Přemýšlím, jestli není zbytečné prát sem všeljaké doplňky, které SQ7 má. Testovaná verze byla skutečně nabitá, už v základu je vynikající, v tomto případě se zkrátka připravte na to nejlepší možné. Prostorově má auto všeho na rozdávání, kolena, loket, hlava… a přitom si řidič ani spolujezdec uvnitř nepřipadají neosobně, což považuji za důležité. Příplatková sportovní sedadla S se perfektně postarají i o mohutnější jedince.

Stejné to je na zadních sedadlech, která se pyšnila třímístným provedením. Velikost vozu je využita na maximum. Osmisetlitrový zavazadlový prostor je vybaven kolejnicovým systémem s fixační sadou a za příplatek také tažným zařízením. Ani SQ7 prostě nemusí sloužit jen ve městě.

Stovka za čtyři vteřiny

Vidlicový osmiválec se dvěma turby, výkon 373 kW a 507 koní, točivý moment 770 Nm, zrychlení na stovku za 4,1 vteřiny a maximální rychlost omezená na 250 km/h. K tomu přidejme stálý pohon všech kol a osmistupňovou převodovku Tiptronic. To je jen pár zajímavostí ohledně exkluzivního pohonu, jehož schopnosti jsou mnohdy dechberoucí a nezřídka se při jejich vyhledávání osazenstvu dynamicky rozbuší srdce.

Já jsem měl to štěstí, že když se mi SQ7 dostala do rukou, byly ideální podmínky a možnosti na trochu delší trip. A to logicky na západ, kde se legálně tahle bestie dá využít víc než na českých dálnicích a byla by obrovská škoda to neudělat.

Ale nešlo jen o bezhlavé řádění ve stylu „pedal to the metal“, cestu jsem si rozdělil na ostřejší a klidnější. Do Německa jsem jel s těžší nohou, tlačil motor víc do otáček a v tu chvíli nikdo v okolí nebyl soupeřem, protože když Audi poručíte a hrábnete hlouběji do pětisetkoňového stáda, do auta se snadno zamilujete.

Není nutné ani jezdit v režimu Sport, i režim Comfort nabízí dost síly, reakce na sešlápnutí plynu je velmi rychlá, takřka bez prodlevy a vůz zároveň neubírá cestujícím na komfortu. Zrychluje jako kdyby ani nevážil 2400 kilogramů. O aerodynamickém odporu tohoto rodinného SUV ani není třeba se zmiňovat. A když už jsme u něj, rušit posádku začne až okolo 200 km/h. I v tuto chvíli se v SQ7 cítíte bezpečně.

Během jízdy člověka, co si užívá osmiválec pod kapotou, ale nemusí se zároveň konstantně blížit dvoustovce, si auto řekne o zhruba 14 litrů na 100 kilometrů. A byl jsem hodně zvědavý na cestu zpátky, kterou jsem se rozhodl pojmout stylem ekologického řidiče a jel jsem skutečně extrémně slušně. Mimo jiné také proto, že benzín mi rychle docházel a už jsem nechtěl tankovat.

Cílem bylo přesvědčit se o tom, že auto se dokáže chovat také slušně a nemusí majiteli znásilňovat peněženku a nutit ho trávit přílišné množství času u stojanu. Takže rychlost mezi 130-150 km/h a důraz na rozumnou spotřebu, ale zároveň jsem se nechtěl u řízení nudit. A potěšilo mě, jak snadné to na rozdíl od města, kde je jízda za 18 litrů celkem běžná, vlastně je. Výsledkem bylo 11,5 litru, což jsem po mnoha strávených kilometrech považoval takřka za okouzlující. Pětaosmdesátilitrová nádrž se také hodí.

Valí se něco velkého

Velikost vozu pohlcuje rychlost a ze světa kolem dělá rozmazané šmouhy. Ale trochu jinak, než jsme zvyklí ze sporťáků. SQ7 nenabídne takový kopanec do zad při sešlápnutí pedálu až na podlahu, přitom podle ukazatele rychlosti se bleskově pohybujeme v trojciferném čísle. Příjemná informace pro někoho, kdo nepotřebuje k silnému autu tradiční hrubou sílu a preferuje více pohodlí.

Zvuk osmiválce občas připomínal tradiční, hutně znějící americké trucky, které varují okolí, že se na ně valí něco velkého. Audi je nádherně hlučné, ale zároveň výtečně odhlučněné. Na silnici má navíc velký respekt, ostatní řidiči vás na křižovatkách pouští, ti před vámi se zase rychle uhýbají.

Na město, plné front a semaforů, to prostě není, tam se dají i v současné – motorově omezené – době, sehnat přívětivější osmiválce. V každé koloně můžete na ukazateli spotřeby sledovat, jak se co pár vteřin o desetiny zvedá. Pět minut v koloně může klidně znamenat plus dva litry benzínu. Tohle zkrátka není prostředí pro SQ7, mít ho jen na cesty do kanceláře a hlučení v tunelech metropolí je zbytečné. Na druhou stranu pokud ho takto budete využívat, musím pochválit jeho obratnost, ta je na tak velký vůz příkladná. Ale třeba ve starších parkovacích domech se budete klepat, abyste si nezbrousili ráfek…

Rozměry vozu to do světa netroubí, ale je to fakt. SQ7 je sporťák a ačkoliv černá příplatková barva Mythos (31 404 Kč) tolik dynamikou nepulzuje, obří dvaadvacetipalcová pětiramenná lítá kola z kolekce Audi Sport (připravte si 73 552 Kč) už to dávají najevo. A to nejen navenek, ale také jízdně. S horší kvalitou vozovky si umí ve spolupráci s perfektně fungujícím adaptivním pneumatickým podvozkem poradit, ale jakmile se setkáte s retardérem, ucítíte, co máte obuto.

V zatáčkách bylo řízení čitelné a hladké a auto se chovalo přesně tak, jak jsem si přál. Pomáhalo přerozdělování točivého momentu a inteligentní pohon všech kol.

A co cenovka? Poslední dobou to na trhu vypadá chvílemi tak, že i za obyčejné vozy je třeba vytáhnout tučné částky. Často až zbytečně tučné, neodpovídající tomu, kolik investujeme. U SQ7 mi to tak nepřišlo. V základu stojí 2,256 milionu korun (testovaná verze přišla na 3,459 milionu korun) a za tyto peníze dostanete jedno z největších aut na trhu, v perfektní výbavě a s motorem, jehož velikost by z kdejakého klimatického aktivisty udělala kardiaka.

A z milovníka motorů šťastného člověka.

25.1.2024 7:00| autor: Martin Tomaides

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

TOPlist