Kia Sportage téměř v „holotě“? Vyzkoušeli jsme základní motorizaci
Pátá generace Sportage jezdí po silnicích už druhým rokem a pokaždé je to na silnici pěkné zjevení. V záplavě kompaktních SUVček, které je dnes pro každou značku povinností, se totiž hezky vyjímá.
Design nemusí být každému po chuti a je pravdou, že třeba spolu se sesterským Hyundaiem Tucson sází na velmi expresivní design, mně se ale celkem zalíbila.
Designově pořád skvělá
Zepředu zaujme „robotický“ design s výrazným světelným podpisem, zezadu má zase příjemně sportovní šmrnc. Sportage zkrátka na silnici hned jasně poznáte.
Z nabídky někam zmizela parádní jasně žlutá barva, kterou jsem měl na Sportage nejraději, ale tahle modrá s názvem Flame také není k zahození. Ještě by to chtělo GT Line s většími koly a vypadala by skvěle.
Zdroj: Hugo Kottás
Nicméně teď tady máme naopak jednu ze základnějších výbav. Ovšem na balonových sedmnáctkách podvozek skvěle filtruje nerovnosti, ačkoliv nastavením je spíš tužší než plavný. Za mě ideální kompromis.
Vedle nepříliš bohaté výbavy – nicméně tu nechybí třeba všechna okna v elektrice, automatická klimatizace, vyhřívání sedaček a volantu a nějaké ty asistenční systémy – se tenhle kousek vyznačuje i základní motorizací.
Řidičská lambáda
Ta však není vůbec k zahození. Přeplňovaný benzinový motor 1.6 T-GDi se zebe vymáčkne 150 koní. To je solidní porce výkonu, která stačí na zcela průměrnou, avšak dostačující dynamiku za všech okolností.
Podívejte se na test Kie Sportage
Spárovaný je s manuální šestistupňovou převodovkou, která má trochu delší dráhy, ale chod páky v kulise je přesný a takový mechanicky hutný a poctivý.
I ve spojce cítíte větší odpor a velmi dobře se dávkuje, stejně tak plyn, který má na dnešní uškrcenou dobu nezvykle rychlou odezvu. Celkově se tak auto řídí velmi přirozeně.
Tady se mi zase vybavují noční můry s BMW Z4 sDrive20i, které bylo řidičsky naprosto odtažité. Vzpomněl jsem si na to proto, že absolutně nechápu, jaktože se běžný crossover bez sebemenší sportovní ambice řídí mnohem lépe než roadster od sportovní značky. Jestli v tom nemá prsty jistý pan Biermann…
Zdroj: Hugo KottásVážně se tímhle autem jezdí moc fajnově. A mít tuhle kombinaci motoru a převodovky řekněme v Ceedu, prostě normálním autě, ne zbytečně vysoké koze, tak si chrochtám blahem!
To ale vůbec není kritika, že je snad Sportage špatné auto, jenom si prostě do komfortně laděného SUV představuji spíš automat. Obtěžovat se řazením v autě tohoto typu je prostě proti přírodě. Naštěstí stačí jen správně zaškrtnout konfiguraci.
Základní motorizace ve Sportage slušně boduje i spotřebou paliva. Dálničních 130 km/h na tempomat umí za 6,7 l/100 km. To je na vysoké SUV s poměrně velkou čelní plochou dobrá hodnota.
Další testy kompaktních SUV
Počítejte, že ve městě se spotřeba vyhoupne klidně přes devět litrů benzinu. Pravdou však je, že svůj díl na tom sehrálo i extrémní zimní počasí s nezvykle hustou dopravou a dlouhými prostoji.
Ty mi zpříjemňoval hezký interiér. Jednak je prostorný, zadruhé se na něj hezky kouká. Moderní design se dvěma obřími propojenými displeji ve stylu staršího Mercedesu třídy S už možná není zrovna nejvíc fresh nápad, ale pořád to funguje, navíc s crazy designem výdechů klimatizace.
Lišta vede
Designérům se také podařilo hezky zamaskovat propojení obou displejů v rámečku. Trochu si ale musím postěžovat na základní grafiku budíků, která je opravdu primitivní a gigantický retro font à la digitálky Casio se k jinak futuristickému designu moc nehodí. To ale řeší vyšší výbava s hezčími budíky.
Co se mi ovšem opravdu hodně líbí, je řešení ovládání infotainmentu a klimatizace. Pod rozměrným pravým displejem multimediálního systému se táhne dlouhá lišta s dotykovými „tlačítky“.
Zdroj: Hugo Kottás
Zdroj: Hugo KottásNa ní přepínáte mezi režimy ovládání infotainmentu a klimatizace. Ačkoliv to vypadá na první pohled trochu složitě, je to celkem intuitivní a odezva na dotyky prstem jsou přesné a bez prodlevy. A vypadá to opravdu krásně!
Tahle konkrétní Kia Sportage mi byla opravdu po chuti. Byla až nezvykle řidičská (ačkoliv bych tady uvítal spíš automat) a nebyla nařachaná až po střechu zbytečnostmi, přitom jí nechybělo nic zásadního.
Už dlouho jsem do auta nenastupoval s typickým předsudkem „jééé, zase další esúvéčko“ a po týdnu z něj nevystupoval s příjemným pocitem, že to bylo vlastně strašně dobré.
Zdroj: Hugo Kottás
