Dacia Sandero Stepway Extreme Eco-G je levná, úsporná, funkční a hezká. Co chtít víc?
Nedávný rebrand je jednou z nejlepších věcí, která mohla automobilku potkat. A je snadné pochopit proč. Protože z designově prázdných účelových aut nevalné pověsti, které se prodávaly především díky nízké ceně, se stala hezká vozítka, kterým se sice cenovka zvýšila, ale stále hluboko pod konkurenci. A k tomu všemu dobře vypadají a slušně jedou.
Nové logo pak vše demonstruje, zmizel stříbrný tvar s modrým nápisem značky, který – při vší úctě – vypadal trochu jako otvírák, a nahradil ho dynamický ornament. Tedy jen na první pohled. Jde totiž o zkrácenou podobu písmen D a C, a tam kde nejsou, tam je přímo celý nápis Dacia. Automobilka jde s dobou.
Dacia? Doporučuji!
Ještě před pár lety by mě nenapadlo Dacie někomu doporučit jako dobrý kauf, aktuálně je tomu jinak. A vůbec se za to nemusím stydět, a to nejen proto, že koupit v roce 2023 slušný nový vůz pod půl milionu je téměř nemožné.
Původní generace modelu Sandero, který byl poprvé představen před 16 lety, se s tou aktuální snad ani nedá srovnat. Už základní verze vypadá hezky, semi-terénní Stepway je lehce oplastovanou voňavkou a testovaný typ zamířil až extrému. Verze Stepway Extreme značí nejvyšší výbavu, kterou můžeme dostat.
Ještě jednou ke změně identity, ta znamenala pro automobilku také to, že začala pomalu opouštět základní tmavě modrou barvu, která evokuje motoristům především starší modely Logan a Lodgy a vydala se spíš cestou zelené a hnědé. Ale rozumně, aby z auta nakonec na oko nebyl nějaký angličák.
A myslím, že hlavně s novými barvami to klaplo. Na rozdíl od jistého fastfoodového řetězce, který před pár lety vyměnil červenou a žlutou také za zelenou a hnědou. Zdravěji se tam rozhodně nejí, Dacia ale lepší auto je.
Zdroj: Bart BěhalMohl jsem se na testované Sandero podívat snad odkudkoliv a pokaždé jsem na něm objevil něco zajímavého. Prolis, záhyb, specifický detail… Protože jde o verzi Stepway přihoďte si oplastování, ližiny či vyšší světlou výšku. Takhle normálně nevypadá auto za 469 tisíc korun.
Navenek upoutají barvy, uvnitř jednoduchost
Uvnitř vládne střídmost a účelnost, vyšší výbava přesto všechno o kousek posouvá. Tak nějak do příjemna. Líbí se například jemný a lépe udržovatelný materiál MicroCloud, který je na sedadlech a částečně na palubní desce, stejně jako hnědé detaily rozmístěné po celé kabině.
Zdroj: Bart Běhal
Jinak mě baví obyčejnost zabalená do edice, která z tohoto Sandera nedělá laciný kus. Samozřejmě se nemůže rovnat moderním vozům, ale je dobře, že si na nic takového ani nehraje. Místo toho poskytuje sympatický přehled takřka ve všem, co má. Běžná řadící páka, obyčejný analogový rychloměr a otáčkoměr, tlačítka na klimatizaci či vyhřívaní sedaček…
A k tomu jednoduchý palubní počítač či osmipalcová obrazovka infotainmentu. Jeho reakce jsou rychlé a kdo raději navigaci střídá za některou z mobilních aplikací, využije USB port umístěný o kousek vedle.
Zdroj: Bart BěhalChybí mi jen osvětlení pro odkládací prostor před řadící pákou, za tmy se tam štrachá špatně. Trochu jsem se trápil také při vertikálním polohování sedadla, tahle páčka je totiž opravdu hodně zastrčená.
Další vozy Dacia
Je nejúspornější i nejsilnější
Sandero Stepway Extreme má parametry městského auta nejen rozměrově, ale také motorově. Tříválcový litrový benzínový pohon spolupracuje s LPG a celkem nabídne výkon 74 kW. Tedy při jízdě na LPG, na benzín je to 67 kW. Maximálka 177 km/h a takřka dvanáctivteřinové zrychlení na stovku není tím, co zákazníka přesvědčí o koupi, sem totiž promlouvá dvoupalivový systém.
Když má auto plné obě nádrže, dokáže hladce zdolat i tisícikilometrovou vzdálenost. Mezi oběma pohony lze hladce přepínat tlačítkem vlevo pod volantem, nebo nechat Sandero svému osudu. Když se jedna nádrž vyprázdní, samo se začne krmit z té druhé. A mimochodem, jde o nejúspornější a nejsilnější jednotku tohoto modelu.
Zdroj: Bart BěhalPři jízdě na plyn se spotřeba vyšplhá nad 7,5 litru a benzínu si motor bere zhruba 6 litrů na 100 kilometrů. Rychlejší jízda klidně oznámí průměrných 8 litrů, ta šetrnější ale zase bez potíží pouhých 5.
Motor musí do otáček
Jízdní komfort odpovídá cenovce, neřídíme Favorita, ale je třeba se připravit na drobné nepříjemnosti. Například na lehké vibrace v řadící páce (jinak ale šestistupňový manuál funguje bez výhrad), mírné naklánění v zatáčkách či slabší odhlučnění motoru a podvozku, které zkrátka nemůže soupeřit s tím, co nabízí auta s vyšší cenovkou. Dálniční jízda je tím poznamenaná, ale ne natolik, aby bylo třeba se o Sandero přestat zajímat. To v žádném případě.
Zdroj: Bart BěhalKaždopádně svižná jízda si říká o pořádnou dávku otáček, bez nich je motor docela mdlý. Pokud se chcete seznámit se stovkou koní, je třeba se vyšplhat až na zhruba 3500 – ještě lépe na 4 tisíce otáček. Tam Dacia příjemně frčí, je živá, hbitá a zábavná. Do té doby je spíš tím parťákem, který vás zkrátka doveze z bodu A do bodu B.
Jinak se ale nedá říct, že by plynové Sandero nebylo dynamické, jak říkám, když chce, tak to umí, ale musíte motoru zahrát na tu správnou notu. A zároveň počítat s tím, že když se plynová nádrž vyprázdní, přijde auto o část síly a bude třeba více přemýšlet o předjížděcích manévrech. A na okamžitou sílu bude třeba spíš podřazení.
Zdroj: Bart BěhalJízdu po okresce zvládá auto s obstojnou dávkou pohodlí, šestnáctipalcové obutí není trápením a nepříjemnosti způsobí až větší nerovnosti. Co jsem bohužel nezvládl vyzkoušet, byl systém extended grip, tedy tlačítko pomáhající při omezené přilnavosti. Takže systém, rozdělující akceleraci přenášenou z jednoho kola na druhé, jenž pomáhá pneumatikám lépe přilnout k povrchu, už bude na nových majitelích vozu. A se základní cenou 431 900 Kč by jich mohlo být dost.
A ač možná celý test vyzněl trochu kriticky, neměl by. Nemůžu si pomoct, Sandero se mi prostě líbí. Je levné, úsporné, funkční a hezké.
