Test Christen Eagle II: Zapomeňte na Formuli 1, tohle je větší masakr!

Žádné auto na světě vám nezprostředkuje takový zážitek jako akrobatické letadlo. Jestli chcete zažít naprostý masakr, musíte se ze země vydat do oblak.
img_5590-1100x618.jpgCelá galerie 21 Zdroj: Hugo Kottás

  • Dynamika 10

  • Chování na silnici 1

  • Provozní náklady 8

  • Praktičnost 1

  • X-Factor 10

  • Celkové hodnocení 6

V životě motoristického nadšence existuje pár met, kterých musí dosáhnout, než opustí tento svět. Pomyslnou špičkou pyramidy je řízení Formule 1. Jenže projet se v F1 je téměř nesplnitelný cíl, ačkoliv existují jisté cesty, jak toho dosáhnout.

Většinou se musíte spokojit s nižším cílem, jelikož zařídit si a naplno vymáčknout monopost Formule 1 se poštěstí jenom pár vyvoleným. Jestli ovšem toužíte po naprosto masakrálním zážitku, který ef-jedničku dost možná překoná, a navíc k tomu nepotřebujete statisíce, tohle by vás mělo zajímat. Musíte ale nutně opustit zemi a podívat se do oblak, konkrétně usednout do akrobatického letadla.

Já jsem dostal možnost zkusit si akrobatické letadlo Christen Eagle II. Nenechte se zmást roztomilou vizáží dvouplošníku jako z první světové, tohle je moderní akrobatické letadlo, které s vámi zacvičí, až vám půjde hlava kolem.

Dvě křídla zaručují extrémní vztlak, kompaktní rozměry a nízká hmotnost pouhých 530 kg, což je pro představu takový trochu těžší Caterham, zase skvělou manévrovatelnost. Tedy než dovnitř posadili metrákový balast v podobě mé maličkosti.

Eagle pohání vpřed populární plochý čtyřválec Lycoming AEIO-360 o masivním objemu 5,9 litru. To je jedna PET flaška na válec! Výkon 220 koní stačí k maximální rychlosti 296 km/h, nepřekročitelná rychlost pak činí 336 km/h.

Nejextrémnější technické údaje ovšem představují strukturální limity. Eagle je schopen vyvinout pozitivního přetížení +7 g a negativního –5 g. Pro srovnání: Letadla Red Bull Air Race zvládají až +12 g, ale i těch sedm je pro normálního smrtelníka až až.

Nejprve mě ale musejí dostat do kabiny Eaglu, což vyžaduje trochu ohebné tělo (což nemám), ale nakonec se zadaří. Uvnitř je docela dost místa, ale roztahovat se úplně nemůžete. Nohám překáží nádrž na olej, který tvoří efektní kouřovou stopu při závodech, do stehen se mi opírá knipl a levému koleni překáží plynová páka.

A pak tu jsou šestibodové pásy, které se utahují ráčnou, to aby člověk fakt držel. Chvíli se mě jímá klaustrofobie, ale naštěstí mě stejně rychle opouští. Jakmile se odlepíme od země, zalije mě pocit naprostého klidu a opět se mi zasteskne po létání. Už bych fakt mohl konečně dodělat papíry na ultralight.

Nízká oblačnost nám nedovolí vystoupat příliš vysoko, a tak se mi pilot Aleš omlouvá, že to dneska nebude úplně stoprocentní. Já mu odpovídám, že to vůbec nevadí, protože na tohle stejně nejsem moc stavěný. Pozitivní přetížení mi nevadí, ale negativní je fakt hnus.

Mám rád svůj klídek a hraniční adrenalin je pro mě „lítání“ po Nordschelife. Jenže všechny její komprese a odlehčení jsou slabý čajíček oproti tomu, co dokáže tenhle pekelný stroj předvést ve vzduchu.

Na první akrobatický prvek se tak vůbec netěším. To ticho před bouří má svoje kouzlo a vlastně by mi vůbec nevadilo se jen tak kochat podzimní krajinou, jenže vzápětí za to Aleš vezme trochu víc, pořád ale docela zlehka.

Nejprve Aleš proletí pravou zatáčku trochu rázněji. Pozitivní přetížení a zamáčknutí do sedačky je příjemné, podobné tomu, co zažijete třeba v monopostu Formule Renault 2.0, a když pak Aleš přitáhne a stoupáme s přetížením kolem 5 g, je to paráda.

Tohle si vážně užívám, a přestože se mi oči zatlačují do důlků a kůže na tvářích protahuje jako basetovi, je to vlastně příjemné. „No, ty kráso, to je mazec!“ říkám si v duchu.

Cítím, že bych mohl trochu ztrácet vědomí, a kdyby to pokračovalo ještě pár sekund, normálně mě to vypne. Než ale stihnu dokončit tuhle myšlenku, přichází otočka vzhůru nohama, kdy se mi krev přelije do hlavy.

Tohle je opravdu nepříjemný pocit, hlavně prvotní škubnutí, kdy se prověsím do pásů, ačkoliv je mám utažené až na krev. Ale stejně se tak o centimetr propadnu a zmocní se mě pocit, že vypadnu ven. A taky snídaně se hlásí o cestu zpátky na svět.

Když pak střemhlav letíme vstříc runwayi, připomene mi to nějaký výjev z válečného filmu, jenom aby Aleš zase přitáhl a zamáčkl mě do sedačky. To ranní loupák a kakao se vrací na chvíli zpátky tam, kam patří. Pak na mě Aleš zkouší další akrobatické prvky, ale naštěstí stíhám do vysílačky zakřičet, že už teda dost.

Začínám pociťovat podivnou směsici ani ne tak nevolnosti nebo strachu, ale divného pocitu, že tohle tedy už nedávám. Uznávám, že jsem bábovka, a let raději ukončuji s předstihem. Je dobré znát svoje limity a nehrát si na hrdinu.

Ale byl to monstrózní zážitek! Jsem totálně zničený, jako by mě někdo zapomněl ve ždímačce. Je mi nevolno, ani tak ne od žaludku, ale motá se mi hlava a cítím se jako po pátečním večírku. Je to taková horská dráha umocněná na druhou.

Je fascinující, že člověk dokáže vyrobit stroj, který tohle všechno dokáže. A už vůbec nechápu, jak tohle někdo dokáže ještě řídit. Obdivuji všechny akrobatické piloty, protože tohle řídit naplno je vážně umění. Pánové, jste fakt machři!

A vy, jestli chcete zažít opravdový masakr, vyděsit se k smrti a stříknout si do žíly koňskou dávku adrenalinu, račte vstoupit na palubu akrobatického letadla! U zážitkové firmy Allegria to vyjde na pár tisícovek a do smrti na to nezapomenete! Já už ale pro příště raději zůstanu nohama pevně na zemi. A maximálně, možná, jednou, když se poštěstí, sednu do ef-jedničky…

1.12.2021 4:00| autor: Hugo Kottás | zdroj: Allegria

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

TOPlist