Auto jako dědictví, jaké přináší radosti a starosti?

Dnes bych se krátce podíval na některé aspekty související s děděním auta, ke kterým mne inspiroval dotaz jedné čtenářky. Základní princip dědického práva spočívá v tom, že dědic nebo dědicové nabývají vlastnictví k děděnému majetku okamžikem smrti zůstavitele, tzn. již s tímto okamžikem vznikají dědicům práva a povinnosti spojená s vlastnictvím takového majetku.

Komplikace pak primárně způsobuje to, že k témuž okamžiku ještě nemusí být jasné, kdo dědicem je nebo bude. Z opatrnosti by ale všechny osoby, které by dědici být mohly, měly přistupovat k dané situaci obezřetně a nic nezanedbat.

1) Pojištění

Pojištění odpovědnosti z provozu vozidel (tzv. povinné ručení) zaniká okamžikem, kdy dědic tuto skutečnost oznámí pojišťovně. Dokud to pojišťovně oznámeno není, tak pojištění trvá, vozidlo je i nadále pojištěno pod původní smlouvou a v případě škody provozem tohoto vozidla způsobené, bude pojišťovna škodu hradit.

Na druhou stranu, zákon ukládá dědici povinnost přechod vlastnictví k vozidlu na něj bez zbytečného odkladu pojišťovně oznámit. Sankce za to ale zákon neukládá.

Správní postup by ale měl být ten, že jakmile konkrétní dědic má dostatečně určité povědomí o tom, že dané vozidlo zdědil, měl by to obratem oznámit pojišťovně. Tím dojde k zániku původní smlouvy a je nutné sjednat novou pojistnou smlouvu.

Obdobný postup platí i pro havarijní pojištění, nicméně tam se to může lišit pojišťovna od pojišťovny podle obsahu pojistných podmínek. U havarijního pojištění je tedy nutné se podívat do pojistných podmínek a zjistit, jaký dopad má smrt zůstavitele a přechod vlastnictví vozidla na dědice na trvání pojistné smlouvy. Obecně ale ze zákona platí, že takové pojištění zaniká až oznámením dané skutečnosti pojišťovně.

2) Převod auta

S převodem auta v rámci dědického řízení se vážou dvě důležité skutečnosti. Tou první je možnost převádět dané vozidlo ještě během řízení, tj. před potvrzením nabytí dědictví soudem. Dědic sice nabývá vozidlo ke dni úmrtí zůstavitele, ale definitivně nabytí dědictví potvrzuje až soud. Pokud tedy dědic nebo dědicové uvažují o tom, že by vozidlo prodali během dědického řízení, je k tomu nutná jejich dohoda posvěcená soudem.

Druhou skutečností je vůbec možnost převodu. V dotazu, který mne inspiroval k napsání dnešního článku, čtenářka popisovala případ, kdy ex-manželka nabyla v rámci vypořádání SJM auto od ex-manžela, ale nikdy auto na sebe nepřepsala. Auto pak dál převedla. Ex-manžel nedávno zemřel a auto se dostalo do dědického řízení, protože tento zůstavitel byl stále veden v Registru vozidle jako vlastník. V dědickém řízení se ale zjistilo, že vlastníkem není a přišla snaha celou situaci narovnat.

To ale není možné, protože k faktickému a právnímu převodu došlo do konce roku 2014 (v rámci vypořádání SJM) a protože do 30. 6. 2015 nebyla změna vlastnictví zapsána do Registru vozidel, tak takové vozidlo zaniklo a už ho nelze přehlásit (na mrtvého být vedeno nemůže) a tedy jej není možné ani provozovat. V dědickém řízení podobné situace „vyplavou“ na povrch a pokud k dané situaci došlo v časovém období popsaném shora, auto zaniklo a už ho nelze provozovat.