Vybržděné stojící auto a zezadu náraz vozu, jehož řidič nedokázal zastavit aneb Co neubrzdíš, to ukecáš!?

V minulosti ostře sledovaná dopravní nehoda, při které zahynulo malé dítě. Právní expert JUDr. Beran rozebírá skutečnost, zda "zabíjel" řidič auta, které přijelo na místo jako poslední.
shutterstock_172259177-1100x618.jpg Zdroj: Shutterstock

Vrátím se k velmi medializované kauze dopravní nehody z prosince let minulých, při které došlo ke srážce několika vozidel na dálnici v důsledku zablokování levého pruhu obviněným řidičem, přičemž důsledkem toho jednání byla smrt dítěte a těžké zranění dalších osob.

Padlo rozhodnutí Krajského soudu v Praze, který v této věci rozhodoval v prvním stupni, přičemž obviněný, který celou situaci začal tím, že podjel zprava auto poškozených a následně je zablokoval (vybrzdil) v levém pruhu na dálnici, přičemž do vozidla obviněných narazilo další auto, dostal zatím nepravomocně trest odnětí svobody v délce 9 let a stejně tak dlouhý zákaz řízení.

Vybržďování je špatné, ale…

Plně souhlasím s tím, aby se s obviněným v této věci soudy vypořádaly obdobně jako v podobných dřívějších případech, kdy bylo vybržďování (dle mého názoru po právu) kvalifikováno zpravidla jako pokus úmyslného ublížení na zdraví nebo pokus úmyslného obecného ohrožení. I v minulosti v podobných situacích obvinění odcházeli od soudu s nemalými tresty nepodmíněné ztráty svobody, což je dle mého názoru v souladu s nebezpečností takového jednání a hrozícími následky, které takové jednání je způsobilé vyvolat (jen člověk rozumu mdlého může úmyslně zablokovat levý pruh na dálnici a přivést tím ostatní do velkého rizika).

Společenská objednávka je v daném případě jasná, nebezpečnost jednání obviněného stejně tak a obviněný zřejmě podle všeho udělal maximum pro to, aby na něho právě takový důsledek dopadnul, ale soud v touze důrazně „vykácet les“ podobných řidičů za sebou argumentačně nenechává pouze ony pověstné třísky, ale pořádná polena.

Šlo střetu zabránit?

Tím hlavním „polenem“ je závěr ohledně nedostatku zavinění řidiče, který do stojící Octavie narazil. Zcela nepřijatelným je pro mne právní závěr, že tento řidič nic nezavinil, protože „střetu nešlo zabránit“. V televizi byly promítány jak záznamy z kamery řidiče, který to natočil, tak simulace, kterou prováděl znalec v řízení před soudem. Z těchto záznamů bylo patrné, že za Octávií jela v levém pruhu asi tři nebo čtyři auta a poslední právě Audi, jehož řidič do Octávie narazil.

Ze záznamu bylo zřejmé, že řidič prvního auta zpozoroval problém a začal zpomalovat. Tím se zkrátily vzdálenosti mezi auty za ním, a to až do té míry, že Audi jelo doslova nalepené na autu před sebou. Znalec vypověděl, že rychlost byla cca 80 km/h a že řidič Audi vůbec nebrzdil. Když se auta před Audi „rozevřela“, už nestihnul jeho řidič nic udělat, protože byl už moc blízko.

Dodržení bezpečné vzdálenosti

Takhle si ale dodržení bezpečné vzdálenosti nepředstavuji. Jestli jelo Audi 80 km/h, jak uvádí znalec, mělo mít bezpečnou vzdálenost 40 metrů. Záznam z kamery a simulace děje před nehodou ale ukazují, že bylo Audi „nalepené“ na kufru auta před sebou. 40 metrů odstup od auta před sebou řidič Audi rozhodně neměl. Není divu, že pak nestihnul nic udělat, když se stojící Octávie objevila „náhle“ před ním.

Kdyby ale řidič Audi dodržel bezpečnou vzdálenost, tj. těch 40 metrů, a věnoval se řízení, tak by zastavil (40 metrů na zastavení z 80 km/h stačí, navíc v té době auta před ním zpomalovala, takže taky musel nebo měl být připravený na brzdě) nebo by alespoň výrazně zpomalil a následky by byly mnohem méně závažné. Jestliže ale nebrzdil, jak se v daném případě uvádí, vůbec (!), znamená to, že autu před sebou „visel“ doslova na nárazníku a pak už nebyl čas brzdit, protože všechno viděl na poslední chvíli.

Tím následkem tedy dle mého názoru jednoznačně vinen je, protože nedodržel bezpečnou vzdálenost. Nebo mu snad něco bránilo držet si těch 40 metrů odstup, jak mu zákon ukládá? Já sice chápu touhu soudu zavřít obviněného „až zčerná“, ale uvědomuje si soud, jaký nebezpečný návod tady dává všem řidičům?

Nešlo nic dělat…

Protože až příště bude stát někde na dálnici kolona a já se budu lepit na kufr auta před sebou a ten řidič se přede mnou té koloně vyhne na poslední chvíli třeba do odstavného pruhu (protože taky nedává pozor a uvidí ji na poslední chvíli) a já tam někoho „sestřelím“, tak se s přesně stejnou argumentací vyviním a řeknu, že „nešlo nic dělat“. Protože přesně to soud v daném případě řekl. A je úplně jedno, proč ta auta na dálnici stojí.

Odkazem na to, že to někdo zablokoval úmyslně, se nemohu přece vyvinit (jako řidič Audi v tomto případě). Doufám, že takový závěr nebude sdílet odvolací soud nebo Nejvyšší soud (pokud se to k němu dostanu) a vrátí to zpátky. Obviněný si trest za své jednání samozřejmě zaslouží a nástrojů na jeho „plnotučné“ odsouzení je dost (sazba je ve standardní kvalifikaci těchto případů 3 – 8 let, takže když by to dostal v horní sazbě a na důvody by se na to určitě našly, tak je prakticky na úrovni toho, co dostal teď, kde je sazba 8 – 15 let, přičemž zákaz řízení může dostat až na deset let), ale tady se snaha ho maximálně potrestat naprosto zvrtla v popření principů, na kterých je trestání za dopravní delikty založeno a na to by soudy měly při svém rozhodování myslet.

Není možné v jednom případě zavřít oči nad určitými principy jen za účelem maximalizace trestní sankce. S takovým přístupem pozbývá právo své důvěryhodnosti a stává se jen svévolnou vendetou.

2.2.2023 10:15| autor: Redakce | zdroj: JUDr. Tomáš Beran

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

TOPlist