Mazda MX-5 vs. Porsche Boxster: Srovnání lidových sporťáků za 100 a 500 tisíc

Náhoda tomu chtěla a na mém parkovišti se na několik dní setkaly dva roadstery. Oba svým způsobem ikonické, oba s velmi dobrými sportovními vlastnostmi. A přesto hodně rozdílné. Ten skromnější se dá na bazaru sehnat za peníze z letní brigády, ten druhý i s více než deseti lety na krku a s počtem kilometrů nebezpečně se blížící dvousettisícové hranici stále vyjde zhruba na stejné peníze jako nová Octavia v základní výbavě. Tahle auta se dají porovnávat jen velice těžko, kromě náhonu na zadní kola a stahovací střechy jde ale v obou případech o vozy primárně určené jako auto na zábavu.

O Mazdě MX-5 toho bylo napsáno již hodně. Malé roztomilé autíčko s kafemlejnkem pod kapotou a jízdními vlastnostmi motokáry. S vytaženou anténkou vypadá jako autíčko na dálkové ovládání. Druhá generace se mi vždycky líbila a poté, co jsem se v ní projel, jsem měl celkem jasno, že tohle autíčko chci. A bylo úplně jedno, že jsem musel trochu vykuchat sedačku, vyhodit stínítka, vyměnit volant za nějaký v dětské velikosti a pořídit si uzoučké řidičské boty, abych se do ní vůbec dokázal rozumně nasoukat.

Je mi taky jedno, že se zavřená střecha napíná kolem mé hlavy. Na cestě se prostě bavím. A to jak jízdními vlastnostmi, tak i tak trochu pubertální aurou téhle roztomilé potvůrky. Tohle je přesně ten druh auta, ve kterém si můžete nasadit na palici přitroublou čapku, z rádia pustit tu nejinfantilnější možnou hudbu a vyrazit do ulic bavit přihlížející. Fakt, že z auta za jízdy trochu čouhám, je už jen takový bonus.

O deset let mladší a dospělejší Porsche Boxster generace 987 mi na pár dní zapůjčili v prodejním a servisním centru Porška. V Boxsteru je všechno míněno trochu víc vážně. Interiér sice trochu strohý, zato však plný na svou dobu prémiových materiálů, nabídne ergonomie bez kompromisů a pohodlné sedačky, které však dokáží v zatáčce slušně podržet. Ne, tohle skutečně není to veselé autíčko, ze kterého byste si sami dělali srandu, tohle je suverén. Navíc je tady ten znáček na kapotě a příslušnost ke značce, která buduje unikátní sportovní vozy po dlouhé dekády.

Zdroj: archív redakce

Rozdíl v kvalitě je skutečně astronomický. Zatímco subtilní Miata na sebemenších nerovnostech povrzává, mohutnější Boxster většinu času nevydá ani hlásku. Při rychlosti vyšší než 100 km/h na sebe v Mazdě se spolujezdcem musíte řvát a látkový stan vydávající se za střechu tomu příliš nepomůže, v Boxsteru můžete uhánět daleko za dálničním limitem, aniž byste museli výrazněji zesílit hlasitost rádia.

Natažená střecha sice trochu aerodynamického hluku vydává, ale není to nic zásadního. Jediný pazvuk v Boxsteru vycházel od lehce uvolněného deflektoru, který občas zadrnčel. Dal bych ale prsty do ohně za to, že by trocha práce se šroubovákem tento problém velice rychle vyřešila.

Zatím jsme se pouze bavili o zvucích, které Boxster oproti MX-5 postrádá. Jsou tu ale také zvuky, které poskytne pouze Boxster, respektive boxer v jeho útrobách. Plochý šestiválec s protiběžnými písty o objemu 2,7 litru ze sebe dokáže po překročení pěti tisíc otáček vyloudit opravdu parádní zvuk, oproti kterému zní čtyřválcová jedna-osmička pod kapotou Miaty jako mechanické ořezávátko na tužky v posledním tažení.

Podobně je tomu i s jízdními vlastnostmi. Boxster je sice pohodlný, ale stále velice tuhý sportovní vůz s dokonalým vyvážením. Výkon 240 koní dokáže vůz rychle probudit z letargie na jakýkoliv rychlostní stupeň a poklidnou jízdu tak proměnit v pořádně intenzivní zážitek. Navíc je tu opravdu ohromná porce mechanické přilnavosti, která drží vůz přikovaný k asfaltu. Urvat Boxstera v nižších rychlostech vyžaduje opravdu pořádnou dávku hrubiánského chování a skutečná zábava s ním přichází až při velmi rychlé ostré jízdě.

Zdroj: archív redakce

A tady přichází jedna ze silných stránek neposedné Mazdy MX-5. Na okruhu se v sériovém provedení nemůže s Boxsterem ani zdaleka srovnávat, díky své agilitě a relativní absenci výkonu je potřeba ji stále tak trochu šlapat na krk a udržovat otáčky. Zatáčky dokáže prolétávat s rozevlátou zádí i v relativně nízkých rychlostech. Je přitom neskutečně zábavná a hravá, aniž by byla jakýmkoliv způsobem děsivá.

Obě auta prostě mají něco do sebe. Pokud bych si měl mezi těmito vozy vybrat, tak by do velké míry záleželo na financích. Mazda MX-5 nabídne za pár kaček hromadu zábavy. Levná je jak její koupě, tak její opravy i samotný provoz. Porsche Boxster není levný v žádném ohledu.

Koupě samotná je ten nejmenší problém, servis ale nebude žádná sranda a denní dojíždění do práce s občasnými choutkami po zábavě dokáže hravě vystřelit průměrnou spotřebu nad 14 litrů benzinu na sto. Nutno podotknout, že benzinu prémiového. Zároveň je ale Boxster při denních pojížďkách podstatně pohodlnějším autem.

Mít v garáži Mazdu MX-5 je výborné. Mít místo ní Boxstera by bylo lákavé, ale nákladné. Naprosto skvělé by pak bylo mít v garáži auta obě, už jen proto, že dokáží poskytnout trochu jiný zážitek. A úplně dokonalé by bylo mít v garáži namísto Boxstera jeho větší sestřičku Porsche 911. To už je ale jiná pohádka.