Ford Fiesta ST i s tříválcem zůstává hravou kapesní raketou (první jízdní dojmy)

Minulé generace Fordu Fiesta ST patří mezi velmi populární ostré hatchbacky. Díky zábavnému chování, slušné dynamice a dostupné ceně náhradních dílů i tuningových součástek si našla oblibu nejen mezi nadšenými víkendovými řidiči, ale i amatérskými závodníky. Komunita kolem auta je zkrátka obrovská, až se nebojím mluvit o živoucí legendě. Nejen fanoušci, ale i my s napětím očekáváme, jak bude nová generace jezdit.

Hodně se totiž změnilo. Největší změnou oproti minulé generaci je radikální downsizing. Tedy co do objemu zase tak radikální není, ubylo jenom jedno deci, jenže čtyřválcovou šestnáctistovku nahradil tříválec 1.5 EcoBoost. Navzdory menšímu objemu ovšem výkon povyskočil na 200 koní (ano, i minulé auto mělo stejný výkon, u nás ale nebylo k dostání a museli jsme se spokojit jen se 180 koňmi), jenže vyšší výkon není vždycky všechno.

Zdroj: archiv redakce

Důležité je, jak se motor projevuje – jak zní, jak reaguje na plyn, jaký má průběh výkonu a další důležité aspekty, které dohromady utváří jeho charakter. V tom původní jednotka nebyla vůbec špatná. Jak si ale vede nová tříválcová patnáctistovka? Vlastně vůbec ne špatně.

Na volnoběh se ozývá zlověstně hluboký bručák, střední otáčky trochu poodhalí skutečný počet válců a cítíte, že tomu něco chybí, na konci otáčkoměru se ovšem tříválec pěkně rozječí. Každé puštění plynu a přeřazení doprovází teatrální zapráskání z výfuků, hlavně z režimem Sport a Track, kdy se otevře klapka ve výfuku a ten se ještě trochu víc rozezní. Je to trochu laciné a blíží se to divadlu, které předvádějí ostré Miníky, ale funguje to. K rošťáckému charakteru Fiesty to prostě sedne.

Zdroj: archiv redakce

Podáním výkonu potom jedna-pětka nemá téměř chybu. Mohutně silný má hlavně střed a po vysokých otáčkách vyloženě neprahne, ale nevadí jí. Omezovač stejně zasáhne brzy, jak je u turbomotorů zvykem, někde těsně za 6 500 otáček, co jsem ale nečekal, že zaštěká omezovač. Kvalty jsou opět typicky těžší, určitě by se hodily pěkně natěsno naskládané převody, jenže to už v dnešní ekologické době nepůjde.

Vypínání válců? Ano, je tu, ale co… Za celou dobu jsem ho nepostřehnul, asi proto, že jsem na to pořád jenom šlapal. Mimochodem rychlá jízda po části Route Napoleon nad francouzským přístavem Nice proložená korzováním vesničkami si vyžádala pěkných 12,2 l/100 km. To není vůbec špatný výsledek.

Zdroj: archiv redakce

Další částí nového auta, u které panovaly jisté obavy, je podvozek. I obyčejná Fiesta hodně zpohodlněla a totéž se dalo očekávat i od ST. Podvozek je skutečně komfortnější, ale vyloženě nevyměkl. Není to žádná břečka, ale pořád akorát tuhý, přesný a komunikativní podvozek, který na předku drží a zadkem pohazuje jako laciná prostitutka.

Auto je také méně nervózní, neposkakuje tolik, ačkoliv mírné pohupování díky krátkému rozvoru a celkové koncepci pocítíte. Ošklivě děravou silnici ale polyká takovým způsobem, jakým to umějí už snad jenom rallyové speciály na tlumičích za stovky tisíc. Podvozek dokonale poslouchá, je natěšený do zatáček a snadno se nechá vyprovokovat k přetáčivosti. Zcela vypínatelná stabilizace je samozřejmostí. Podvozek zkrátka patří k naprosté špičce – jednoznačný krok vpřed přirozenou evolucí.

Zdroj: archiv redakce

Samosvorný diferenciál Quaife, který dostanete za příplatek 25 tisíc společně s Launch Controlem (který mimochodem funguje docela obstojně) je potom příjemně naladěný. Není příliš agresivní a i na totálně zmáčené cestě byl spíše vítaným pomocníkem, který dodá potřebnou trakci, než zákeřným prvkem, který vás pošle po čumáku do škarpy. Celkově s naladěním motoru funguje v dobré harmonii.

Totéž lze říct o ovládacích prvcích – řízení je přesné, akorát tuhé, vyvážené a rychlé, přijde mi ale, že konečně není tak zabijácky agresivní jako dřív. Pedály jsou dobře poskládané, brzdy akorát tuhé a nerozbředlé, spojka zabírá příjemně a plyn reaguje celkem rychle, ale nečekejte ostrost staré atmosféry. Řazení je krátké a přesné. Prostě všechno funguje akorát, nic nezaostává, ale padne skvěle do ruky.

Zdroj: archiv redakce

Pozice za volantem je poněkud vyšší, ostatně základem je stále malá nákupní taška, ale po celou dobu mi to nevadilo. Lepší jsou i sedačky Recaro, které jsou tvarově podobné těm starým, ale už nejsou tak úzké kolem hýždí, takže nemusíte mít postavu etiopského maratonce, aby vám byly pohodlné. Přitom tělo i zadek drží perfektně. Interiér je potom celkově na mnohem vyšší úrovni než dřív, vypadá vážně moc pěkně.

Fiesta ST je i proto dražší – s cenovkou 522 tisíc v základu se aura dostupnosti poněkud rozplývá, přesto to stále není špatná nabídka. Samotná Fiesta ale míří do vyššího segmentu a už nechce být levným autem pro masy, ale fajnovkou s puncem luxusu, takže vyšší cenu musíme akceptovat. Ostatně uvnitř je nová Fiesta ST o dost hezčí auto. Nic, co by puritánské řidiče zajímalo, ale dělají z Fiesty ST lepší auto na každý den.

Zdroj: archiv redakce

Důležitou zprávou ovšem je, že Ford Fiesta ST navzdory ztrátě jednoho válce a komfortnějšímu podvozku zůstává dostatečně ostrou, hravou a rošťáckou hračkou. Motor přímo nenadchne, ale také neurazí, má celkem povedený zvuk (proti přeplňovaným tříválcům nic moc nemám, ostatně třeba Caterham Sevan 160 je naprosto božský). Podvozek je geniální – akorát pohodlný, utlumený a zároveň pořád ostrý – navíc samosvor posouvá trakci na další úroveň.

Ford Fiesta ST je technicky možná trochu odlišné auto, základní myšlenka se ovšem nijak nezměnila. Pořád je to rychlý malý hatchback, který dokáže svého řidiče pobavit. A o to jde především…