Reportáž: V kokpitu BMW M1 Procar s legendou Ringu
Usednout do jediného mnichovského supersportu, který kdy vznikl, se nepoštěstí každý den. Natož do jeho závodní verze. Tohle BMW M1 vzniklo jako speciál pro šampionát Procar Series. Myšlenka na závodní sérií vznikla v hlavě Jochena Neerpasche, tehdejšího ředitele BMW Motorsport. Dlouho ale nevydržela, série se jela pouhé dva roky po sobě v letech 1979 a 1980.
Vystupovali v ní ale hvězdy Formule 1 nebo Evropského šampionátu cestovních vozů. První ročník vyhrál Niki Lauda, druhý a zároveň poslední Nelson Piquet. Právě do jeho speciálu dnes usednu. Vpřed jej pohání řadový šestiválec o objemu 3,5 litru známý ze sériového auta, nicméně v závodním úpravě poskytuje 470 koní výkonu při kómatických 9000 ot./min. Ten putuje přes pětistupňovou převodovku ZF se závodním řazením (jednička vlevo dole) samozřejmě na zadní kola.
S karoserií o hmotnosti 1020 kg se motor příliš nenadře. V závislosti na zpřevodování rozpohybuje auto na stovku za 4,3 sekundy a maximálku až 311 km/h. Cena jednoho speciálu se v době vzniku pohybovala kolem 60 000 dolarů. Dnes má jistě těžko vyčíslitelnou hodnotu, a proto mi jej bohužel nikdo do rukou nesvěří.Důvěra je vložena v legendu závodních okruhů Haralda Grohse. Muž pro nás méně známého jména je tady na Nürburgringu celebritou. Největšího věhlasu dosáhl v sedmdesátých letech, kdy se po Severní smyčce proháněl v BMW řady 3 E21. Slavné fotografie létajících bavoráků má na svědomí právě on. Za svou kariéru stihl odjet více než padesátku čtyřiadvacetihodinovek, především na Nürburgringu a Le Mans. I ve svých 69 letech je stále aktivní, kupř. ve Volkswagen Scirocco R-Cupu, který je doprovodným závodem seriálu DTM.
Takto si pamatuje motoristický svět Haralda Grohse nejlépe.
Takže tu máme spojení legendárho auta, které bude vodit legendární pilot po legendárním okruhu. Co víc si přát? Pochoduji kolem auta už nějakou chvíli a nemohu se na něj vynadívat. Štíhlý klínovitý profil s baculatou zádí a ohromnou lopatou kufr, ehm… vlastně na kapotě, vypadá i dnes úchvatně. A to ještě nenahodili motor. Jak vyjíždí z garáže a krouží pár zahřívacích kol po okruhu společně s dalšími speciály DTM nebo Porsche Carrera Cup, bezpečně zní ze všech nejlépe. Nemůžu se dočkat, až si vlezu dovnitř, a pocítím syrový, ostrý jekot řadového šestiválce na vlastní uši.
BMW M1 Procar vydává jekot, až je s podivem, že z uší nestříká krev.
Nasoukat se dovnitř vyžaduje trochu ohebnosti, ale není to nic těžkého. Poutají mě do sedačky a já si podávám ruku s mistrem volantu. Prostor tu je velmi stísněný, nikoliv na šířku, ale především na výšku. Kvůli bezpečnostnímu rámu musím mít hlavu trochu vykloněnou do středu. Je znát, že sem spolujezdcova sedačka úplně nepatří, ale to mi je v tuto chvíli vážně jedno.Vyjíždíme z boxů a Harald, smím-li ho takto familiárně nazývat, šlape do plných. BMW M1 se nežene vpřed nikterak brutálně, spíše se nechá unášet na příjemné lineární vlně. Motor zní zdravě a vážně senzačně, řve mi přímo do uší. Nemám tušení, jak rychle jedeme, jelikož tu není žádný tachometr, ale zařazená je čtyřka a ručička rudého otáčkoměru překrývá číslici osm. Palubní deska a sloupek řízení se chvěje způsobem, jako by na kolech ulpělo vzpěračské závaží. Je to živoucí bestie!
Na konci cílové rovinky Harald brzdí do plných a sází jeden učebnicový meziplyn za druhým. Však jich také za svůj život vystřihl nespočet. Široké pásy se mi zaráží do hrudi a nevěřícně zírám, co tohle více jak třicet let staré monstrum dokáže. Hlava mi z přetížení na brzdách a v zatáčkách jde lehce do mdlob, cítím, že jedeme zatraceně rychle.
Ve svých 69 letech si Harald Grohs užívá nejlepšího důchodu na světě.
Díky profesorskému řidičskému stylu Haralda ale nemám pocit, že bychom jeli nějak brutálně rychle, spíše efektivně svižně. Každou zatáčku míjí s jistotou a ledovým klidem ve tváři. Nevím, co sledovat dřív, jestli ubíhající asfalt před kapotou, nebo Haraldovu práci rukou a nohou. Sledovat, jak jeho končetiny ovládají volant, pedály a řadicí páku s přesností ozubených koleček švýcarských automatů je vážně zážitek.Tak, jako všechno na světě, i Haraldova jízda bohužel spěje ke svému konci. Soukám se vem z auta, sjímám si helmu a rozjímám nad tím, co jsem zrovna prožil. Cítím se jako po lobotomii, na mou mysl v uplynulých minutách útočilo tolik rozličných vjemů, z nichž si nedokážu vybrat, kterého si mám víc užívat a zanechat v paměti. Bylo to jednoduše skvělé!
Nejlepší na celé věci je skutečnost, že si tuto událost můžete prožít také. Jízdy nejen v BMW M1, ale také legendárním BMW M3 E30 DTM (které se bohužel před našima očima porouchalo) nebo novodobém BMW M3 GT2 jsou k dispozici v rámci BMW Race Taxi Legends pro všechny zájemce a putují společně po všech zastávkách seriálu DTM. A to je jen další důkaz toho, jak skvělým šampionátem německé cesťáky jsou. Fanoušek vždy až na prvním místě…
Hugo Kottás
