D-FENS: Bezpečná rychlost, díl první

Na začátku tohoto článku položím skutečně provokativní otázku. Slyšeli jste někdy z oficiálních míst zabývajících se bezpečností automobilové dopravy pojem „bezpečná rychlost“?

Na začátku tohoto článku položím skutečně provokativní otázku. Slyšeli jste někdy z oficiálních míst zabývajících se bezpečností automobilové dopravy pojem „bezpečná rychlost“? Mám na mysli například Besip, Centrum dopravního výzkumu, Ministerstvo dopravy, Policii České republiky, dopravní „experty“, kterých jsou podle všeho tisíce a další.

Neslyšeli? Já také ne. Přesto myslím, že existuje.

Z pohledu řidiče je legitimní se tázat, jaká je bezpečná rychlost. To je něco, co každý řidič potřebuje vědět. Evidentně taková rychlost existuje, protože se automobilová doprava dopracovala k slušné úrovni bezpečnosti, aniž by se zastavila a miliony aut absolvují denně miliony kilometrů bez nehod, přičemž jedou nějak rychle.

Policie zná jen pojmy „vysoká rychlost“, „nepřiměřená rychlost“ a zejména „překročení maximální dovolené rychlosti“, za které se vybírají pokuty již 125 let. K nápravě hříšníků i přes enormní úsilí dosud zjevně nedošlo, normální lidé by šli dávno dělat něco užitečnějšího, policie však měří dál a dál to k ničemu není. Druhý díl tohoto článku bude obsahovat odpověď, proč.Besip je státní organizací, kterou nikdo nevolil a která stanovuje strategii bezpečnosti na silnicích na mnoho let dopředu. Besip uvádí, že rychlost je prostě celá špatná. Odstavec 1.1. tohoto článku je nadepsán „Nepříznivé působení rychlosti na bezpečnost silničního provozu“ . Svůj názor na rychlost jízdy formuloval Besip takto:

Obecně řečeno, počet a závažnost dopravních nehod se zvyšující se rychlostí vzrůstá

a také

Snížení průměrné rychlosti o 1 km/h vede k redukci zranění při dopravních nehodách o 2-3%.

Já tomu rozumím tak, že podle Besipu platí obecně, čím rychleji jedeme, tím větší riziko nám hrozí. S rychlostí jízdy roste pravděpodobnost nehody i závažnost jejích následků a to prý dokonce lineárně. To se také odráží v kampaních s hesly „Rychlost zabíjí“, Speed kills apod.

Obdržel jsem i jiný výklad, který zní: Společnost na základě všeobecně sdíleného přesvědčení (někdy se tomu říká common sense) akceptuje nějaké riziko a dohodla na rychlostních limitech, které odrážejí tuto přijatelnou míru rizika. Tímto výkladem mě také nedávno poctil jistý „expert“ z Centra dopravního výzkumu, jmenoval se Frič. Předpokladem řádného fungování této ideologie také je, že mezi rychlostí a rizikem je přímá úměra nebo alespoň jiná kladná vazba.Budeme se nyní dívat na nějaké konkrétní místo. Například před naším domem nebo kde nás naposled změřili. Kdybychom vyjádřili graficky, co lidem vkládá Besip do hlav, vypadalo by to takto:


Na ose x je rychlost. Na ose y je riziko, které může být vyjádřeno například v počtu nehod na milion vozidel nebo relativně, jako násobky nějakého virtuálního rizika s hodnotou 1.

Je to pravda?

Není to pravda a dá se to dokázat na příkladech:
– nekompetentní řidič, který nezvládá svoje vozidlo ani situaci kolem a reaguje tak, že zpomalí svojí jízdu. Sice jede pomalu, ale je nebezpečný pro sebe i ostatní, protože neumí řídit (bod A v grafu)
– řidič dodávky jedoucí z důvodu vlastní pohodlnosti rychlostí 100 km/h v třetím pruhu dálnice. Ostatní řidiči jej musejí nelegálně a chaoticky předjíždět, což je pochopitelně zdrojem rizika (bod B)
– pan Klobouk. Uvědomělý sobec stižený syndromem bezpříčinně konformního jednání. Ohrožovat lidi rychlou jízdou považuje za hulvátské, ale dělat totéž jízdou pomalou je podle něj ctnost. Tak jede úmyslně o něco pomaleji, než smí i než by mohl, protože to pokládá za počestné. Totéž vynucuje i od ostatních, i oni by se přece měli chovat počestně. Ti buď musejí akceptovat jeho pravidla hry, nebo jej za cenu rizika předjet, což v něm vyvolá obrovské pohoršení. Je spíš blbý než nebezpečný, otázka je, co takový sociálně nezačlenitelný jedinec dělá za volantem. Bod C.
– hlouček cyklistů, který jede roztažený přes celý jeden jízdní pruh okresní silnice, protože jim někdo nakukal, že se to smí a že je to správně. Ti riskují skutečně hodně. Za sebou mají frustrované řidiče, což je vždy tak trochu nekalkulovatelné riziko a navíc riskují, že je někdo sundá při předjíždění. Bod D.Všichni vyhověli oficiálnímu pojetí rychlostní demago… pardon, ideologie, jeli pomalu, všichni jsou pro mě však vysoce rizikovými řidiči, které bych raději nepotkával, nevím jak vy.

Jak by to mohlo být ve skutečnosti?


Dejme tomu, že křivka má tvar vany. V její pomyslné ose je průměrná rychlost v daném místě. V případě nesmyslně nízkých a zjevně vysokých rychlostí riziko roste, tak jak jsme si ukázali na případech výše. Na pomyslném dně vany (zeleně vyznačená část) libovolné zvýšení (nebo snížení) rychlosti nepřispívá k růstu rizika (anebo jen minimálně). Vana bude mít určitě jiný sklon stěn pro různé podmínky, ve kterých se sledované místo nachází.

Máte dojem, že na vás hovořím z undergroundu? Vězte, že sám velký Besip, státní organizace, kterou jistě nikdo nebude podezřívat z kacířství, tohle všechno má na svých stránkách. Jen to všechno postavili do takového světla, aby to nebylo na první pohled vidět.

Hned jako první je na již uvedeném odkazu http://www.ibesip.cz/Rychlost/Vliv-rychlosti-na-bezpecnost-silnicniho-provozu tento graf:


(zdroj: iBesip)
To není nic jiného, než useknutá pravá část té vanové křivky. V textu narazíte na informaci, že graf vychází z podmínek Austrálie a to sice z konkrétního místa mimo zástavbu, kde je rychlostní limit 60 km/h (tedy asi nějaké problematické místo). Zároveň ukazuje situaci, kdy je rychlostní limit nastaven správně, tedy na takovou rychlost, kde je minimální riziko. Mimochodem, v tomto grafu srovnávají jeho autoři relativní riziko plynoucí ze speedingu z rizika z konzumace alkoholu, což trochu připomíná sčítání hrušek s jablky, na kterém bylo vystavěno jiné parareligiózní dogma, totiž globální oteplování. 0,5 promile v dechu a překročení rychlostního limitu o 5 km/h jim vychází jako stejné riziko, což je poměrně zajímavá informace.

V témže článku je ještě jeden graf ukazující opět ten samý příběh.


Zdroj: iBesipOpět vidíme, že riziko neroste lineárně s rychlostí, přičemž řidiči jedoucí o 10 km/h méně i o 10 km/h více, než je v daném místě průměr, jsou na tom zhruba stejně. Také je vidět, že v městském provozu roste riziko s rychlostí výrazněji, zatímco mimo zástavbu je jízda rychlejší o 20 km/h pořád ještě spojena s přijatelným rizikem.

Existuje moho příkladů z praxe. Jeden z nejvýznamnějších se odehrál v USA v roce 1995, kdy kongres zrušil federální rychlostní limit (NMSL), který činil 55 mph a který byl zaveden v dobách ropné krize v sedmdesátých letech z důvodu úspory paliv. Kongres nechal na jednotlivých státech, aby si rychlostní limit stanovovaly samy, a ty reagovaly vesměs zvýšením tohoto limitu. Různé lobby křičely, že přibude až 6400 mrtvých na amerických silnicích a Ralph Nader, což je takový americký Vít Bárta, pronesl větu: “history will never forgive Congress for this assault on the sanctity of human life“ (Dějiny nikdy neodpustí kongresu tento útok na nedotknutelnost lidského života). Stalo se něco?


Nestalo se nic. Vše zůstalo při starém. Já vím, že už je těch grafů hodně, ale tenhle je důležitý. Na vodorovné ose je letopočet a na svislé počet smrtelných nehod na 100 milionů ujetých mil (!) po federální dálniční síti. V roce 1974 byl zaveden limit 55 mph. V roce 1987 dovolil kongres zvyšovat maximální dovolenou rychlost ve vybraných úsecích. V roce 1995 limit úplně zrušil. Ani jedna z těchto změn neměla žádný převratný vliv na počet smrtelných nehod. Proč? Protože se pohybovali neustále v bezpečném pásmu, na pomyslném dně vany.


Dějiny to tedy kongresu nejen odpustily, ale dokonce zaznamenaly zajímavou lekci pro nás všechny. V roce 1997 předložil NTHSA zprávu, kde stálo, že počet úmrtí klesl na rekordně nízkou úroveň. Je těžké oddělit, nakolik se na tom podílela napravená legislativa a nakolik lepší pasivní bezpečnost automobilů, ale zkáza se prostě nedostavila. Pokud by rychlostní doktrína platila a mezi rychlostí a rizikem byla přímá úměra, pak by efekt tohoto legislativního opatření musel být okamžitý, znatelný a především negativní. V tomto případě je také zajímavé, jak vzniklo to číslo 6400. Údajně jej pronesl nějaký mluvčí pojišťovny na základě „kvalifikovaného odhadu“, prostě si to vycucal z prstu. Pak to po něm všichni papouškovali, noviny, politici, „experti“, všichni přehazovali neexistujících 6400 mrtvých sem a tam, protože se jim toto číslo zdálo dostatečně impozantní pro jejich show. To není nic nového. I u nás často zjistíte, že některá vyjádření tzv. dopravních expertů lidově řečeno stojí na vodě a ve světle faktů nevydrží ani tak dlouho jako žárovka ve Fabii.

Dalším známým případem je nesmyslné omezení rychlosti na 50 km/h na pražské magistrále. Kromě jiného mělo také za následek nárůst nehodovosti. Co se odehrálo tam?


Dá se očekávat, že uvažovaným zvýšením maximální dovolené rychlosti na českých dálnicích ze 130 na 160 km/h ve vybraných úsecích by se nestalo nic.

Pokud se tedy vrátím k původní otázce – existuje bezpečná rychlost?

Ano.


Je to určitý interval rychlostí, který odpovídá „dnu“ vanové křivky, při které je riziko minimální a tato rychlost je očividně nenulová. Je přítomné určité zbytkové riziko ovlivněné faktory jako nepozornost, závada na vozidle, spánek apod.

Jaká je hodnota takové bezpečné rychlosti? Patrně bude někde poblíž průměrné rychlosti v daném místě (hint: plynulost dopravy). K velkému překvapení flagelantů, kdo se v diskusích věnují sebemrskačství a rozebírají, jací jsou Češi špatní řidiči (ačkoli jsou sami řidiči a patrně také Češi), většina řidičů všech národů řídí tak, aby nenabourala. Bude těžké tomu uvěřit, hlavně pokud sledujete často bednu, ale naprostá většina řidičů vážně nemá žádný zájem rozbít si auto ani zranit sebe nebo jiné lidi, a podle toho také šlapou na plyn. Jsou to vždy pouze extrémy, které jsou nám předkládány jako exemplární příklady špatného chování. Policisté se při probíhajících dopravně – „bezpečnostních“ akcích vždy rádi pochlubí, jak nachytali někoho jet 75,1 km/h kolem školy (ve které teď o prázdninách navíc není ani noha, když neuvažujeme školníka a reptilie v kabinetě přírodopisu), ale nikdy nezmíní, že tam sto aut projelo rychlostí zcela přijatelnou.

Cílem tohoto článku nebylo nikoho přesvědčit, aby jezdil rychle (a ani pomalu), cílem bylo ukázat, že realita funguje podle určitých pravidel, která nejsou příliš složitá.

PŘÍŠTĚ:
Podíváme se, jak s těmito závěry lze pracovat při stanovování rychlostních limitů, které tyto poznatky umožňují dokonce exaktně spočítat.

D-FENS

8.7.2011 7:00

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist