BMW GT 328i xDrive

• Dynamika 7

• Chování na silnici 8

• Provozní náklady 6

• Praktičnost 7

• X-Factor 8

• Celkové hodnocení 7.2

RADOSTI
Vzhled, styl, neotřelý design…

STAROSTI
… který se ovšem nemusí líbit každému, zvuk motoru, spotřeba

Abych hned v úvodu zareagoval na některé poznámky z řad konzervativních příznivců mnichovské automobilky, které jsem zachytil, tak musím připustit, že tohle BMW skutečně neodpovídá tradičnímu pojetí řady 3. Nemá manuální převodovku, nemá pohon zadních kol, nemá řadový šestiválec, postrádá atmosférické plnění a koneckonců mu chybí konvenční karoserie typu kupé, sedan či kombi. Což ovšem neznamená, že nenese signifikantní znaky automobilky s modrobílou vrtulí v logu a nenabízí radost z jízdy od automobilu tohoto výrobce po právu očekávávané. Nicméně jde ale o trochu jiný přístup.

Nejprve si řekněme, že navzdory „emkovým“ plaketám a znakům toto není ostrý model laděný u divize M, znáčky na autě korespondují s M-paketem, který dodává autu atraktivní vzhled, ale ne sportovnější charakter. Pod kapotou tak nepracuje ani vidlicový osmiválec (pokud by mělo M souviset s minulou generací M3), ani přeplňovaný šestiválec (v souvislosti s novým modelem M3).

Srdcem vozu je turbodmychadlem přeplňovaný čtyřválec o objemu dvou litrů (za označením 28i přesnou souvstažnost s kapacitou válců nečekejte), s výkonem 245 koní a točivým momentem 350 Nm. Pohonná jednotka v zásadě určuje, nebo v mém případě určovala největší dojem z celého auta. Nemohu říct, že by vůz byl pomalý – sprint z nuly na stovku zvládne za něco lehce přes šest sekund a maximálkou je obligátních 250 km/h, i když právě zrychlení z klidu bych očekával ještě zarputilejší, svižnější. Když se ale auto rozjelo a dostalo se do tempa, umělo být velmi, velmi rychlé, bez většího ohledu na aktuální jízdní, přilnavostní či povětrnostní podmínky. Ale k tomu až za chvíli.

O optimální přítlak se stará výsuvné zadní křídlo na hraně víka pátých dveří

Pojďme ještě jednou k motoru, chtěl bych mluvit o spotřebě, která při velmi klidné jízdě byla v mém podání pod deseti litry, ovšem při svižnějším (ale ne šíleném či razantním) stylu jízdy lehce nad dvanácti litry. S apetitem motoru se mi pracovalo velmi těžko a držet splávek na uzdě se mi nedařilo. Nevím, do jaké míry skutečný majitel, který se rozhodne pro tuto specifikaci, řeší či neřeší spotřebu a náklady na palivo, já svůj osobní postřeh ohledně (vyšší) spotřeby zmínit chci. A pak je tady zvuk, který – zejména s přesednutím do sametově znějícího šestiválce – měl blíže mým pohledem k dieselu než k benzínem poháněné jednotce. Nelíbil se mi.

Co se mi naopak líbilo, byla vizáž auta. Ryze subjektivní poznámka ke vzhledu, řada GT se mi líbí, a to rozhodně více než kombi, a zřejmě více než klasický sedan. Já volit v této modelové linii, tak čistě pocitově jdu asi právě do „gétéčka.“ Vzhled, a také jeho prostornost. Neměřil jsem, ale mám pocit, že na zadních sedadlech jí více místa než na sedačkách třídy 5, jsem si jistý, že 3 GT je prostornější než klasické trojkové kombi, díky delšímu rozvoru. Tak, jak BMW řady 3 (touring) působí kompaktně, možná až stísněně, 3 GT je vzdušné, pohodlné, s velkým hlubokým kufrem. Klobouk dolů, tohle je vážně příjemný posun.

Poslední jízda: BMW M3 (E92)

První jízda | vydáno 29. 7. 2013

Atraktivní je styl auta podpořený M-paketem, o kterém už jsem mluvil (bratru za dvaadevadesát tisíc korun), mne se až tak nelíbil panel multimediálního systému naroubovaný uprostřed palubní desky, decentnější řešení by mi nevadilo, ovšem že by mne stávající koncepce urážela, tak to také ne. Od navigace je jen kousek k výbavě jako takové a pokud se nemýlím, tak tady bylo asi vše, co bych si mohl do řady 3 objednat, s vědomím, že se pohybuji v oblasti příplatkové výbavy a s každou další položkou cena roste o desetitisíce korun. Proč ne, předpokládám, že toto je v daném teritoriu standard a pozastavovat se nad tím, že cena poskočí s rozvášněným zákazníkem o sto, dvě stě, tři sta tisíc je irelevantní.

Nezanedbatelnou položkou v ceníku je pohon všech kol xDrive, kterým bylo „mé“ auto vybaveno a který navýšil cenu standardního 328i GT o nějakých sto dvacet tisíc korun. S pohonem všech kol souvisí jízdní vlastnosti, o kterých už jsem se narážkou jednou zmínil a teď mušlenku rozvedu. Začnu tím, že na 3 GT je cítit jeho velikost, není to pocitově auto, se kterým by chtěl člověk sám od sebe vymetat zatáčky okresních silniček. Ale jde to. Vnímal jsem v nájezdech do oblouků vetší rejd, ovšem také tradiční schopnost prosmýknout se kolem vrcholu zatáčky.

Kabina nese detaily v zajímavé modré barvě. Nemohla být modrá i karoserie?

Ve volantu jsem nevnímal žádný mohutný tok informací a vlastně jsem nic moc necítil jak od konečků prstů, tak ani od páteře skrze sedačku. Mohl jsem si nastavovat režimy od komfortního po nejsportovnější, ale mluvil bych spíše o různém stupni tvrdosti než nějaké komunikativnosti a sportovnosti v syrovém slova smyslu. Pohon všech kol ovšem fungoval tak, že nebyl problém jet velmi rychle (a neustále dostupný točivý moment, díky osmistupňové automatické převodovce, to jen umocňoval) za jakýchkoli podmínek. Auto překypovalo sebejistou přilnavostí a pokud jsem (záměrně) někdy přehnal nájezd do zatáčky, vcelku snadno šlo řidičskou angažovaností směr korigovat a jet dál.

Ano, našel jsem za volantem tohoto auta DNA typickou pro BMW, a ne, nebylo to v takové míře jako u klasické řady 3 nebo nedejbože u řady 3 minulé, či předminulé generace. Což je ale myslím v pořádku, já předpokládám, že BMW 3 GT není nabídkou pro zaryté příznivce řidičské zábavy, ale pro ty zájemce, kteří chtějí prostorné auto se sportovním akcentem bez kompromisu v komfortu.

Verdikt
Závěr musím vést ve dvou rovinách. Ta první se musí týkat motoru. Pro mne přeplňovaný čtyřválec není ideální volbou a to ne z důvodu mé zaslepené věrnosti řadovým šestiválcům, ale prostě pro to, že mi vzhledem ke spotřebě nepřijde až tak potentní. Vnímám jej jako možnost výrobce prezentovat nízkou tabulkovou spotřebu, ke které jsem se já osobně nedokázal ani trochu přiblížit, jako „ekonomičtější“ alternativu k vrcholnému agregátu.

Druhou rovinou je pak mé vyjádření k autu jako takovému – přenesu-li se přes fakt, že bych volil buď diesel (v potřebě úsporného motoru na dálkové cesty) anebo přeplňovaný šestiválec 35i (jako nejdelikátnější možnou pohonnou jednotku řady), tak mne osobně se BMW 3 GT s pohonem všech kol líbilo.

Neumím ho porovnat se sedanem či kombi, nebo spíše nechci, protože chápu rozdíl mezi nimi a uměl bych si představit i zcela jiné označení zcela stranou řady 3. Má-li ale 3 GT více než na zábavnost a rošťácké nadšení z řízení odkazovat svým názvem na pohodlný automobil s prostornou kabinou a uměním vozit své pasažéry v maximálním bezpečí a pohodlí, pak nemohu tomuto vozu upřít, že svůj úkol zvládá dobře.

BMW 335i xDrive M Performance

Velký test | vydáno 2. 7. 2013

Měření a technické údaje