Lesník si vyšel na medvěda: Škoda Kodiaq 1.4 TSI DSG vs. Subaru Forester 2.0i Lineartronic

Dělají prakticky to samé, ale každý jiným způsobem. Může se první SUV od Škoda Auto postavit zavedené klasice segmentu SUV od Subaru? Podobní a přeci tak rozdílní, mazák proti nováčkovi – tohle bude zajímavé srovnání.

Pokud si obě tato auta postavíte vedle sebe, hned se začínají objevovat zajímavé detaily ohledně jejich velikosti. Kodiaq je velké auto, o deset centimetrů delší, než Forester, ale „lesník“ je o šest centimetrů vyšší. Škoda je pak o téměř devět centimetrů širší. V přímém kontrast je pak jejich design, Kodiaq se svými ostře řezanými rysy á la český křišťál působí jako velmi pohledná papírová skládačka, ozvláštněná například oplastováním spodní části či hranatějšími tvary blatníků. Subaru pak volí kulatější organičtější tvary, které rovněž kombinuje s robustně působícími plasty ve spodní části. Faktor „novinky“ sice hovoří ve prospěch Kodiaqu, ale Subaru svá auta každý rok průběžně vylepšuje a zkrášluje, takže Forester stále vypadá aktuálně. Ale co si budeme nalhávat, Škodovky ani Subaru si člověk nekupuje kvůli designu, takže se pojďme podívat na to nejdůležitější – praktičnost.

Interiér

Kufr Kodiaqu je skutečně obří, však má také 720 litrů objemu a pokud ho napěchujete až po střechu, se sklopenými sedačkami pojme úctyhodných 2065 litrů. Forester nabídne 505, resp. 1592 litrů. Kodiaq ovšem nemá nakládací hranu v rovině s podlahou, alespoň ne v této pětimístné verzi, zatím co Forester ano – i když v Subaru díky menší šířce do vnitřního prostoru trochu více zasahují zadní podběhy. Další plusové body získává Kodiaq za dělení sedaček v poměru 40:20:40, například při převozu lyží se tedy pasažéři mohou pohodlně usadit na boční místa, Forester má sedačky dělené v poměru 60:40. S oběma kufry se pracuje dobře, ale Škoda má prostě větší kapacitu.

To poznáte i z hlediska prostoru pro posádku, na zadních sedačkách Kodiaqu je spousta místa pro nohy, ramena i nad hlavou. K větším vnějším rozměrům se tedy u Škody přidává skutečně kvalitní uspořádání interiéru, které ždímá všechen dostupný prostor ze všech koutů auta. A nechybí tu ani chytrá řešení, například velká přihrádka ve středovém tunelu s pořadačem pro mince, klíče, nápoje a další drobnosti. A co například vyjímatelná baterka v zavazadlovém prostoru nebo deštníky, uložené v předních dveřích? Velmi praktické jsou i elektronické dětské pojistky zadních dveří, ovládané ze sedačky řidiče – tlačítky hned pod páčkami stahování oken.

Krom toho vypadá kabina Kodiaqu, coby žhavé novinky, velmi moderně, což nelze říct o Foresteru, který je už nějaký ten pátek na trhu. Přejdeme-li fakt, že Subaru má obecně interiéry stále poplatné spíše na praktičnost zaměřenému japonskému zákazníkovi než že by hýčkalo evropského zákazníka leckdy až povrchním stylovým pozlátkem, rozdíl mezi zbrusu novým vozem a stálicí na scéně je prostě znát.

Výhodou kabiny typickou určitou strohostí pak může být to, že nezestárne tak rychle, jako technologií a ovládacími prvky prošpikovaný interiér, spartánský vnitřek japonského auta bude střídmě usedlý za rok, za dva, tak jako byl před rokem či dvěma, zda podobnou nadčasovost zvládne i Kodiaq, teprve poznáme.

Znovu ale do kufru… Je-li něco pro Škodu typické, pak je to materiál kufru nepřívětivý pro přepravu chlupatého nákladu. Tím nechceme naznačit nějaký dvojsmysl, třeba ve spojení s transportem či dokonce pracovními aktivitami Rona Jeremyho, ale to, že pokud vozíte v kufru psa, zejména krátkosrstého, tak jeho chlupy se snadno a rychle dostanou do koberce v zavazadelníku. A velmi nesnadno půjdou ven. Možná že existuje nějaké příplatkový doplněk ve stylu vkládané podlahy, nicméně „náš“ Kodiaq ho neměl, naopak Forester dorazil rovnou s extrémně praktickou gumovou podlážkou, ze které dostanete šmahem nejenom zbytky psí srsti, ale také bahno, prach a veškerý další nežádoucí materiál. A to jak přímo v kufru, tak také jednoduše vyjmutím z auta a opláchnutím vodou. Pokud to tak samo Subaru neříká, tak mi prohlásíme, že jde o takové nevtíravé „simple clever řešení na japonský způsob.“

Pohon

Tomu říkáme střet dvou rozdílných světů. Subaru má pod kapotou klasický atmosférický dvoulitr, o kterém jsme už psali všechno možné, tak jen pro připomenutí – má sametový chod bez vibrací i hluku, skvěle si rozumí s automatem LinearTronic, dobře reaguje na plyn a jezdí s naprostou plynulostí. Jeho jedinou „slabinou“ je pružné zrychlení, které je spíše vlažnější, alespoň ve srovnání s přeplňovanými motory, nicméně brzdou provozu nejste nikdy, a to ani s nákladem. Pohon Kodiaqu je z úplně jiného těsta, turbem přeplňovaný čtyřválec o objemu 1,4 litru má sice stejně jako motor Foresteru 150 koní, ale místo 198 Nm v 4200 ot./min. nabídne 250 Nm již od 1500 ot./min. A to je při jízdě dost znát, obě auta sice dobře reagují na plyn (Kodiaq v nižších otáčkách a režimech Normal či Eco o něco vlažněji), ale ve středních otáčkách je síla turba skutečně výrazná. Pokud Kodiaq přepnete do režimu Sport, motor má mnohem lepší odezvu na plyn. Nutno dodat, že Škoda v této základní motorizaci také nemá pohon všech kol. Ale pozor, co se týče převodovky, boduje Forester – je znát, že své CVT Lineartronic vyšlechtil k dokonalosti, zatím co šestistupňové DSG ve Škoda při rozjezdu z místa občas zaváhá. Jde o zlomek sekundy, ale pokud potřebujete svižně odbočit přes křižovatku, s menší prodlevou je radno počítat.

Motor 1,4 TSI má systém vypínání válců, takže ve chvílích s menší zátěží jede „na dva“ – této změny a přechody mezi jednotlivými režimy nemáte šanci si všimnout, akorát se objeví upozornění na displeji. Žádné vibrace, žádné škubání, fajn záležitost. V reálu s tímto Kodiaqem můžete počítat se spotřebou mezi 6,5 a  8,0 litru na sto, což na takto velké auto s benzínovým motorem není vůbec špatné.

Forester má, nebo alespoň v našem případě měl, větší žízeň, může to být ale i jeho větším řidičským nadšením, o kterém zřejmě ještě padne pár slov, anebo také tím, jak snadno lze přepínat mezi normálním a sportovním režimem jízdy. U Škody obecně může být volba jízdního módu pro někoho složitější či zdlouhavější, u Foresteru máte pod palcem pravé ruky tlačítko SI-DRIVE a tím také možnost okamžité změny jízdního charakteru. Čili, chcete-li jet svižněji, dynamičtěji, stačí jen jeden pohyb aniž byste pohnuli očima ze směru jízdy a je to. Stejně snadné je pak připravit Forester na jízdu terénem tlačítkem před voličem jízdních režimů na středové konzole.

 Jízdní vlastnosti

Kodiaq umí být i na osmnáctipalcových ráfcích velmi pohodlný. Příliš se nenaklání, ale jeho podvozek je s výjimkou skutečně velkých nerovností poddajný a zároveň stabilní. Na závodění to bratru není, i s tímto lehkým motorem vpředu se v zatáčkách chová spíše nedotáčivě, ale vykliděný motor plus řízení bez většího citu vás k ničemu takovému nenutí. Subaru je trochu jiný druh, komfort kombinuje s jiskrou a elánem v zatáčkách, jeho řízení má více zpětné vazby a i když platí o motoru to, co bylo zmíněno, že ve středních otáčkách by mohl být živější, i když tady je to spíše věcí převodovky, Forester umí být v reálu, a v těch správných rukách, velice rychlý. Je o to, že tak pomalu, resp. rychle, jak jedete na rovné dálnici, můžete jet bez nadsázky i ve chvíli, kdy z dálnice sjedete na cestu okresního charakteru. Podvozek a pohon všech kol snesou všechno, limitem mohou být spíše pneumatiky, pokud vsadíte na pohodlnou alternativu s vyšším profilem, ale pokud nepolevíte s nohou na plynu, Forester na okreskách, s CVTčkem a atmosférickým čtyřválcem, zamete s leckterou papírově silnější konkurencí. A za zády nechá i Kodiaq.

Elektronická výbava

Systém automatického udržení jízdního pruhu a adaptivní tempomat fungují v Kodiaqu naprosto bezchybně. Stačí zapnout a auto celkem jemnými zásahy do řízení drží linii, odstup si můžete nastavit díky miniaturní páčce voliče tempomatu vlevo dole pod volantem. Samozřejmě musíte mít ruku na volantu, ale i bez ní to Škodovka vydrží celkem dlouho sama – nejprve začne pípat, po třiceti sekundách s vámi lehce cukne přes brzdy, abyste se probrali. Velmi mazaný je také systém automatického parkování Park Assist, se kterým se při podélném parkování vejdete do škvíry, která je jen o 60 cm kratší, než auto. Vyzkoušeno, sice se píďalkujete mnohokrát sem a tam, ale nakonec skončíte přesně vedle obrubníku.

Elektronika u Subaru obnáší pro japonského výrobce tradiční systémy, které už byly mnohokrát v předchozích testech komunikovány, nic ve stylu autonomního řízení tady není, implementace unikátního systému EyeSight se „náš“ Forester ještě nedočkal. Každopádně svým charakterem je Forester koncipován tak, že trpět tím, že zde není technologie koketující s vesmírným programem, nebudete.

Verdikt

V závěru můžeme možná rovnou navázat na předchozí odstavec… Subaru Forester možná působí trochu starosvětsky, třeba i tím, že namísto důrazu na technologii akcentuje to, co u auta stále část zákazníků hledá především a to jsou jízdní vlastnosti. Ve Foresteru chcete hlavně jezdit a teprve až v druhé vlně řešit, jestli máte připojení k internetu, možnost stahovat nejnovější aplikace a podobně. Praktičnost jde stále ruku v ruce s řidičskou angažovaností a zábavou. Škoda Kodiaq více řeší praktické věci a má spoustu nápadů, jak vám usnadnit cestování. Skoro si říkáte, proč některé z těchto věcí nemají všechna auta – i když jde o „pitomé“ deštníky ve dveřích, nebo třeba výsuvné plastové lišty ve dveřích, které zabrání poškození vašeho i cizího auta (i když ty už hezkých pár let praktikuje třeba Ford.) Vnitřním prostorem a uspořádáním má převahu nad Foresterem, ale ten zase boduje skvělým sladěním motoru a převodovky, řidičským elánem. Má-li někdo potřebu slyšet, zda to či ono auto je lepší než to druhé, bude bohužel zklamán, tak, jako nebudeme porovnávat jablka a hrušky, nepostavíme do jedné roviny Forester a Kodiaq, nejde to. I přesto, že obě auta spadají do stejné kategorie velkých a praktických SUV, jsou od své podstaty maximálně odlišná a my se nebojíme říct, že oslovují odlišnou klientelu. Ten, kdo najde zalíbení v Kodiaqu, nepochopí přímočarost a bezprostřednost Subaru, naopak příznivec Foresteru vsadí na špičkové jízdní vlastnosti a schopnosti a nedá se „utáhnout“ na vizuální přítulnost a technologickou atraktivitu. Ve výsledku je skvělé, že zákazník není postaven před neřešitelnou volbu, ale naopak v rámci svých preferencí bez potíží zamíří k jednomu ze dvou tak odlišných aut.

Měření a technické údaje

Motor
Konstrukcečtyřválec, boxer
Palivobenzín
Plněnípřeplňování turbodmychadlem
Zdvihový objem (cm3)1995
Převodovkaautomatická, bezestupňová
Poháněná kolavšechna čtyři
Podvozek
VpředuMacPherson se spodními trojúhelníkovými rameny a příčným zkrutným stabilizátorem
VzaduDvojité lichoběžníky, vinuté pružiny, mechanické vyrovnávání světlé výšky
Výkon a spotřeba
Nejvyšší výkon (kW/k v ot./min.)110/150 v 6200
Točivý moment (Nm)198 v 4200
Nejvyšší rychlost (km/h)192
Spotřeba paliva (l/100 km)6,5
Objem nádrže (l)60
Rozměry a hmotnosti
Délka (mm)4697
Šířka (mm)1795
Výška (mm)1735
Rozvor náprav (mm)2640
Provozní hmotnost (kg)1546
Hmotnost přívěsu nebrzděného (kg)750
Hmotnost přívěsu brzděného (kg)2000
Zavazadlový prostor (l)505/1592
Ceny
Základní cena modelu693 900 Kč
Základní cena test. verze829 000 Kč
Cena testovaného vozu811 900 Kč
7.8.2017 8:41

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

TOPlist