Hugo Kottás: Moje NEJ autařské momenty roku 2012

Předešlý rok jsem si nastavil osobní laťku docela vysoko – od řízení lightweightu po středočeských okreskách přes nejlepší předokolku na světě a tradiční full-size sedan po Americe až po náklaďák na závodním okruhu. První půlrok byl vlažný a nic záživného se nedělo, až jsem se bál, že se mi letos už žádné pořádné auto pod ruce nedostane. A pak to přišlo.

Sportovní auta
Nejprve auta, která mi letos nejvíce utkvěla v paměti. Celý rok člověk nejraději nahání klíčky od nějakého zajímavého sporťáku, takže začnu tím, co se mi podařilo ulovit.

Chevrolet Camaro bylo velmi šarmantní auto, přestože mělo hodně chyb. Pravda, zaviněných hlavně mnou, protože po Camaru prostě nemůžete chtít, aby sportovalo jako německá konkurence. Když si tohle uvědomíte, potom umí být příjemným autem. A kde jinde vám dají osmiválec za milion?Renault Clio R.S. mi svou syrovostí dokázalo, že je v 21. století pořád místo na pubertální hot-hatch pro řidiče, kteří chtějí dospět. Řidičsky. Dělá jen minimum kompromisů a tak strašně moc prodlužuje mládí. Kdybych hledal jediné auto do rodiny sáhl bych právě po cliu, nebo po…

Hyundai Genesis, který mě příjemně překvapil, protože jsem od něj skutečně čekal jen humpolácký charakter. Že bude jezdit bokem na požádání, to ano, ale tak dobře vyvážené auto po všech stránkách? Obyčejný interiér za ty peníze neřeším, jinak je to docela velké auto snesitelné jako jediné do rodiny. Jednou po něm budu toužit, pokud čas ukáže, že je i kvalitně postavené. Pro mě největší překvapení roku, než přijela… Toyota GT86 a přemazala vzpomínky na všechna ostatní auta.

Je řidičsky dokonalá i podle mých přísných podmínek, kdy jí trochu nefér srovnávám s BMW 90. let. V kontextu dnešní přiškrcené doby potom působí čerstvě jako jarní květinka uprostřed bojiště jaderné války. Řízení nové Hačiroku blažeností překonává polibek od té krásné dívky vedle ze třídy, po němž tolik toužíte. Za to, kolik naděje na lepší zítřky přinesla, je určitě mým nejlepším autem roku, i když je tu ještě…

Porsche 911, které je prostě nejlepším autem na světě. Čím obyčejnější verze, tím ryzejší a uspokojivější. Na rozdíl od Dalibora, kterému se nová generace 991 moc nelíbila, jsem měl štěstí na předešlou generaci 997. Kdybych měl popisovat, v čem je tak dokonalá, tento článek by vyšel spíš až ke konci příštího roku, takže snad někdy jindy. Hlavní je, že 911 naplnila moje očekávání, nezklamala a splnila mé novoroční předsevzetí, když jsem si jí letos přál řídit.

Ostatní auta
Blahoslavit sportovní auta je tak jednoduché, ale uznání si zaslouží i pár obyčejnějších aut. Takže jen krátce. Range Rover Evoque se mi líbil natolik, že jsem po něm chvíli toužil, ačkoliv SUV nemám v lásce – příjemné, přepychové a uklidňující auto. Hyundai i30 drží nastolený trend a  klidně bych si ho koupil – líbí se mi jak vypadá a jak jezdí. Mazda 6 mi potvrdila, že stále existuje obyčejný rodinný sedan, který je radost řídit. Možná proto, že už je docela stará. VW Beetle zase konečně dobře vypadá a  překvapivě dobře jezdí. A nesměl bych zapomenout na stařičký Ford Sierra, který i po dvaceti letech života přináší tolik radosti z řízení, jakou žádné nové auto už nikdy nenapodobí.Zážitky
Řízení tak vynikajících aut je fajn, ale bez příběhů, které po cestě prožijete, by žádný rok nebyl kompletní. Auta si můžete s trochou snahy naplánovat a domluvit, ale řidičské zážitky mají kouzlo nahodilosti.

Jako třeba dopravní nehody. Konečně to jednou přišlo. Aby se to dlouho neopakovalo, dodal bych. Nikomu se nic nestalo, autu také jenom minimum a naštěstí to nebylo ani moje auto, ani jsem neřídil. Jenom jsem se vezl jako spolujezdec, když náhle uprostřed široké zatáčky zmíněná Sierra učebnicově demonstrovala, jak umí staré zadokolky na mokru kousat, a poroučela se pozadu do příkopu.

Okruhového ježdění jsem si letos také užil, tři návštěvy závodních tratí považuji za dostatečné vyřádění za jednu sezónu. Mrzí mě ale, že jsem se letos nedostal na Nürbrugring, kam si plánuji cestu každé dva roky. Alespoň jsem si odbyl premiéru v Mostě – ano, ten den, kdy poprvé pořádně sněžilo a všichni přijeli na letních pneumatikách. Nejvíce mě však těší, že si svou okruhovou premiéru odbyl můj bratr, kterého se mi konečně podařilo nakazit tou správnou infekcí. Je skvělé dělat svému staršímu bratrovi… ehm… staršího bratra.

Trochu exotičtější řidičský zážitek na mě čekal ve Velké Británii. Když mi kamarád zavolal se slovy „vydražil jsem na aukci dvoudvéřouvou Imprezu, jedem pro ní“, okamžitě jsem rezervoval letenku. Volant na špatné straně, protijedoucí auta na špatné straně, to bude něco! Dojmy? Tisíc mil a  jedna noc v autě ukáží, jak pohodlné mohou některé skořepinové sedačky být, navíc když trpím bolestmi zad a tři dny jsem viděl postel jen na ceduli u  dálnice. Do toho na mě útočil hluk z roury od kamen značky HKS. Prvních sto mil si to užíváte, potom si raději aplikujete špunty do uší.

Proč jsem neuvedl tohle Subaru Impreza Type R mezi nejlepšími letošními auty? Takhle čerstvému autu bohužel nešlo pořádně provětrat, ale na moje smysly zaútočilo i dvěma třetinami svých schopností tak brutálně, že mi naprosto pomotalo vnímání rychlosti. Supersporty najednou začnou trochu ztrácet smysl (a zadní světla Imprezy na obzoru).

Letos jsem tedy řídil napravo i nalevo, takže nám zbývá už jenom to místo tam nahoře. Vždy jsem vedle aut tak trochu tíhnul ještě k  letadlům. Obstarožní Cessna 150 ale na mě působila tak rozhrkaným dojmem, že bych do takového stroje nesedl ani kdyby to bylo auto, natož když je to letadlo, které nedrží pevně na zemi. Ale za ten pohled na svět z oblohy jsem byl ochotný překonat své obavy. Navíc jsem na dobrou třičtvrtěhodinku dostal knipl do ruky. Mít pod kontrolou složitější stroj než auto a viset jen na křídlech, která na ničem nedrží, jen tak imaginárně visí v prostoru, s pevnou zemí v nedohlednu, je úžasný pocit.

Vedle letadla jsem letos řídil ještě něco netradičního, ale nebudu prozrazovat detaily. Více se dozvíte už brzy. Takže nakonec zmíním můj nejdůležitější autařský moment, bez kterého bych tyto řádky vlastně ani nepsal. Začlenění do redakce Autowebu byl mým letošním vrcholem. Mohu se konečně profesně realizovat ve věcech, které mi přinášejí radost. Nerad bych, aby to neznělo jako z korporátního mítinku, ale je fajn být součástí tak skvělého týmu v redakci, kde vzniká tolik zábavných nápadů. A o zábavu snad jde především!