Hugo Kottás: 10 nejlepších (a nejhorších) aut roku 2013
Zdroj: archiv redakceBylo by až příliš jednoduché vzpomenout si jenom na samé sporťáky, a že se jich letos urodilo. Do svého výběru ale musím zařadit i docela obyčejná rodinná auta, která mě velmi příjemně překvapila. Nejsou tu nutně jen auta, která jsme testoval přímo já. Někdy zkrátka měli kolegové štěstí na zajímavější kousek, ale byli té dobroty a nechali mě se svézt. Takže tady je mých deset nejlepších aut (a tři nejhorší) roku 2013.
10. Ford Ka 1.2 Duratec
Tohle auto je nejzářnějším důkazem toho, že k tomu, abyste si užili kopec zábavy, zdaleka není potřeba vysoký výkon. I když je fajn, když je ho dost. Nicméně už dlouho jsem se tak královsky nepobavil v maličkém a lehoučkém autě na úzkých pneumatikách a fantastickém podvozku, kde podle mého vězí esence zábavy. Možná není nejrychlejší, ale rozhodně má nejvyšší „faktor rozsypaných vajíček cestou z nákupu“. Čestné desáté místo v žebříčku si u mě určitě zaslouží.
9. Mazda 6 2.0 Skyactiv-G165
Nová Mazda 6 si získala moje sympatie proto, že její inženýři našli cestu, jak postavit rodinné auto při dodržení starých zásad i v nepřejícném 21. století, kdy se zábavě za volantem hází klacky pod nohy ze všech stran. Pořád má (relativně) velký atmosférický čtyřválec, skvěle jezdí a fantasticky vypadá. Takové BMW řady 3 s pohonem předních kol, jenom za dvoutřetinovou cenu. A možná i lepší… Zkrátka jendo z nejlepších „obyčejných“ rodinných aut, která si můžete vybrat, pokud vás baví řídit. Menší Mazda 3 1.5 Skyactiv G-100 byla také výborná, jen jí chyběl výkon. A šestka je větší auto, i proto si zasloužila deváté místo.
8. Land Rover Defender 110 Station Wagon
„Defík“ mi letos připravil jeden z nejkouzelnějších řidičských zážitků, i když je velmi prostý, pomalý a nepohodlný, zkrátka zastaralý v každém ohledu. A právě proto je jeho řízení tak intenzivní, i když někdo by řekl spíš příšerné. Pravda, na silnici se nadřete, v terénu jde zase díky jeho schopnostem všechno jako po másle. Každopádně má tohle auto neuvěřitelně silnou osobnost a z aut, která jsem letos řídil, nejvyšší „faktor chlapáctví“. Takový Chuck Norris mezi auty. A vsadím se, že by dokonce i on uronil slzičku, až Defender definitivně odejde z tohoto světa…
7. Volkswagen Golf GTI
Není to „jenom“ nejvšestrannější hot-hatch, konečně to přestal být takový studený čumák. Má povedený motor i podvozek, je z něj cítit lehkost a ladnost pohybu a je skutečně rychlý, i když papírově to moc nevypadá. Těsně dokázal předčít Opel Astru OPC, která je vážně vzrušující, upřímně a poctivě postavená a hlavně neuvěřitelně levná. Ale Golf je podle mě talentovanější. I když by na tomto místě měly zvítězit emoce (a tudíž Astra OPC), GTIčko u mě vítězí rozumem. Zkrátka je namíchán přesně podle mých chutí. A proto je v mých očích nejlepším velkým hot-hatchem letošího roku.
6. Mercedes-Benz S 350 Bluetec
Mohlo by tu chybět „nejlepší auto na světě“? Jistě, že ne! Nová S-Klasse je královsky pohodlná, má kouzelný interiér a spoustu nepředstavitelných „zbytečností“, které vás budou rozmazlovat. Zkrátka je lepší než kdy dříve. Má jen jedinou chybičku, kterou však vyřeší následující auto…
5. Range Rover SDV8
Stejný jako Mercedes třídy S, jenom s tím rozdílem, že ho nic nezastaví. Stojíte v koloně na dálnici, nebo jen zrovna popeláři blokují ulici? Pche, maličkosti, Range Rover dokáže jet až na samotný konec světa. A na mě zapůsobil natolik, že bych tam s ním hned vyrazil. Navíc pompa, se kterou se pohybuje městem, je fasticnující.
4. Ford Fiesta ST
Nejen pro mě jedno z nejočekávanějších aut roku. Měl jsme obavy, aby nezklamalo, protože po svém slavném předchůdci mělo co dokazovat. A proto jsem vytáhl na zakroucené okresky oba dva. Nová Fiesta ST mi však dokázala, že se svému předkovi dokáže vyrovnat. Stojí dobré peníze, skvěle jezdí a křičí do světa, že se máte klidit z cesty. V tomhle autě jsem omládl o dobrých deset let, cítil jsem se v něm (a choval se) jako s čerstvým řidičákem, ba dokonce tak chuligánsky, jako bych žádný ještě ani neměl. Peugeot 208 GTi velmi příjemně překvapil a Fiestě těsně šlape na paty, ale nakonec si u mě titul nejlepšího malého hot-hatche vysloužil Ford.
3. Subaru BRZ
O dvojčatech Subaru BRZ a Toyota GT86 se mluví tolik, až je to skoro trapné, že? Ale faktem zůstává, že to jsou vynikající sportovní auta. Se Subaru mě ale pojí výlet na Nürburgring a dlouhá cesta zpátky domů, kterou jsem si po trochu nepohodlné, leč snesitelné cestě po dálnici okořenil okreskami v Pošumaví. Nádherné cesty, nádherné auto, nádherné časy. Podobně jsem si užil i se Subaru WRX STI sedan cestou na zmáčený rakouský okruh Wachauring, nicméně BRZ mi utkvělo v hlavě víc. Je to ale spíš otázka osobních preferencí. Čistota zadokolky u mě nad efektivitou čtyřkolky pořád vítězí a Subaru BRZ je jedním z nejinspirativnějších sportovních aut na trhu.
2. Jaguar F-Type V6 S
Šarmantní auto, které si mě získalo svojí hlučností a sexappealem. Nejenže Jaguar F-Type V6 S udělá rázem z každého Steva McQueena, navíc skutečně dobře funguje. A je postavený nadšenci podle starého receptu. Velký motor s kompresorem, klasický automat, pohon zadních kol a samosvorný diferenciál, dokonce i hydraulický posilovač zůstal, zkrátka velmi šťavnaté auto. Osmiválcový model mi nepřipadal tak vzrušující a Mercedes-Benz SL 63 AMG, který je naprosto šílený, je také podobně šíleně drahý, ale zmínku si tu zaslouží.
1. BMW M3 (E92)
A nejlepším autem letošního roku se u mě stává BMW M3. I na konci svého života je pořád v plné síle, je vznešeně krásná, podmanivě zvučná, nebezpečně svalnatá a tak akorát rychlá. A docela praktická, jednoduše tedy nejkomplexnější sportovní auto a tudíž to jediné z tohoto výběru, které by mi stačilo ke štěstí. Na první místo se snaží protlačit ještě Porsche 911 Carrera 4 generace 996. Devětsetjedenáctka mě okouzlila svým ještě více vrtošivým pozadím, byla však jenom chvilkovou milenkou, ale panečku, to byla jízda! Jenže emtrojka mi naprosto zlomila srdce. Je pro mě jako neopětovaná láska ze střední, o které vím, že už ji nikdy nespatřím… Bude se mi po ní stýskat.
Život však není plný šťastných románků a přináší i chvíle zklamání. Tahle tři auta zhatila moje očekávání nejvíce.
Hyundai Genesis Coupé 3.8 V6
Na papíře vypadá Genesis skvěle – atmosvérický šestiválec, zadní pohon, samosvor a manuál – zkrátka recept ze staré školy. A ve skutečnosti i docela obstojně fungova, vyžadoval totiž pevnou ruku a měl dostatek mechanické odezvy, jakou od sportovního auta očekávám. A vážně se mi líbí, jak vypadá. Ale celková nedotaženost a svéhlavá odezva plynu zkazila tolik nadějný základ.
BMW Z4 sDrive35is
Možná je to jen tím, že jsem měl od Z4 velká očekávání, ale odcházel jsem od ní se svěšenou hlavou. Měla výborný motor s fantastickou zvukovou kulisou, zvenku vypadala jako motorový člun a uvnitř jako BMW Z8, ale už nejezdila tak skvěle. Podvozek byl nevyvážený a záludný, nikoliv svou přetáčivostí, ale naopak, těžkopádností a nedotáčivostí. Šarmatní malý roadster na cestování, ale jako sportovní auto u mě neobstál.
Renault Clio R.S.
Jednoznačně největším zklamáním letošního roku je pro mě Renault Clio R.S. Nikoliv proto, že se od základu změnilo – přeplňovaná šestnáctistovka je v dnešních ostrých nákupních taškách neodvratitelným trendem a v Cliu byla nejlepším prvkem (a dost možná i nejlepším motorem napříč konkurencí), jenže ospalá převodovka a vyměklý podvozek zkazily řidičské kouzlo předchozí generace. A nedá se to omluvit ani tím, že se časy zkrátka mění – auto jako celek prostě nefunguje. Fiestě ST nebo 208 GTi se tak rovnat nemůže, ani kdyby stálo méně, natož s tak nehoráznou cenovkou.
