Řídili jsme: Mercedes-Benz SL 63 AMG (2013)

Luxusní roadster Mercedes-Benz SL jezdí po světě již téměř šedesátým rokem. První generaci proslavilo spíše kupé SL300 „Gullwing“ s legendárními dveřmi otevíranými vzhůru jako racčí křídla, další generace si historie pamatuje už více jako gentlemanské roadstery.

Poslední šestá generace odladěná sportovní divizí AMG nám ale gentlemanské chování vůbec neusnadňuje. Výkon 537 koní a masivních 800 Nm točivého momentu z dvakrát přeplňovaného motoru V8 o objemu 5,5 litru totiž dokáže změnit i toho nejzarputilejšího muže ctnostných mravů v neposedného chuligána.

A to je v nabídce ještě SL 65 AMG s šestilitrovým dvanáctiválcem o výkonu 630 koní a točivém momentu rovných 1000 Nm. My si ale musíme vystačit „jenom“ se slabším osmiválcem. Jak jsme se tedy za volantem Mercedesu SL 63 AMG cítili?Hugo Kottás:
Velké roadstery s velkými motory mám opravdu rád. Pokaždé bych s nějakým podobným grand tourismem vyrazil na dlouhou cestu po Evropě. Trochu jsem zpočátku nevěděl, co mám od divokého Mercedesu SL 63 AMG očekávat. Ale překvapilo mne, že je stále pohodlné a přes evidentní přebytek výkonu stále snadno řiditelné, i když si troufnete vypnout stabilizační systém.

Jestli mi něco v hlavě skutečně utkvělo, tak je to zvuk motoru. Pod plynem osmiválec burácí jako Messerschmitt, což je docela příhodné vhledem k faktu, že uprostřed palubní desky trůní hodinky značky IWC, která mimo jiné vyráběla letecké hodinky pro Luftwaffe. Ještě dlouho si budu také pamatovat ohromnou rychlost AMG. A také váhavou převodovku. V manuálním režimu při vytočení až k omezovači jí trvalo odřadit na vyšší stupeň v řádech sekund, řadit bylo nutné raději už kolem špičky výkonu (5500 ot./min.), což ale znamenalo méně času na poslouchání skvělého zvuku.

Překvapilo mne ale, jakým způsobem se podařilo inženýrům donutit 1,8 tuny brzdit a zatáčet, ačkoliv příliš důvěry ze začátku ve mně brzdy nevzbuzovaly – hmotnost se pokaždé připomene. Zklamaný jsem naopak z interiéru. Pro člověka, který sedlal Mercedesy od A do Z (tedy od A do S) prostě nepůsobí tak luxusně, ačkoliv je krásně zpracovaný, plný sošných detailů a podmanivě voní kůží. Tlačítka na středovém panelu sdílená s nižšími řadami působí v autě za čtyři miliony korun trochu nepatřičně, ačkoliv chápu politiku Mercedesu poskytovat stejnou kvalitu a luxus napříč řadami.

Chyběla mi také větší individualizace nastavení stabilizace, podvozku, řazení a výfuku prostřednictvím samostatných ovladačů. Tady jsem musel různě kombinovat tlačítka AMG, ESP Sport a nastavení tlumičů, a nikdy jsem se nedobral kýženého výsledku podle aktuální nálady. Pokud by auto vyjelo z Affalterbachu v nějakém jednotném nastavení, respektoval bych volbu jeho tvůrců. Když je mi ale ponechána možnost volby, ze které si těžko vybírám, je to frustrující.

Nakonec si neodpustím srovnání s Jaguarem F-Type V8 S, který je sice o něco menší, slabší a postrádá ten pekelný zvukový doprovod, ale je také lehčí, levnější a pro mne osobně řidičtější. A v neposlední řadě krásnější. Oproti SL 63 AMG se také méně předvádí, což je v jistých chvílích na škodu, ale přestože mne Mercedes vážně bavil (nikoliv bezprostředními požitky z řízení, ale svým hulvátstvím), nemohl jsem se zbavit dojmu, že je to jen předražená hračka.Ondřej Lilling:
I po více než roce mám v paměti živé vzpomínky na Mercedes SL350. Do detailu promyšlený, pohodlný a luxusně vybavený kabriolet. Pokud ne nejlepší, pak minimálně jeden z nejlepších roadsterů, jaký si můžete pořídit. Jeho sametově zvučný šestiválec byla sice radost poslouchat, ale dokázal bych si představit o něco svalnatější motor.

Mé představy zhmotnila verze s dvakrát přeplňovaným osmiválcem a celkovým výkonem 537 koní. Ehm, pokud byl atmosférický šestiválec krotký jako beránek a vybízel vás k poklidné, ničím nerušené jízdě, pak verze SL 63 AMG představuje jeho pravý opak. Nemám za sebou kurz ve vymýtání ďáblů, ale vsadil bych se, že někde v útrobách auta je vyřezaný pentagram. Možná hned pod štítkem se jménem motoráře, který má konkrétní agregát na svědomí. Motor totiž táhne neskutečným, podmanivým způsobem, drobným detailem je, že až ve vyšších rychlostech. Na několik prvních převodových stupňů proměníte zadní pneumatiky o šíři 285 milimetrů v obláček bělavého kouře, pořádně se do toho motor může opřít zpravidla až na čtyřku, a to jen v případě, že je sucho.

Rozjezdy z křižovatek i připojování z vedlejší ulice můžou být adrenalinovým zážitkem i v komfortním nastavení převodovky, stačí jen pár milimetrů přitlačit na pedál plynu a na svět se v mžiku díváte bočním okénkem. A ani to přitom nemusí být úmyslně. Od zbytečného trapasu a sekery v hodnotě přes čtyři a půl milionu korun vás ochrání ideálně nastavená stabilizace, která v režimu Sport dovolí ještě o něco intenzivnější skopičiny. I tak máte v žaludku neustálé šimrání a pocit perverzního zalíbení v racionálně nesmyslném monstru v hodnotě rodinného domku.

Pevná střecha se složí do kufru za méně než 20 sekund.

Je ale třeba přiznat, že tlumiče se systémem ABC svou práci odvádí znamenitě. Zákony fyziky se inženýrům z Affalterbachu změnit nepodařilo, přiohnout ve svůj prospěch však ano. Systém odpružení řídí pomocí hydrauliky jednotlivá kola, takže auto v zatáčkách téměř neodskakuje a při brzdění je znamenitě stabilní. Pořád ale má co dočinění s hmotností 1785 kg, která musí, a také je znát.

Korunu celému představení nasadil (v našem případě) červený interiér a karbonové doplňky kolem dokola. Lehký kompozit najdete třeba i zespod víka zavazadlového prostoru. Všechno je vyrobené s odpovídající kvalitou třícípé hvězdy, útulné, opulentní, avšak nijak vzdálené od základní šestiválcové verze.

A tím se dostávám k samému závěru, ve kterém musím zmínit, že si osobně nedokážu zdůvodnit smysl takového auta. Pokud bych ale někdy řešil otázku koupě opravdu drahého roadsteru, kterým bych chtěl dát na odiv mé sociální postavení, dokázal bych si SL 63 AMG velmi dobře představit jako jeden ze žhavých kandidátů. Na světě je jen málo aut, které umí podobným hrubiánským způsobem vykřičet do světa že patříte mezi horních deset tisíc.​Miro Mihálik:
Němci mají poměrně zvláštní smysl pro humor. Staví automobil, jehož rozklíčované jméno znamená „Sportovní a Lehký“ anebo též „Super Lehký“, třebaže váží přes 1,8 tuny a říkají mu roadster, ačkoli je to spíše plnotučný hot rod.

Na jejich pedantnost docela úlet, zlobit se na Daimler ale patrně nebudete. Jednak nutno uznat, že snížení hmotnosti SL 63 AMG o metrák a  čtvrt oproti předchůdci vypadá v kontextu s dalším posílením torzní tuhosti tentokrát celohliníkové karoserie působivě a kromě toho můžete o tomto Mercedesu zcela v klidu přemýšlet v intencích víceúčelového bitevníku a nikoli stíhačky.

Má k tomu jednak kouzelné tlačítko na střechu měnící nejen zvukovou kulisu, celkový vzhled a zčásti i charakter, ale hlavně ten motor. Herr Motor. Pokud jej někdo z mých kolegů přirovnal k dvanáctiválci DB 605 z Messerschmittu anebo V12 Merlin za Spitfiru, nemějte jim to za zlé, stačí se zaposlouchat do tónů krátkého videa a možná tam paralelu skutečně objevíte, nehledě na to je však pohonná jednotka M157 skutečně impozantní.

Interiér je prvotřídní, ale co ta tlačítka z obyčejnějších modelů?

Nechte ji povalovat se kolem tisíci otáček se zařazenou sedmičkou při kochání se krajinou a budete jezdit za devět litrů, šlápněte ji na krk a prostor kolem vás rozmázne do podoby impresionistického tunelu za doprovodu štěkajícího rychlopalného Flaku požadujícího na každých 100 kilometrů klidně pětinásobek.

Ano, SL 63 je nesmysl a docela drahý, takže bych se ani nemusel namáhat vysvětlovat jej rozumem. Vše, co od auta tohoto typu skutečně potřebujete, najdete už pod kapotou SL 350. Jenže víte co? Na hinduismus moc nejsem a na převtělování zrovna nevěřím, tak proč si neudělat radost. Žijeme jen jednou.

Měření a technické údaje