Land Rover Defender 110 Station Wagon (2013)

• Dynamika 7

• Chování na silnici 8

• Provozní náklady 9

• Praktičnost 9

• X-Factor 10

• Celkové hodnocení 8.6

Radosti

Neskutečně šarmantní auto, které téměř nemá v terénu konkurenci

Starosti

Zanedlouho nás už možná navždy opustí

Představovat Land Rover Defender by bylo nošením sov do Athén. Za 65 let, co se probíjí těmi nejnepohostinnějšími kouty světa, se stal nesmrtelným, za což si vysloužil spoustu přezdívek. Dinosaurus na kolech, pojízdná zkamenělina nebo živoucí legenda, všechna tato pojmenování jsou ponejvíce myšlena s dobrým srdcem, ale také se zakládají na pravdě. Vždyť se za tu dobu sotva nějak změnil.

Proč také měnit to, co funguje? Pokud však nejste ochotni přijmout jeho prvotní poslání, tedy dřít až do morku kostí, v dnešní době už sotva vyhoví jakýmkoliv standardům. Hranaté tvary, utilitární detaily jako obnažené panty dveří nebo rezerva uchycená na zadních dveřích, to všechno jsou dnes už přežitky. V jednoduchosti je však síla a jednoduchost znamená také dlouhověkost.

Stejné je to i uvnitř. Ačkoliv před rokem prošel Defender faceliftem, který přinesl takové luxusní prvky, jako kůží čalouněná sedadla a volant, rádio s Bluetooth a spoustu dalších život zvelebujících doplňků, stále je to velmi strohé auto. Chvíli mi trvalo, než jsem se tu zorientoval. Spínací skříňku nalevo jsem ještě nehledal tak dlouho, ale páčku na zapnutí světel, klakson na páčce blinkrů, zadní stěrače na tlačítkách v palubní desce nebo otevírání kapoty na straně spolujezdce – bez schématu ovládacích prvku se tu jen těžko zorientujete.Zpracování? Prosté. Materiály jsou tvrdé, působí však odolně. Nastoupit v zabahněných botách bych se nebál, stejně jako v zimě ovládat všechna tlačítka v tlustých rukavicích. I středová schránka s loketní opěrkou je obrovská, pohodlně jsem tu před zvídavými pohledy nenechavců ukryl i foťák v brašně. Všechno je zkrátka funkční.

Evolučně zůstal Defender někde v době kamenné, funkce však vítězí nad formou.

Až na prostor na předních sedadlech. Vinou širokého tunelu jsou vyosené pedály, plyn najdete přesně v ose volantu, spojka je tudíž uchycena skoro vně auta (s pravostranným řízením však budou pedály správně). Nebo úzký prostor na ramena, který omezuje pohodlný posaz. Nutnost jezdit se staženým oken je pověstná, ale já jsem neměl problém se vejít i bez tohoto rozšiřování prostoru. Nicméně už jenom pro ten frajerský pocit, i když letní večery byly velmi chladné, jsem po většinu času stejně jezdil s vystrčeným loktem a vytaženým rukávem flanelové košile.

DOPORUČUJEME: Land Rover Defender – videotest

Čímž se dostávám k tomu, jak se autem jezdí. Pokud bych žil někde v horách, všechny jeho přednosti by snadno přebily těch pár neduhů. Na dálnici už je to horší. Stodvacetikilometrové tempo je hraniční, kdy lze Defender ještě řídit bez strachu z každé další zatáčky. Víc z něj dostat stejně lze jen stěží, ostatně jakákoliv akcelerace s 2,2litrovým turbodieselem o výkonu 122 koní zabere dost času.

Řízení je překvapivě lehké, ale vůle v něm velká, nicméně ve chvíli, kdy ji překonáte, zatáčí s přesností a citem. Koneckonců cit doprovází všechny ovládací prvky. Mechanicky hutné a přesné řazení, tuhá spojka a brzdy – jako celek je Defender velmi řidičsky orientované auto. Nebudu lhát, nejzábavnější auto, které jsem kdy řídil, to není, ale nejřidičtější? Dost možná.Občasný výlet do města s ním lze také přežít bez problémů. Ba naopak, já jsem se do centra města vydával rád. Ne, vážně netrpím masochistickou úchylkou. Je z něj skvěle vidět, díky hranatým tvarům se dobře parkuje (pokud tedy najdete dostatečně velké místo) a nerovnosti polyká jako horké maliny. Rámová konstrukce sice na každé díře rezonuje, ale jako celek je auto relativně pohodlné, pokud se zaměříme na nastavení podvozku. S hlukem je to horší.

Stále je to hranatá krabice, ale v dnešní době už můžeme směle hovořit o stylu.

Především pak žádná překážka pro něj není nezdolatelná. Popelářské auto a vyvýšený tramvajový pás, úzký průjezd lemovaný příkopem nebo otáčení v místech, kde by to s normálním autem nešlo? Žádný problém. Možná jen mizerný rejd, díky němuž se zaseknete na každém parkovišti před supermarketem, představuje problém, ale stále platí, že v Defenderu jsou cesty vydlážděné i tam, kde tráva neroste.

Reportáž: Land Rovery (nejen) v terénu

Reportáže | vydáno 24. 3. 2013

Čímž oklikou zajíždím do terénu. Na skutečný limit je opravdu těžké se dostat. Snad postačí, že kam mě v dešti a blátě nedostaly boty, tam jsem se nechal vyvézt Defenderem. Jeho schopnosti jsou položeny daleko za schopností lidské mysli je pobrat. Kolikrát jsem si říkal, že tohle už musí špatně dopadnout, tady už zůstanu navěky zahrabaný v bahně, tenhle kopec nevyjedu, a nikdy mne nenechal ve štychu. Občas jen tak škodolibě na chvilku postrašil, mumlal si pod vousem něco ve smyslu „no tak chlapče, trochu se snaž – no dobře, už jsem ho dostatečně vycukal“ a pokračoval dál. Těžký terén je zkrátka jeho království. Žádný nový objev…Že si za Land Rover Defender nechají zaplatit, také není žádný nový objev. Cena modelu začíná na 675 301,- Kč vč. DPH, za něž pořídíte krátkou verzi s 90palcovým rozvorem a plátěnou střechou. Tato 110palcová verze Station Wagon začíná na 809 369,- Kč vč. DPH. Je to mnoho? V základu dostanete snad jenom sedadla, pedály a volant (alespoň že s posilovačem řízení), na elektricky stahovatelná okénka, rádio nebo snad klimatizaci zapomeňte rovnou.

Na to, jak je Defender strohé auto, to může být docela velký balík. Pohledem schopností a dlouhověkosti se však tato suma už nezdá tak velká. Příplatky také nejsou jedny z nejlevnějších, ale přihoďte dalších cca 100 tisíc a budete mít v autě všechny nezbytnosti, jako elektrická okénka, centrální zamykání, klimatizaci nebo vyhřívání sedadel a čelního skla, se kterými už bude celoroční používání mnohem příjemnější.

Verdikt

Land Rover Defender je hodně zastaralé auto a v dnešní době tak trochu mimo mísu. Ve srovnání s moderními auty by hodnocení bylo propadákem. Jenže takto jej hodnotit ani dost dobře nelze. Je vlastně jediným svého druhu, a to, co dělat má, dělá výborně. Je to neúnavný pracant, čínský horník v uranových dolech, jehož úkolem je dřít v těch nejhorších podmínkách. Z tohoto hlediska nejvyšší hodnocení obstojí i objektivním pohledem. Subjektivně potom nemá cenu nad ničím zdlouhavě přemýšlet. Vždyť je to náš miláček, který nám už brzy bude hodně chybět…

Měření a technické údaje