Dlouhodobý test Peugeot 208 1.2 PureTech 110 k EAT6 (2016): Proč je hydroměnič nejlepší volbou?

Dnes už nebývá takový problém najít v malém městském voze automatickou převodovku. Vzácnější však bývá klasický automat s hydroměničem. Peugeot 208 1.2 PureTech 110 k jezdí právě s ním. A proto je také jedním z nejpříjemnějších vozítek do města!

Automatická převodovka je snad nejlepší automobilový zlepšovák, který kdy lidstvo vynalezlo. Může to z úst někoho, kdo si nenechá mluvit do řízení, natož od nějakého stroje, znít jako pohrdání tradičními automobilovými hodnotami v podobě tří pedálů a řadicí páky, ale všichni jednou zlenivíme…

Snad nic mi nedokáže více znechutit ranní čerstvé loupáčky a teplé kakao než myšlenka na poskakování ve špičce a neustálé posilování levého stehna na spojce. Pokud jde o každodenní ježdění po městě, automat je pro mě jasnou volbou. A navíc v Peugeotu 208 funguje naprosto skvěle.

Místo aby inženýři sáhli po dražší dvouspojkové převodovce, zpomaleném robotizovaném manuálu nebo otravném bezstupňovém CVT, udělali to nejlepší, co mohli – povedený přeplňovaný tříválec 1.2 PureTech 110 spárovali s klasickým měničem točivého momentu. To už se dnes ve třídě malých městských vozů příliš často nevidí.

  • Volič převodovky se nepohybuje v přímce, ale v klasickém „bludišti“ – někomu to nemusí vyhovovat, alespoň není třeba mačkat tlačítko pojistky

Přitom je to podle mého skromného názoru nejlepší možné řešení. Jistě, můžete argumentovat množstvím nevýhod, od vyšší spotřeby po pomalejší reakce, jenže výhody podle mého stále převyšují těch několik drobných negativ – od potenciálně delší životnosti až po jemnější rozjezdy.

Právě jemnost řazení je to, čím se Peugeot 208 oproti ostatním malým autům skutečně vyjímá. Rozjezdy jsou vskutku plynulé a nenásilné, navíc první rychlostní stupeň nemusí být kvůli namáhání spojek v případě DSG apod. tak enormně krátký, takže převodovka hned neřadí a necuká.

Přitom ale řadí rychle, a to jak směrem nahoru, tak dolů, a navíc je velmi předvídatelná. Tam, kde dvouspojka na sebemenší pokyn plynovým pedálem okamžitě zběsile podřazuje, logika řídicí jednotky této převodovky je intuitivní a předvídatelná. Pokaždé udělá to, co je potřeba, a co zrovna vyžadujete – nenásilně, rychle a chytře.

  • Celkem je na výběr ze čtyř jízdních režimů převodovky – automatický (D), manuální (M), sportovní (S) a zimní (*)

Kvůli relativně nepříliš velkému výkonu se převodovka trochu zapotí a nezvládne jezdit půl dne na jednu rychlost jako s pětilitrovým osmiválcem – tady musí převodovka za titěrnou tříválcovou jedna-dvojku všechno oddřít sama, ale velmi rychle přijdete na to, jak plynem dávat převodovce správné pokyny a trochu si ji podmanit.

Samozřejmě nechybí ani možnost manuální volby rychlostí přesunutím páky doleva, bohužel je však logika řazení opačná – plus dopředu, mínus dozadu. Sportovní režim také nechybí, ten ale prakticky vůbec nepoužívám. Když jsem však několikrát přepnul i do něj, byl jsem překvapen, že nedrží nižší rychlost a vyšší otáčky zbytečně dlouho a celkem rychle pozná, že jedete volně, a začne řadit vyšší stupně.

Třešničkou na dortu je pak tzv. zimní režim, který je na „řadicí páce“ a palubním počítači (mimochodem i v režimu D vždy vidíte, která rychlost je aktuálně zařazená) označený symbolem sněhové vločky. Ve snaze předejít prokluzu předních kol na kluzkém povrchu volí převodovka k rozjezdům hned třetí rychlost a vyšší rychlosti řadí mnohem dříve než obvykle. Využití jsem pro tento režim ještě žádné neměl, přesto jej volím poměrně často.

  • Displej palubního počítače kromě zvoleného jízdního režimu vždy zobrazuje i aktuálně zařazený rychlostní stupeň

Jednak jsou rozjezdy ještě plynulejší a jemnější, zadruhé mne opravdu baví, jak na dlouhých a rovných úsecích mohu jezdit na vyšší převod a potenciálně ušetřit víc paliva. Dobře, onen rozjezd na trojku spotřebu zase trochu vyrovná zpět, takže jsem na nule, ale přesto mne neuvěřitelně vytáčí, když nějaká převodovka ne a ne zařadit, přestože by to motor klidně zvládl bez podtáčení. Se zimním režimem žádný problém…

Skvělé je to především na pražské Jižní spojce. Při tachometrových 85 km/h, které jsou ještě pod hranicí detekce kamerovým systémem, normálně převodovka drží pětku a točí něco kolem 2250 otáček, a šestku řadí někde u devadesátky. Naprosto zbytečně. V zimním režimu se šestky dočkáte už kolem 75 km/h a přitom si motor lebedí kolem 1700 otáček, které mu vůbec nevadí.

Při uvolněné jízdě konstantní rychlosti sice podřazení trvá déle a většinou musíte stisknout kickdown tlačítko pod plynovým pedálem, protože výkonu je pomálu, pokud to ovšem víte, bude se vám s autem jezdit dobře. V opačném případě, tedy při přechodu ze svižné jízdy do klidné, umí převodovka přeskočit jednu rychlost. Typicky předjíždíte třeba na dvojku, povolíte plyn, dostanete čtyřku a hned nato šestku, protože už jedete plynule a výkon zrovna netřeba.

  • Pádla pod volantem bohužel nenajdete, takže pokaždé musíte sáhnout po páce voliče a přepnout do manuálního režimu

Zřejmě namítnete, že tento způsob jízdy nesvědčí životnosti oleje v převodovce, a budete mít pravdu. Je to však pouze a jenom vaše volba, a pokud s tím budete počítat a o převodovku se náležitě postaráte, není důvod, proč by neměla sloužit dlouho. Skvělou zprávou je, před vámi nestojí auto, které z vás dělá hlupáka bez názoru.

Můžete si svobodně vybrat, jak chcete, aby se převodovka chovala, a výběr nekončí u pseudosportovního režimu, který se vždy chová otravně. Jste to vy, kdo tady velí, a přesně tak by to u stroje, který má člověku především sloužit, také mělo být. A proto je Peugeot 208 1.2 PureTech 110 s automatickou převodovkou EAT6 fantastickou kombinací do přeplněného města.

1.12.2016 9:00| autor: Hugo Kottás

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

TOPlist