Škoda Octavia Combi z roku 1965: Jak jsem registroval historické vozidlo

Stát se oficiálně majitelem veterána není zase tak komplikované, vyznat se ve všech možnostech a povinnostech ale není úplně triviální.
191101135512-0u5a8778-1100x618.jpg Zdroj: archív redakce

Vlastnit veterána znamená všemožné patálie – a to i co se oficialit týče. Na druhou stranu mohu říct, že pokud si historika pořizujete vyloženě pro radost, tak se vám většinou všichni snaží vyjít hodně vstříc. A to včetně jinak spíše špatně naladěných úředníků. Co tedy taková registrace veterána či historického vozu obnáší?

Prvně je potřeba ujasnit si, zda budete plechového miláčka provozovat jako historické vozidlo, či přímo jako veterána. Historické vozidlo zůstává na bílých značkách, musí každé dva roky na technickou a stejně tak musí pravidelně projít klubovou atestací, která má aktuálně dvouletou platnost. Oproti tomu veterán na technickou nemusí, musí však rovněž projít klubovou atestací a každý rok projít i přísnějším krajským testováním, kde se prověřuje rovněž i původnost vozidla.

Pro obě skupiny vozidel platí, že jsou osvobozeny od ekodaně a jsou zvýhodněny na povinném ručení. Obě skupiny vozidel rovněž nemusí podstupovat měření emisí, s historikem ale na emisní kontrolu musíte. Třebaže neproběhne samotné měření, tak musí být provedena kontrola a zápis. Některé stanice si přitom za tento úkon nabídnou za podstatně nižší cenu.

Veterány není možné využívat k podnikání a neměly by být používány ani ke každodennímu používání. U aut majících pouze status historického vozidla tato omezení neplatí. Pokud je tedy vůz ještě stále na bílých značkách, tak je většinou lepší ponechat jej pouze jako historika. Z historika lze navíc veterána udělat v podstatě vždy, naopak je to ale nemožné. Na mé Oktávce tak zůstala SPZ, kterou se honosila celých padesát let.

Co tedy následovalo po zprovoznění vozu? Muselo se vyřešit převzetí značek z depozitu, přihlášení do klubu a přepis. To všechno s sebou samozřejmě neslo nějaké to úřední vyřizování. Prvně jsme vůz na plaťáku dovezli na technickou, kterou bez větších problémů prošel. Dále se stále ještě na plaťáku přesunul do mé garáže a já začal studovat, co vše je po úřední stránce potřeba vlastně vyřešit.

Pro vytažení značek z depozitu potřebujete mít vůz pojištěný a potřebujete mít platnou pojistku. Osobně jsem chtěl již předtím mít vůz přepsán na sebe a registrován jako historické vozidlo. Sám jsem se v tom tehdy trochu zamotal, ale ideální postup by měl být následující.

Prvně je potřeba zkontaktovat veteránský klub, u kterého budete chtít svůj vůz zaregistrovat. Ten vůz prověří a vydají vám Osvědčení o klubové testaci historického vozidla. S nabytými dokumenty je potřeba navštívit odbor dopravy, kde získáte Doklad o uznání testování silničního vozidla na historickou původnost. S těmito dokumenty již můžete navštívit pojišťovnu a nechat vůz výhodně pojistit.

Pokud již máte evidenční kontrolu, tak nic nebrání návštěvě Registru vozidel a přepsání vozu bez zaplacení ekodaně. A v případě, že máte platnou pojistku i technickou kontrolu, můžete rovnou vyzvednout značky z depozitu.

Takto jsem se stal majitelem veterána já. Celé to mělo samozřejmě trochu komplikací způsobených jak mou tehdejší neznalostí a nezkušeností, tak i díky zmatkům v tehdy se měnící legislativě. Na druhou stranu je potřeba přiznat, že když jde o historická vozidla, jsou všichni tak nějak trochu příjemnější – tedy hlavně pokud je vidět, že se status historika nesnažíte získat jen kvůli ušetření nákladů, ale že máte skutečně zájem udržovat vůz při životě.

Pohodová byla už samotná registrace ve veteránském klubu. Vůz mi tehdy nejezdil a SPZ byly stále v depozitu, a dokonce nádrž jsem měl tehdy vytaženou z auta a výhledově jsme se chystal na její čištění. Když jsem to přiznal předsedovi klubu a ptal se, jak vůz dovézt k testovací komisi, tak mi rovnou řekl ať vůz pouze vyvezu, že vůz prohlédnou a nafotí u mě. A tak jsme palivovou hadičku ponořili do plastového kanystru přivázaného k masce chladiče a vůz vyvezli z garáže na parkoviště. Při focení do průkazu se to všechno samozřejmě muselo schovat.

Úředník odboru dopravy se při mé návštěvě tvářil jako opravdový nadšenec, a i na registru silničních vozidel se mi snažili vyjít co nejvíce vstříc, i když jsem při přepisu přišel s prošlou evidenční kontrolou (pozor, platí jen 14 dní). Evidenčku jsem sice opakovat musel, ale alespoň jsem na úřad nemusel znovu tahat již tak dost unaveného dědečka.

Mimochodem evidenčka mi propadla proto, že jsem ji svěřil známému, který odvezl auto na plaťáku na STK k dalšímu známému. Papír jsme sice dostal, ale až po měsíci, takže prošlý. Druhou evidenčku jsme tedy řešili na jiné STK, tam ale nebyli schopní nechat projet plaťák. A jelikož v autě ještě stále nebyla nádrž, tak jsme museli vůz stanicí technické kontroly vlastními silami protlačit. Vlastnictví historického vozidla je plné malých i velkých dobrodružství.

Výsledkem všech patálií nakonec bylo moje jméno zapsané v originálním velkém techničáku z roku 1965! A nepředstavujte si zelený list papíru. Jde o poctivý sešit, jehož přílohou je i Dodávací příkaz zavazující majitele vozidla k jeho odevzdání příslušnému vojenskému útvaru ihned po vyhlášení případné mobilizace armády.

Možná by ještě nebylo od věci nastínit, na kolik takový život s historickým vozem vyjde. Překvapivě to není zase tak drahé hobby – pokud tedy nebudeme brát v potaz cenu samotného vozu, opravy a renovace a cenu autokosmetiky (u takového vozu přece jen strávíte více času leštěním, než samotným ježděním).

Evidenční kontrola vyjde na 400,- Kč, přepis po odpuštění ekodaně standardních 800,- Kč. Registrace v klubu i prohlídky se obvykle pohybují v řádech stokorun (záleží na klubu), povinné ručení na historika se dá sehnat za 460,- Kč a největší náklady jsou spojené co dva roky s technickou kontrolou a emisemi, které se aktuálně obvykle pohybují okolo 2 000 korun. Dá se tedy říct, že povinné poplatky za vlastnictví a provoz veterána nejsou nijak zásadní.

15.11.2019 11:00| autor: Martin Kusyn

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

TOPlist