Zlomový okamžik

Původně jsem chtěl napsat něco o tom, jak byste měli jezdit, abyste uspořili benzín, a jak byste měli dodržovat důsledně dopravní předpisy… Ale pak jsem si to rozmyslel a rozhodl se, že vám napíšu něco o tom, jak jsem si koupil BMW M3.

V životě člověka vždycky dojde ke zlomovému okamžiku a ten nastal tehdy, když jsem si ještě ve studentských letech ze studentského kapesného koupil místo tuningového podvozku na svou Fabii 1.4 staré BMW 325i E30, které nemělo v pořádku doklady, mělo přeražená čísla, žralo olej, ale jezdilo. A jezdilo sakra rychle!

Tehdy jsem trochu přehodnotil svůj přístup k autům a místo lepení laminátu na konzumní hatchback se čtrnáctistovkou jsem začal přicházet na chuť autům se silným motorem a pohonem zadních kol.

Je to ale docela dávno a kdo ví, kde je dnes nebohému bavoráku z roku 1986 konec. Opustil mne totiž cestou z Mimoně, kde jsem se snažil proniknout do tajů záměrného porušování trakce. Blbnutí na volné ploše dá zabrat každému autu a když jste dvacetiletý nevybouřený hejsek bez trošky soucitu ke staré hromadě železa…Aspoň jsem ale za těch několik měsíců, kdy tohle staré BMW fungovalo, pochopil, že kouzlo aut není v tom, kolik mají na sobě křídel a samolepek Tunynk, ale co mají pod kapotou a jak s tím dokáží naložit. Raději nechci domyslet, čím bych dnes jezdil, kdyby k tomu zlomovému okamžiku nedošlo a já dál tunil koncernové plečky. Fuj, hrozná představa…

Ke značce BMW jsem se vrátil teprve nedávno, kdy jsem si pořídil stodvacítku. Auto je to příjemné a naprosto postačuje potřebám člověka, který se chce dostat do práce nebo na nákup, případně dojet někam na dovolenou a neusnout nudou za volantem. Jenže BMW 120i má jeden zásadní problém – čtyřválec.

Poslední rok hledám nějaké zajímavé, charakterní a adekvátně svižné auto, které by uspokojilo mé potřeby na okruzích, oblíbených okreskách, alpských průsmycích a Nürburgringu Nordschleife. Jenže také by takové auto mělo fungovat každý den, proto je například Caterham sice lákavou, ale naprosto nemyslitelnou volbou. V seznamu kandidátů bylo i Porsche 911, které by mi přeci jen vyhovovalo nejvíce. Vždycky jsem říkal, říkám a budu říkat, že Porsche 911 je nejlepší auto na světě. Jenže devětsetjedenáctky nejsou, a když jsou, tak buď v zoufalém stavu či za strašné peníze. Po přepočítávání všech pro a proti, kalkulacích a radách od nezaujatých kamarádů jsem tedy dospěl k jedinému možnému výsledku. Tím pravým autem, které akutně potřebuji, je BMW M3 E46.A tak se také stalo. Je první srpnový den roku 2010 a pro mě je to další významný okamžik. Splnil jsem si klučičí sen a koupil si BMW M3 E46 z roku 2001. Není to, pravda, žádný mlaďas a na podvozku bude potřeba vyměnit dost komponent, aby auto fungovalo tak, jak nám předvádí Tiff Needell a jemu podobní.

Je to ale pravá emtrojka, pravé auto pro řidiče. Takže dost snění, jedu se někam projet. Kam? Nevím, někam… Bezcílné křižování krajinou a pálení stooktanového benzínu je totiž najednou prima činnost.

PS: Pokud se chcete podívat na fotky, můžete tak učinit zde.