Wartburg s turbínou mohl potupit kdejakou škodovku, místo toho stojí zapomenutý v muzeu

Wartburg 353W je synonymem pro cokoliv, jen ne ekologii. Když si na tenhle východoněmecký sedan či kombík vzpomenete, jako první se vám určitě vybaví spíš modrý kouř z výfuku než rozkvetlá louka. Dvoudobý tříválec totiž k mazání využíval oleje smíchaného v benzinu, výsledkem pak byl typický dým a zápach.

Ke konci výroby se ještě nakrátko pod kapotou Wartburgu objevil modernější čtyřtaktní čtyřválec 1,3 litru z produkce Volkswagenu, nicméně počátkem 90. let již zoufale zastaralé auto to už stejně nezachránilo. A tak nám Wartburg navždy utkvěl v paměti s typickou dvoutaktní disharmonií znějící odkudsi z oblak smrdutého kouře.

Víte však, že na světě existuje jedna opravdu ekologická varianta Wartburgu 353W? A nejenže ekologická, dokonce i překvapivě svižná, až bychom se nebáli tohle auto označit za super Wartburg. Za jeho vznikem stojí jistý saský inženýr jménem Hans Joachim Glaubrecht.

Chcete stylový veterán? Nechte se inspirovat!

Ten již v šedesátých a sedmdesátých letech razil poměrně revoluční myšlenku, že je třeba přejít na ekologičtější pohon vozidel. Jelikož však neměl to štěstí žít ve svobodném světě, ale v plánovaném hospodářství, nezbylo mu nic jiného, než si vystačit s tím, co je.

Stát mu nakonec povolil výzkum na Lipské univerzitě, kde vyvíjel plynové turbíny. Jednu potom usadil do útrob Wartburgu, který univerzita dostala k dispozici. A tak roku 1979 vznikl velmi unikátní zelený Wartburg 353W Turbine.

Wartburg na vodík

K pohonu vozu slouží turbína poháněná vysoce koncentrovaným roztokem peroxidu vodíku, který dosahuje nejvyššího výkonu 120 koní při těžko představitelných 16 000 ot./min.

Zajímavostí je, že turbína přenáší výkon přes standardní čtyřstupňovou převodovku. Teoreticky mohl Wartburg 353W Turbine upalovat až 200 km/h, s největší pravděpodobností však takové rychlosti nikdy nikdo nedosáhl.

Turbínová varianta se od standardního vozu nijak zásadně neodlišovala. Dalo by se očekávat, že vyšší výkon si vyžádal vylepšení podvozku a brzdové soustavy, nicméně dostupné materiály o ničem takovém nehovoří.

Jedinou drobnou odlišností tedy byla konzola pod přístrojovou deskou s dodatečnými budíky (pravděpodobně otáčky turbíny, tlak oleje či stav paliva) a zavazadlovém prostoru se objevila speciální palivová nádrž.

Více retro aut

Auto papalášů v dobové reklamě: Tatra 603 jezdí rychle a bokem na běžných silnicích

Československý čtyřkolový klenot ukazuje své dovednosti v dobové reklamě.

Multikáry jsou dodnes fantomy komunálních služeb. Ta první neměla ani volant

Všudypřítomný zelený nebo oranžový náklaďáček už přes šedesát let plní úkoly všeho druhu.

Zkušební jízdy prokázaly základní funkčnost, nicméně mezi největší překážky patřila velmi vysoká spotřeba nikterak levného peroxidu vodíku a chybějící infrastruktura čerpacích stanic. Podobný projekt byl v kulisách socialismu zkrátka již od počátku odsouzen k neúspěchu.

Nespornou výhodou však byla ekologičnost pohonu, jelikož jediným odpadním produktem byla směs vodní páry a kyslíku. Údajně dodnes občas chodí zástupci různých automobilek tento Wartburg zkoumat, jestli by nešla jeho technologie nějak využít.

Stát nakonec veškerý vývoj krátce před revolucí zastavil a všechny dokumenty nechal zničit. Jediným vozidlem, které se naštěstí dochovalo, je zelený soukromý vůz Hanse Joachima Glaubrechta. Vůz je dokonce přístupný veřejnosti, prohlédnout si jej můžete v muzeu v Saské Kamenici (Chemnitz).