Martin Šonka: Kdysi za Favoritem tahal kluzák, dnes jezdí BMW a vyhrává „leteckou Formuli 1“ (rozhovor)

Česká republika má bohatou leteckou historii, jestli se ale někdo v poslední době zasadil o popularizaci letectví u nás, pak určitě Martin Šonka. Patří mezi nejúspěšnější české letecké akrobaty a dotáhl to až do nejprestižnější série Red Bull Air Race, kterou dokonce vyhrává. Jaké to je být součástí „letecké Formule 1“? Jaké to je zažívat přetížení 12G v rychlosti 370 km/h hlavou vzhůru? A jaký má Martin Šonka vztah k autům? Nejen na to jsme se ptali v našem rozhovoru.

Foto: Autoweb.cz

Mistr Evropy a vicemistr světa v letecké akrobacii kategorie unlimited – freestyle, člen reprezentace České republiky v letecké akrobacii a současně také a pilot světové série Red Bull Air Race, mimochodem vítěz dvou letošních závodů a aktuálně druhý v celkovém pořadí. To je ve zkratce Martin Šonka, na jehož jméno mohou být všichni vlastenci patřičně hrdí.

Letecké závody pod patronátem nejslavnějšího výrobce energetických nápojů díky svému adrenalinovému pojetí přitahují velkou pozornost, my jsme se ovšem za Martinem Šonkou vydali na kus řeči hlavně proto, že vedle aut mame rádi i letadla. A Martin má zase vedle letadel rád auta. A motorky. Ale už nebudeme víc prozrazovat…

Česká republika má bohatou leteckou historii a je tradiční akrobatickou zemí, přesto se nabízí otázka – jak se Čech dostane do tak exkluzivní společnosti, jakou je Red Bull Air Race?

Není to samořejmě jen tak a hodně mi k tomu pomohla právě akrobacie. Když jsem začal létat nejnáročnější akrobatickou kategorii Unlimited, po nějaké době za mnou během mistrovství světa přišel skaut z Red Bull Air Race a zeptal se mě, jestli by mě to zajímalo a jestli bych nechtěl zkusit kvalifikovat se do této světové série.

Předtím jsem závody jen spolukomentoval v televizi a o tom, že bych se dostal mezi vyvolené, nejlepší sportovní piloty na světě, jsem tak akorát mohl snít. Najednou přišla šance… V kempu nás bylo více, ale nakonec vybrali mě a Brazilce Adilsona Kindelmanna.

Red Bull Air Race je vrcholnou disciplínou letecké akrobacie podobně jako Formule 1 je vrcholem motorsportu. Jak náročné je provozovat tento sport z hlediska financí, vybavení, logistiky apod.?

Popsal bych to jednoduše. Když jsem v roce 2010 absolvoval svou první sezónu, vystačil jsem si v týmu se dvěma dalšími lidmi. Mým bratrem Josefem, který se stal týmovým koordinátorem a tehdejším mechanikem, který měl na starosti závodní stroj. Měl jsem letadlo, které se s těmi nejrychlejšími vůbec nedalo srovnávat, ale dalo se s ním závodit.

Dnes je potřebné minimum pěti lidí v týmu při závodě a další, kteří zůstávají doma, ale pomáhají a pracují na vývoji letadla a všeho ostatního, co nám může pomoci být rychlejší. Zatímco v roce 2010 byly rozdíly mezi nejrychlejšími piloty a koncem startovního pole okolo 15 sekund, dnes není problém najít den, kdy se všech 14 pilotů srovná do jedné vteřiny. Závodíme o setiny, je to extrémně vyrovnané a záleží na každém detailu.

Týmy investují do vývoje letadla, kde nesmíme nic dělat pouze s motorem a vrtulí. Jinak aerodynamika a vše ostatní, např. systémy, které pomáhají pilotovi, jsou závod od závodu dokonalejší. Vývoj letí neskutečně dopředu a to samozřejmě není levné. Nepracujeme také v konstatním prostředí, takže to, co se jeví dobře v počítači, nemusí fungovat v reálných podmínkách, které se neustále mění. Ve chvíli, kdy novou věc vyzkoušíte, můžete zjistit, že tudy cesta nevede a začínáte znovu.

A lidská práce, knowhow, materiál, to opravdu něco stojí, to zná každý závodník. Celý seriál se posouvá velmi rychle dopředu, i když srovnávat ho s Formulí 1, alespoň finančně, rozhodně ještě nějakou dobu nepůjde. Jde se krůček po krůčku. Velmi strmě rostoucí zájem fanoušků u nás doma i ve světě je snad důkazem, že ta cesta je správná.

Supersporty dokáží vygenerovat přetížení lehce přes 1G, piloti Formule 1 jsou vystaveni běžně přetížení přes 4G, Vy se dostáváte až na hranici 12G. Jak takové extrémní podmínky snášíte?

Jsme na to trénovaní, i když dostat se během tří desetin sekundy z nuly na 10G a přitom mít stále všechno pod kontrolou samozřejmě není jednoduché. Používáme takzvané anti-G manévry, kdy zatnete určité svalové partie tak, aby vám neodtekla krev z hlavy a mozek a oči tak mohly fungovat dál. Pokud by toho pilot nebyl schopen, nebo třeba jen špatně dýchal, velmi lehce se může uspat a samozřejmě v tu chvíli to není úplně komfortní situace.

Přeci jen létáme patnáct metrů nad zemí rychlostí 370 km/h a čas na jakoukoliv reakci je opravdu miniaturní. V podstatě není prostor pro chyby. Jsme ale na takovou zátěž zvyklí. Je nezbytné být správně fyzicky připraven a také je dobré si občas odpočinout, aby tělo mohlo dostatečně zregenerovat. Existují piloti, kteří například usilovným tréninkem akrobacie přetáhli strunu a rozhodili si svůj vestibulární systém tak, že jejich prostorová orientace už jim dál nedovolila létat! Je to sice extrém, ale je třeba dát si pozor.

Red Bull Air Race se létá na speciálně postavených tratích, které se po každém závodě zbourají. Virtuální realita dnes zvládne mnoho, ale přece jenom neumí všechno. Jak se tedy na jednotlivé závody připravujete?

Každý tým už má dnes analytika, týmového taktika, který má toto na starosti. My spolupracujeme s Petrem Františem a Univerzitou Obrany a máme k dispozici simulátor, který nám dokáže dle zadaných parametrů připravit reálnou trať a jsme schopni si tak zkoušet různé trajektorie v různých podmínkách, abychom dokázali v daném okamžiku vybrat tu nejlepší a nejrychlejší.

Dokonce s sebou vozíme tento simulátor i na závody, abychom se mohli připravit dle aktuálních podmínek, jaké zrovna v trati během závodního víkendu panují. Samozřejmě není to jako sedět v letadle, ale řekněme, že prostorový vjem memorování trajektorie funguje i tak velmi dobře.

Max Verstappen, nejmladší vítěz závodu Formule 1, byl sotva plnoletý, když vyhrál svůj první závod, zatímco v Red Bull Air Race létá i 59letý matador Kirby Chambliss. Má dravé mládí šanci uspět, nebo jsou zkušenosti nenahraditelné?

V letectví je to obecně trochu jinak, než právě třeba ve Formuli 1. Zatímco do motokáry můžete posadit opravdového prcka a již od mala mu vštěpovat základy řízení vozidla a závodění a následně pak díky předpokladům a zázemí může různými kategoriemi postupovat dál, až usedne třeba do kokpitu F1, za knipl do letadla dítě opravdu dát nemůžete.

Když jste mladý, můžete si nejdříve udělat pilotní průkaz na kluzáka, od sedmnácti pak můžete začít pilotovat motorové stroje, pak neustále zvyšujete úroveň akrobatických dovedností a to nějakou dobu trvá a docela to i bolí vzhledem k tomu, co tělo zažívá. Než se tak dostanete na tu nejvyšší úroveň, rozhodně už dávno nejste teenager a spíše je vám nějakou dobu přes třicet. Takže dravé mládí nemá moc šancí, jak se do kokpitu v Air Race dostat, všechno chce svůj čas a zkušenosti jsou tady naprosto nezbytné.

Původním povoláním jste vojenský pilot a věnujete se také letecké akrobacii. Co vás baví nejvíc – létat se stíhačkou, akrobatické létání, nebo Red Bull Air Race?

Já miluju létání v jakékoliv podobě. Pohybovat se svobodně v prostoru tam nahoře je pro mě něco nepopsatelného, je to svoboda. A každé létání je něčím výjimečné. Kromě těch, co jste zmínil v otázce, třeba právě plachtění, kde zažijete takovou romantiku, jako jinde třeba ne.

Létání s nadzvukovou stíhačkou je neskutečné! Sedíte v raketě s křídly, která má ohromnou sílu, zrychlení, třeba vzlet se zapnutým přídavným spalování je neskutečný, akcelerace je obrovská. Ale zase každý váš pohyb kniplem kontroluje počítač a nedovolí vám úplně všechno.

V akrobacii máte knipl, jehož každý pohyb je přesně přenesen do ovládacích prvků, bez jakýchkoliv počítačů, posilovačů, hydrauliky… A jak už jsem říkal, v Air Race létáme rychlostí 370 km/h patnáct metrů nad zemí. To je opravdu intenzivní prožitek z létání! Nejde říci, co mě z toho baví nejvíc, opravdu mám rád jakékoliv létání, i jen tak vyhlídkový let.

Red Bull Air Race je rychlý a potenciálně nebezpečný sport, pro bezpečnost se ovšem dělá maximum. Cítíte se ve vzduchu bezpečněji, než byste se cítil třeba na motorce v MotoGP, kterému se smrtelné úrazy nevyhýbají ani v dnešních dobách?

Já mám právě motorky strašně rád, znám se s Kubou Kornfeilem ze závodění na Jetsurfu a sleduju ho, obecně mě motorsport baví, a to i jako diváka. Bohužel ani přes neustále se zlepšující bezpečnostní opatření se nedá nikdy stoprocentně vyloučit, že k takovým úrazům může dojít. Při závodění ale na to nikdo nemyslí, ani to není možné. Jakmile se přestanete soustředit a nemáte hlavu pod kontrolou, většinou přijde problém.

Ve Formuli 1 i v MotoGP máte kolem sebe spoustu dalších závodníků, riziko srážky je tedy poměrně velké. V Air Race jsem v trati jen já a vše záleží pouze na mě. A tak to mám rád. Ve vzduchu se cítím absolutně bezpečně. Je to o dodržování pravidel, která zkrátka nesmíte porušit. Samozřejmě jiný příběh pak je, když člověk přistane a musí se někam dostat po silnici. Člověk občas jen žasne, co se také kolem vás může dít.

Klasická otázka – jaké bylo Vaše první auto a jak na něj vzpomínáte?

Byla to Škoda Favorit na plyn. Zažili jsme toho spolu opravdu hodně. Často jsem za ním tahal na závody například přívěs s rozloženým kluzákem, když jsem jezdil po plachtařských závodech. Opravdu jsem ho nešetřil.

Máte nějakou veselou či šílenou historku s autem, o kterou byste se podělil?

Mám jich asi víc, ale vzpomínám si například, jak jsem se s kamarádem vracel z plachtařských závodů z Německa a on asi 10 km před Táborem, ve dvě ráno povídá: „Konečně jsme doma.“ Chvilku na to nás zastihla obrovská bouřka a my v jedné takové nepřehledné zatáčce pod viaduktem vjeli do velké louže, která byla víc jak půl metru hluboká. Voda šla až přes střechu a auto zhaslo. Za chvíli už bylo v autě až po sedačky bahna a my vyrazili zachraňovat kluzák na přívěsu. Auto se pak muselo skoro celé rozebrat, aby ho bylo možné vysušit a odbahnit.

Jakým autem jezdíte dnes a co se Vám na něm nejvíc líbí?

Jezdím s BMW X3. Je to úžasné auto a jezdím s ním rád. Jsem zvyklý z letadla, že celý ovládací systém musí dávat smysl a brát pilotovi co nejméně pozornosti potřebné k jeho ovládání. To přesně v „ix-trojce“ mám, a nejen v ní, ale bylo to tak zatím i ve všech dalších vozech, které jsem měl možnost si od BMW vyzkoušet. A co je nejdůležitější, je to opravdu robustní, bezpečné auto, ve kterém s klidem vozím celou svou rodinu.

Vedle automobilů a letadel máte ještě rád motorky. Na jakém stroji jezdíte?

Už dlouho mám Kawasaki ZX7R. Je to motorka z roku 1999, ale pořád má své kouzlo. Při své výšce nemohu jezdit na malých motorkách, abych si koleny nevyrazil zuby. 🙂

Máte nějaké auto/motorku/letadlo snů, které byste chtěl vlastnit?

To určitě mám. Mezi auty je to BMW M5 a Porsche 911 GT3. Z motorek určitě BMW HP4 RACE nebo R 1200 R. Vysněných letadel mám spoustu. Takový ten nej je vlastnit a hlavně létat druhoválečnou stíhačku Supermarine Spitfire, Corsair nebo P-47 Thunderbolt.

14.9.2018 2:00| autor: Autoweb.cz

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

Na tomto webu zpracováváme cookies potřebné pro jeho fungování a analytiku, v případě udělení souhlasu také cookies pro účely cílení reklamy a personalizaci reklam. K tomu využíváme své partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Více informací o nastavení cookies naleznete zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist