Lze zakázat kouření či svačení za volantem?

Nedávno se v Právní poradně jeden ze čtenářů ptal v souvislosti se zákazem telefonování za jízdy bez hands-free na to, jaká jsou pravidla pro jezení a pití za volantem. Protože je to téma velmi zajímavé, zejména v tom ohledu, že právě z důvodů nevěnování se řízení je zakázáno volat bez hands-free, psát SMSky apod., je zajímavou otázkou, kde je hranice onoho požadavku na věnování se řízení. tzn. které činnosti jsou a mají být zakázány a které případně nejsou a zasloužily by si to. Jak totiž bylo trefně poznamenáno, některé činnosti, zákonem výslovně nezakázané, mohou ovlivňovat pozornost řidiče měrou stejně intenzivní jako je psaní SMS nebo telefonování a přesto výslovně zapovězeny nejsou. Pojďme se ale nejprve podívat na jezení, pití a kouření za volantem.

1) Jídlo, pití, kouření
Jak asi málokoho překvapí, obecný zákaz jezení, pití a kouření zákon všem řidičům neukládá, jakkoli obsahuje obecné ustanovení o tom, že řidič je povinen se věnovat řízení vozidla (§5, odst. 1, písm. b zákona č. 361/2000 Sb.). Z toho samotného ale zákaz nejíst, nepít a nekouřit dovozován není. Obecně tedy řidič jíst, pít a kouřit za jízdy smí, ovšem existují výjimky, a to:

– jíst, pít a kouřit nesmí za jízdy řidič vozidla hromadné dopravy
– kouřit za jízdy (pouze však při přepravě osob) nesmí řidič taxi a řidič příležitostné osobní silniční dopravy
– jíst, pít a kouřit nesmí za jízdy řidič vozidla s právem přednostní jízdy
– kouřit za jízdy nesmí řidič motorky, mopedu a jízdního kola (!)
– kouřit za jízdy nesmí také spolujezdec na motorce.Jak patrno, výběr některých subjektů může vypadat až nahodile, resp. podivně odůvodněně. Tak např. proč nesmí kouřit cyklista, ale jezdec na zvířeti ano? 🙂 Nebo proč nemůže kouřit spolujezdec na motorce, pokud by seděl vedle apod.

Obecně však platí závěr, že pokud nejste některou ze shora uvedených osob, pravidla silničního provozu nezakazují jíst, pít nebo kouřit, nicméně je na místě zvážit, že úplně bezpečné to za všech okolností není.

2) Ostatní činnosti – ladění rádia, hrátky s klimatizací, navigací, palubním počítačem, spolujezdkyní/spolujezdcem, čtení v mapě apod.

Co se dalších, zejména těch shora uvedených, činností týče, platí pro ně obecně stejné pravidlo jako pro jezení, pití a kouření (samozřejmě s výjimkou řidičů popsaných shora), tzn. že řidič je povinen se věnovat řízení, ale výslovně zapovězeny nejsou. Jestli by je bylo možné považovat za provozované v rozporu s obecnou povinností věnovat se řízení, je na diskusi u každého jednotlivého případu, ale podle současného znění pravidel to není pravděpodobné. Existuje sice shora uvedená (obecně formulovaná) povinnost, ale její využití v konkrétním případě na výše popsané činnosti zpravidla nebude přicházet v úvahu, a to zejména z hlediska požadavků na odůvodnění. To na druhou stranu ale neznamená, že by to bylo zcela vyloučeno a lze si představit propracovanou argumentaci, kterou by např. neobvyklá „péče“ spolucestujících o řidiče a naopak byla pod porušení takové povinnosti podřazena a bylo možné za to uložit sankci. Za stávajících podmínek to však přesto lze považovat za méně pravděpodobné, nikoli však ale za vyloučené.Na druhou stranu, některé činnosti jsou a asi nutně musí být tolerovány do té míry, že se považují za akceptovatelné. Asi nelze zakázat nastavování klimatizace, topení, navigace apod. za jízdy, nicméně kde je nebo by měla být ta hranice zatížení pozornosti řidiče tak, aby taková činnost nebyla povolena? V čem se liší psaní SMSky od vyhledávání cíle v navigaci nebo nastavování čehokoliv v palubním počítači? Je to opravdu takový rozdíl ohledně zátěže na pozornost, když společným jmenovatelem je to, že řidič v rozhodnou chvíli provoz nesleduje? Ostatně např. samotné vyhledávání kontaktu v adresáři mobilního telefonu přes palubní počítač (pokud jsou propojeny a pokud nepoužíváte hlasovou volbu) může vyžádat stejně pozornosti jako psaní SMS.

Jednoduchá odpověď na stanovení jasné hranice asi není možná, nicméně podle stávající úpravy by bylo pro policii argumentačně nesnadné napasovat tu či onu činnost na obecnou povinnost věnovat se řízení, takže pokud se nejedná o zmíněné telefonování, postih patrně nepřichází v úvahu, jakkoli takové nevěnování se řízení může být nebezpečné.

Po právní stránce, a to zejména argumentačně, by bylo nicméně zajímavé pozorovat např. projednávání tohoto druhu přestupku v podobě některých osobnějších a intimnějších činností, které mohou mít na věnování se provozu ze strany řidiče nebo řidičky zásadní dopad. Konkrétní případy a výsledky jejich projednávání mi nicméně nejsou známy.