Ford Ranger 3.2 TDCi 4×4 Double Cab (2016)

• Dynamika 7

• Chování na silnici 9

• Provozní náklady 8

• Praktičnost 8

• X-Factor 9

• Celkové hodnocení 8.2

Radosti

Pětiválcový turbodiesel; modernější interiér; terénní schopnosti; ovladatelnost na silnici; přepravní kapacita

Starosti

Absence zavazadlového prostoru; čínský design; Sofiina volba mezi otáčkoměrem a digitálním rychloměrem

Americký pick-up je jednou z mých největších slabostí. Vlastně ani nevím, kde se to ve mně vzalo, když jsem kluk z velkoměsta. Krávu znám akorát tak z talíře a balík slámy, i když v hodně zmenšené podobě, jsem kdysi koupil křečkovi. Jednou, pak nevysvětlitelným způsobem chudák umřel. Takže k venkovu nemám moc velký vztah, přesto mě to ale nějakým záhadným způsobem láká. Obléknout flanelovou košili, vyhrnout rukávy, nasadit brýle a naladit kvalitní country blues.

Bohužel, nic většího a drsnějšího než Ford Ranger u nás oficiálně nepořídíte, takže si musím vystačit „jenom“ s ním. U modrého oválu ale naštěstí mají ještě všech pět pohromadě, a tak vám pod kapotu namontují i něco atraktivnějšího než jen obyčejný naftový čtyřválec. Osmihrnek s kompresorem to sice není, ale naftový pětiválec o objemu 3,2 litru se šestistupňovým automatem také nezní špatně. Za oceánem by se mi asi vysmáli, ale tady uprostřed Evropy je tohle ten největší kousek amerického venkova, jaký můžete dostat. Jenom kdyby faceliftovaný Ranger nevypadal tak čínsky. Dřív se mi líbil víc, ale to je na vkusu každého. Asi bych si časem zvyknul.

Interiér

Uvnitř je to ale mnohem lepší. Zásadní změny se odehrály především tady, i když velké plochy černého tvrdého plastu stále převládají. To je ovšem u tohoto druhu auta pochopitelné. Celkově působí interiér Rangeru velmi přívětivě. Nově je tu dotykový multimediální systém SYNC 2, který sice není nejlepší, ale pracovní pick-up povznáší do úplně jiné sféry. Nová je i kaplička s přístroji. Prostředku dominuje analogový rychloměr, který z obklopují dva displeje – pravý je tradičně vyhrazený navigaci, hudbě a telefonu, levý pak zobrazuje palubní počítač a jízdní data, včetně digitálního rychloměru nebo otáčkoměru. Oba zároveň si však nezobrazíte, což ale s automatickou převodovou zase tolik nevadí.

Vpředu se na poměry pracovních vozů sedí dobře a celkem útulně, zadní místa jsou také plně využitelná i dospělými jedinci a korba pojme spoustu harampádí. Jen s každodenní praktičností je to trochu horší. Pokud chcete někam uložit aktovku nebo nákup, můžete prakticky jen za přední sedadla. Pokud pak třeba vezete čtyři lidi na letiště i s jejich zavazadly, musejí na korbu (ty kufry, ne lidi), kde budou pěkně poletovat. Šikovným detailem je plastový povrch, takže nemusíte zbytečně ničit nákladový prostor. Až třeba jednou budete chtít auto prodat, bude vypadat téměř jako nový a možná půjde i vyměnit. Nějaká síťka, háček nebo větší box na korbě by ale přišly vhod, vyčítat to pouze Rangeru ale není nespravedlivé. S omezenou každodenní praktičností musíte počítat u všech pick-upů.

Pohon a spotřeba

Pětiválcový turbodiesel o objemu 3,2 litru, výkonu 200 koní a točivém momentu 470 Nm je to nejlepší, co pod kapotou Rangeru můžete dostat. Hlučností a projevem vám sice stále bude připomínat, že sedíte v pracovním stroji, ale vzdáleně ševelící melodická disharmonie pěti válců vás pokaždé zahřeje u srdce. Kultivovanost jako u moderních SUV rozhodně nečekejte, pokud vám ovšem nevadí jistý akustický diskomfort, vlastně to není vůbec hrozné. Devadesát koní na tunu však není žádný zázrak, ale výkonově motor stačí na většinu životních situací. Hádám, že víc než o výkon šlo hlavně o dostupný točivý moment při šplhání terénem nebo tažení přívěsu, který v případě tohoto Rangeru může mít až 3,5 tuny. Šestistupňový automat je pak pro tyto účely pohodlnou volbou, a vůbec ne špatnou. Nemám k němu jedinou výhradu.

Trochu horší je to ovšem se spotřebou, víc než jindy ale dost záleží na jízdním stylu. Aniž bych se nějak výrazně omezoval, naopak jsem jezdil svižněji, nastřádal jsem za celý týden průměr 12,3 l/100 km, většinou ve městě, jedním kratším výletem po dálnici a v terénu při focení. Uvolněným stylem se ve městě dostanete i pod dvanáct litrů, klidně i na dostřel oficiálním 11,4 l/100 km. Při okreskových rychlostech pak není problém jezdit i za osm a půl litru.

Ovladatelnost

Čekat od auta s rámovou konstrukcí nějaké zázraky opravdu nelze, jenže Ford Ranger na silnici hodně překvapuje, alespoň ve srovnání se svými konkurenty. Vzhledem k tomu, jak je tahle věc velká a těžká, zatáčí s neuvěřitelnou ochotou, a i když to do zatáčky dost přepálíte, podvozek si s tím vždy nějak poradí. Ne že by neexistovala nedotáčivost, v té se Ranger nakonec také utopí, když na něj opravdu hodně zatlačíte, ale svižnější jízdu zvládá s naprostým přehledem a důvěryhodnou stabilitou. A když už auto čirou náhodou nějakým způsobem destabilizujete, je krásně čitelné. Jenom se podívejte na titulní fotku.

Pohodlí dostanete také vrchovatě, jen musíte počítat s typickým pohupováním a žvýkáním. Otřesy karoserie jsou ovšem hezky tlumené, a koneckonců má tento druh komfortu jako z koňského povozu něco do sebe. Terén pak Ford Ranger zvládá také s přehledem. Přední nájezdový úhel 28 stupňů, zadní 25 stupňů, brodivost 800 mm (nejvíce ve třídě), redukční převodovka, zámek zadního diferenciálu… co chcete víc? Popravdě, najít místo, kde by se Ranger opravdu zapotil, je dost těžké. Těch pár kopečků ke starému vojenskému bunkru zvládnul s prstem v nose, a pokud by snad bylo něco potřeba vylepšovat, pak je třeba začít u pneumatik…

Verdikt

Asi není třeba zastírat, že je Ford Ranger mým prozatímním šampionem mezi pracovními pick-upy. Má opravdu hezký interiér, moderní asistenční systémy z osobáků, velmi dobře jezdí po silnici a vůbec není nepohodlný. V terénu doslova kraluje a to co, potřebujete odvézt, do něj (anebo za něj) také naložíte. Nabídne vám i něco exotičtějšího než jen obyčejný naftový čtyřválec, a pokud opravdu toužíte po něčem atraktivním, můžete si naspecifikovat stylový Wildtrak.

Ještě nás ale čeká zbrusu nový Nissan Navara, jehož test plánujeme již brzy, nebo Toyota Hilux, se kterou jsem jezdil jen krátce, a samozřejmě také faceliftovaný Volkswagen Amarok, který přešel výhradně na šestiválce. Takže konkurence je opravdu drsná a začíná se objevovat další a další. Přesto však mohu Ford Ranger 3.2 TDCi s klidným svědomím doporučit, jelikož stále patří mezi to nejlepší, co můžete dnes pořídit.

Konkurence

Volkswagen Amarok (2016): 2.0 Bi-TDI má po faceliftu výpověď, nastupuje 3.0 V6 TDI

Autonovinky | vydáno 2. 5. 2016

Toyota Hilux (2016): První jízdní dojmy

První jízda | vydáno 14. 7. 2016

Mitsubishi L200 Double Cab 2.4 DI-D 181 k 5AT AWD (2016)

První jízda | vydáno 2. 5. 2016

Měření a technické údaje