Ford Ranger 2.2 TDCi Double Cab 150 k (2015)

• Dynamika 6

• Chování na silnici 8

• Provozní náklady 8

• Praktičnost 8

• X-Factor 8

• Celkové hodnocení 7.6

Radosti

Pohodlný a kultivovaný pick-up; úsporný motor; schopnost ignorovat překážky

Starosti

Praktičnost krytu korby; trocha výkonu navíc by neškodila

Přestože v Evropě nemají pracovní pick-upy tak velkou tradici jako třeba ve Spojených státech, mám pro ně jistou slabost. Možná je to tím, že u nás stále působí docela exoticky, možná tím, že mi bez ostychu umožňují chovat se jako křupan, a možná také tím, že v nich narozdíl od nabubřelých SUV nemám pocit prázdnoty v kalhotách. Zkrátka si na nic moc nehrají.

I když pro tento konkrétní Ford Ranger 2.2 TDCi Double Cab ve výbavě Limited to tak docela neplatí. Se vším tím chromem působí trochu našňořeně, až je skoro škoda pustit se s ním do bláta. Nenechte se však zmýlit, v jádru je to pořád modrý límeček.

Interiér

Nejvíce je to patrné při pohledu dovnitř. Kožené čalounění se sice snaží povznést interiér na vyšší úroveň, laciné a tvrdé plasty se však nikam neschovají. Pořád je to ale pracovní pick-up, ve kterém víc než o estetiku jde o ryzí funkčnost, takže se nemusíte bát nastoupit v zabahněných pohorkách a pak na to vzít kýbl s hadrem.

Interiér je jinak na poměry pracovních aut pohodlný a prostorný, na předních sedačkách vydržíte i delší trasu, přestože chybějící podélné nastavení volantu vám neumožní usadit se zcela útulně. Mluvit o praktičnosti je v případě Rangeru z podstaty věci zbytečné, nicméně k tomuto tématu bych měl jednu připomínku.

Velká korba skýtá téměř nekonečný prostor, menší náklad v podobě každodenního nákupu nebo aktovky s notebookem však bude neustále poletovat sem a tam. Poněkud nešťstné mi přijde také použití výklopného krytu, jehož víko by mohlo mít větší výřez v korbě, větší úhel otevření a mechanismus otevírání zabírá dost místa. Bohužel však hliníková roleta, která poslouží stejně dobře při ochraně nákladu před nenechavci, ale tolik nepřekáží, je dostupná jen pro verzi Wildtrak, v ostatních výbavách se musíte spokojit jen s vinylovou roletou.

Pohon

Ford Ranger s turbodieselem 2.2 TDCi je bez nadsázky jedno z nejpomalejších aut, které jsem kdy řídil. Výkon 150 koní a točivý moment 375 Nm tak tak stačí k rozpohybování 2,2 tuny těžkého vozu, stotřicítku na dálnici však udrží snadno a svištět sto šedesát mu po chvilce čekání také nedělá problém. Jen připojování nebo předjíždění vyžaduje více plánování.

Vadí to ale něčemu? V Rangeru jsem stejně neměl potřebu nikam spěchat a raději jsem si o to déle užíval první sluneční paprsky a čerstvý jarní vzduch s loktem vystrčeným z okénka a žvýkačkou v puse. V tu chvíli mě nerušil ani vyloženě agrární projev motoru nebo gumové řazení se stejně podivným chodem spojky.

Spotřeba

Ranger je velké, těžké a hranaté auto, takže týdenní průměr mezi deseti až jedenácti litry převážně po městě a dálnicích nepotěší, ale ani vyloženě nezklame. Kdejaké civilní SUV poskytne vyšší výkon za cenu nižší spotřeby, poctivý pohon všech kol a redukční převodovka však představují zátěž, kterou se vyplatí s sebou vozit.

O to více mě překvapila spotřeba v částečném zatížení při konstatních 90 km/h, tedy vyloženě uvolněnou jízdou mimo město. Jinak krátké a tedy ne zcela ekonomické zpřevodování přesně padne motoru do noty, kdy se na šestku jen líně převaluje v nějakých 1700 otáčkách a usrkává si do 7,5 l/100 km.

Ovladatelnost

Když přijde řeč na ovladatelnost pick-upů, předsudky jsou svůdné, ovšem to bych Rangeru hodně křivdil. Jistě, ze začátku budete do zatáček najíždět s opatrností a náležitým respektem, nebude však trvat dlouho, než si troufnete i na rychlejší průjezdy. Ranger se při tom pohupuje ze strany na stranu jako plachetnice v bouři, ovšem se stabilitou katamaránu.

Ani na chvilku jsem neměl pocit, že by se auto mělo každou chvilkou převrhnout, naopak přední náprava statečně drží, zadní ji poslušně následuje a poněkud paranoidní stabilizace pomáhá auto stáčet do zatáček a zasáhne už při sebemenším náznaku přetáčivosti. Pokud se snad odvážíte stabilizaci vypnout, nechová se Ranger nijak záludně. Vlastně je snad i škoda, že nemá vzadu samosvorný diferenciál, s nímž by se stal velmi perverzním nástrojem zábavy.

Ztraceno v archivu: Ford Ranger Wildtrak na závodním okruhu a bokem!

A v terénu o něco schopnějším vozem. Ne že by se Ranger ztratil, ačkoliv proti Defenderu bych se do souboje raději nepouštěl. Víc než ale na šplhání nehostinným terénem je tohle auto postavené pro to, aby zvládlo projet zabahněnou lesní cestu s korbou plnou čerstvě naštípaného dříví, a neměl jsem pocit, že by si s tím neporadilo. Pořád je ovšem nutné mít na paměti, že limitujícím faktorem je i výběr vhodných pneumatik.

Zmínit je třeba i jízdní komfort, který není vůbec špatný, ačkoliv bez chyb se to neobejde. Masivní balóny o rozměru 265/65 obuté na 17″ kolech by zvládly přejet snad i otevřený kanál, tady bych chybu rozhodně nehledal, jistá míra diskomfortu však vyplývá z rámové konstrukce a zadní nápravy s listovými pery. Auto se na nerovnostech vlní a pohupuje, podvozek však zvládá nerovnosti pohlcovat tlumeně bez nepříjemně ostrých ran.

Verdikt

Abyste si pořídili Ford Ranger, musíte mít tak trochu dobrodružnou povahu, a přestože bych s ním klidně jezdil každý den s dětmi do školky, už jenom pro tu parádu, i moje bláznovství má své hranice. Ford Ranger je šarmantní stroj, kterému spoustu neduhů odpustíte jen proto, že vás okouzlí, pořád je to ale v jádru pracovní stroj.

Ford Ranger Wildtrak 3.2 TDCi (2013)

První jízda | vydáno 26. 9. 2013

A s tím souvisí i zařazení tohoto konkrétního modelu v ceníku. Vysázet téměř milion i s příplatky za auto, které je pořád jen převlečeným Transitem, je docela dost. Ford Ranger mi dává víc smyslu v ořezané verzi jako ryzí dělník, který potěší jistou měrou pohodlí a kultivovanosti, nebo naopak v nejvyšší verzi Wildtrak s pětiválcem a automatem, kdy jde sice všechen rozum stranou, zato však dostanete roztomile bláznivou hračku.

Měření a technické údaje