Beran: Jak správně měřit rychlost?

Víte, jak správně používat radar a měřit rychlost aut? Měli byste, zejména pro svou obranu, pokud by toto ze stran kompetentních k měření (a pokutování) nemělo být v pořádku.

Velmi často mi v Právní poradně popisujete případy měření rychlosti, ať už ze strany Policie ČR nebo Městské policie, a ptáte se mne, jestli ten či onen způsob měření je dovolený, případně zda důkaz tak či onak získaný je použitelný ve správním řízení. Úvodem je třeba k tomu říct to, že právní předpisy nestanoví podrobnější detaily toho, jak měřit rychlost a vyjít je nutné z obecných ustanovení, zejména:

§79 zákona č. 361/2000 Sb.:

Za účelem zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích je policie a obecní policie oprávněna měřit rychlost vozidel. Obecní policie tuto činnost vykonává výhradně na místech určených policií, přitom postupuje v součinnosti s policií.

§51 zákona č. 500/2004 Sb.:

K provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. Jde zejména o listiny, ohledání, svědeckou výpověď a znalecký posudek.

Základním principem dokazování, a to se týká i měření rychlosti jako způsobu získání důkazních prostředků o protiprávním jednání, je, že důkaz nesmí být získaný v rozporu se zákonem, tj. nezákonným způsobem a musí být přezkoumatelný a důvěryhodný. U měření rychlosti to pak např. znamená, že údaj o příslušné fyzikální veličině (rychlosti) je:

I) získán měřícím zařízením, které je k tomu způsobilé,

II) že měření proběhlo v souladu s návodem daného zařízení a

III) osobou k tomu způsobilou.

První z podmínek je řešena ověřením (kalibrací) každého měřícího zařízení. Bývaly doby, kdy to policisté neměli v pořádku a dalo se na tom měření zpochybnit, ale ty doby už jsou dávno pryč a dnes si už na to dávají dostatečný pozor.

Druhá z podmínek se týká toho, aby měření bylo provedeno správně podle návodu, tzn. příslušné zařízení je použito způsobem, který výrobce zařízení stanovil pro správné získání výsledku. Poslední z podmínek se pak týká toho, že osoby zařízení obsluhující „musí vědět, jak na to“, aby byl výsledek použitelný.

Správné měření rychlosti tedy zahrnuje všechny výše uvedené podmínky a jejich nedodržení může být důvodem pro nepoužitelnost získaného důkazu. Záměrně uvádím, že „může“, protože praxe ukazuje, že soudy jsou někdy dost benevolentní ohledně posuzování těchto podmínek a viděl jsem případy, kdy i soud odmítl řešit pochybnosti o správně provedeném měření, které mohly jednoznačně mít dopad na výsledek s tím, že „to je práce policistů a soudů nepřísluší to přezkoumávat“, což je dle mého názoru naprosto špatně, protože když se zařízení používá „špatně“, tak z něho nemůže vyjít „správný“ výsledek a jsou-li o správnosti použití pochybnosti, nelze takový důkaz připustit.

Druhý okruh otázek, na které se v souvislosti s měřením ptáte, by se dal shrnout pod heslo „odkud?“. Jak jsem uvedl shora, zákon neříká, jak přesně měřit a policisté nebo strážníci mohou zvolit prakticky jakýkoliv způsob (ve směru, proti směru, kolmo na směr jízdy, stacionárně, z jedoucího auta, z vrtulníku, z dronu), který nevzbuzuje pochybnosti o správnosti změřeného výsledku a který je v souladu s návodem k obsluze daného zařízení.

Častým dotazem pak je, jestli je použitelný důkaz získaný „protiprávním“ postupem. To typicky zahrnuje to, že policisté nebo strážníci stojí s autem, ze kterého měří, v rozporu s pravidly silničního provozu nebo jiným způsobem při měření porušují zákon (překračují nejvyšší dovolenou rychlost v případech, kdy to ani jim zákon nedovoluje, vjíždí do zákazu vjezdu apod.).

V této souvislosti je nutné uvést, že výše uvedené skutečnosti na použitelnost předmětného důkazu v zásadě nemají vliv a i judikatura Nejvyššího správního soudu se v tomto směru takto vyslovila. Pokud se tedy rozhodnete zpochybnit měření, neplýtvejte energií poukazováním na to, že „oni taky něco porušili“, ale spíš se soustřeďte na skutečnosti popsané výše v bodech (I) až (III).

Závěrem bych jen zopakoval důležitou informaci, a to tu, že zkušenosti s rozhodovací praxí soudů neposkytují dostatek důvěry ohledně přezkumu způsobů měření a snadnosti jejich napadení. Neochota soudů jít do detailu a „rozbít“ na sebemenších pochybnostech prováděné způsoby měření není na té úrovni, na které bych si ji osobně v právním statě představoval (v tomto ohledu je dle mého názoru „nejnedůvěryhodnější“ systém POLCAM 2006 (policejní vozidlo měří vlastní průměrnou rychlost a policista pak „odhadem“ udržuje vzdálenost od měřeného auta před sebou a „přenáší“ tak údaj o vlastní změřené rychlosti na měřené vozidlo, ale ani u té pochybnosti o použitelnosti takového důkazu Nejvyšší správní soud neuznal).

17.10.2016 8:38| autor: JUDr. Tomáš Beran

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa aut a čtyř kol?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist