Dlouhodobý test Mazda 6: Na Nordschleife

Byli jsme na Norsdchleife, ale to vy už víte, moli jste sledovat naši výpravu krok za krokem i si ji přečíst v kompletní reportáži. V rámci našeho dlouhodobého testu jsme tam vyrazili s „naší“ Mazdou 6. Jasně že má najeto zatím jen pár tisíc kilometrů, nicméně my víme, že tam nejedeme překonávat žádné rekordní časy. A že vzhledem k charakteru dráhy a výkonu Mazdy budeme zatěžkávat spíše podvozek než abychom trápili stále ještě ne zcela zajetý motor.

Už jsme řešili spotřebu a tak dále, tak prosím mrkněte na starší články, pokud vás zajímá právě tato záležitost a nutno říct, že na tom není šestka s apetitem nijak zle, spíš naopak. Každopádně máme koupené lístky na dráhu, zkontrolovali jsem tlak v pneumatikách, mrkli na šrouby, jestli jsou dotažené a jdeme na to, závora je nahoře a jedeme.

Mazda 6 fotogalerie – vše co potřebujete vidět

Přede mě se právě nacpal Lotus Elise s křídlem a za mnou kupodivu nikdo není, takže budu mít chvíli klid. Na široké rovince s mírným klopením pod Antoniusbuche Mazda 6 nabírá rychlost, ale není to žádné drtivé zrychlení – prostě 2,2litrový diesel. Malou šikanu Tiergarten jedu naplno rychlostí kolem 140 km/h a brzdím do ostré šikany Hohenrain. Mazda je na brzdách lehce nervózní, což připisuji hlavně užším pneumatikám (osmnáctipalcové Dunlopy mají rozměry 225/45) a trochu měkčeji nastavenému podvozku. Tady to hodně klouže a diesel na dvojku protáčí kola, stejně tak v ostré pravé kolem starých boxů. Po levé zatáčce a padáku dolů do sekce Hatzenbach musím pouštět rychlejší auta, takže tu nemám příležitost dostat Mazdu na limit.Ve dvojité zatáčce pravá-levá Hocheichen mám ale zase místo a akceleruji těsně kolem svodidel na Quiddelbacher-Höhe. Mazda 6 tu není příliš rychlá, tak akorát abych mohl bez brzd přiletět na Flugplatz. Cítím, jak se předek auta nadlehčí a volant přestane klást odpor. Po dosednutí jen ubírám plyn a Mazda první rychlou pravou na Flugplatzu proletí s mírným utažením oblouku a už zase můžu drtit plyn na Schwedenkreutz. Před nepříjemným zlomem, po kterém následuje velmi rychlá a ven klopená levá zatáčka, než se brzdí do zatáčky Aremberg, dosahuje Mazda 6 na rychlost skoro 200 km/h (kvůli zavřené rovince Döttinger Hohe je tohle nejrychlejší místo na trati). Pak pouštím nad Fuchsrohre další auta a zavěsím se tu za ten Lotus, který jede podezřele pomalu…

V pomalém autě máte jednu výhodu – můžete jet skoro pořád naplno. Ale také musíte pořád někomu uhýbat.

Blinkrem z dálky dává signál, že všechny pouští, tak Mazdu znovu podržím trochu pod krkem a letím dolů do Fuchsröhre. Jenže v tom zlomu, který musíte trefit přesně šikmo vlevo a neubrat ani nebrzdit, najednou Holanďan v Lotusu zahne doleva přímo před Mazdu… Nemůžu brzdit, takže jedu hodně vpravo zeširoka. Je to evidentně blázen, rozdíl rychlostí byl snad 50, možná 70 km/h a to znamená tady na Ringu „ideální“ příležitost ke kolizi. Ale i s takovými dezorientovanými pomatenci se tu bohužel potkáte… Nelze se zlobit, nebo snad gestikulovat, na to se tady nehraje, navíc trať vyžaduje plné soustředění. Mazda si klekne do kolen a trakce má díky plně zatíženým gumám naštěstí dost, takže se vejdu aspoň mezi svodidla a můžu dobře trefit slepou levou před Adenauer Forst. Musíte tu zatočit naslepo ještě před horizontem, abyste pak byli v levé části tratě a měli dost prostoru a ideální stopu k intenzivnímu brzdění.

V zatáčce Metzgesfeld se dělají úpravy na dráze, takže tu jedeme pomalu vlevo a nemůžeme držet ideální stopu. Obtížný Kallenhard, který se musí najíždět hodně zleva s pozdním apexem, už je ale volný a mám dobrý výjezd. V následující šikaně a pak v trojité pravé ale nedokážu dobře trefit brzdný bod a apex, takže ztrácím rychlost. Stejně ale musím brzdit do nejpomalejšího místa tratě – vracečky Wehrseifen. V Ex-Mühle zase uhýbám rychlé smečce Porschí 911 GT3 a jednomu vykuchanému jedničkovému Golfu, který se jich drží. Výjezd na stoupání k „Laudově zatáčce“ mám tak velmi pomalý. Tu „Laudovu“ ale beru na plný plyn, což si v Mazdě můžete dovolit – je to bezpečně rychlé auto.Při brzdění do zatáčky Bergwerk je ale cítit, že toho začínají mít sériové pneumatiky a brzdy už dost. Následné dlouhé stoupání můžete jet na plný plyn (Mazda tu nějak drtivé rychlosti nedosahuje, dvoustovkou zde mohou jet auta s výkonem minimálně 200 koní na tunu) až k zatáčce Klostertal, kde stačí jen ubrat a lehce si přibrzdit na rychlost kolem 120 km/h. Mazda je tu trochu nervózní a dost nedotáčí, ale chce to se nebát a nechat se pomalu vynášet zleva doprava, udržíte si rychlost. Pak následuje další slepý horizont, přes který se jede naplno. Pak brzdím před poslední pravou, která vás dovede na legendární Karussell. Díky měkčeji nastavenému podvozku se nemusíte s Mazdou bát, zatáčku tak pohodlně zvládá rychlostí asi 70 km/h vnitřní stopou. Je to velmi intenzivní zážitek, ale už to chce koukat ven a připravit se na výjezd na Hohe Acht.

Před Ex-Mühle to hodně klouže. Auta tu bourají a je tu dost oleje na trati. Vyplácí se opatrnost.

Ve slabém autě se tu neděje nic dramatického, ale v mnohem rychlejších vozech, jako byly třeba nedávno testované Jaguary, jde před Hohe Acht do tuhého – potřebujete tu každý centimetr tratě. Pasáž Wipperman mám opravdu moc rád, protože se tu vyplácí trpělivost a pečlivá volba stopy. Potom můžete druhou pravou trefit přes nízký a plochý obrubník a získáte tu velkou rychlost. Brzdění před Eschbach je hodně náročné a když se necháte za apexem vynést naslepo ven vlevo (jako by do svodidel, což je trochu proti srsti), můžete si auto uklidnit a připravit na docela riskantní pasáž Brünnchen. Jezdci jsou tu dost často přemotivovaní kvůli divákům, takže je potřeba pečlivě volit stopu a soustředit se na trať.

Pflantzgarten na sedmnáctém kilometru je velmi hezká sekce, kde se brzdí před malým skokem, následně se auto trochu zavlní a hned se točí do dvojité pravé a pak hned dvakrát naslepo přes „roh“ zatáčky vlevo, ale kvůli další „práci na silnici“ tu dost zpomalujeme. Přesto tu mám (po omezení) možnost Mazdu pořádně rozjet a jen volit stopu. Podvozek se tu dostává na limit a auto tu není stoprocentně jisté. Tedy, přesněji řečeno, cítím ho pod sebou, jak je živé, aktivní, akční. Je to zábava, ale honit čas na kolo bych s takhle divokým autem nechtěl.Zatáčku Schwalbenschwanz už jedu volněji a nechám Mazdu odpočinout. Jen v zatáčce Galgenkopf, kde kdysi dávno bylo popraviště hradu Nürburg, ještě jedu rychleji. To už mám ale zařazenou pětku a hned potom na Döttinger Hohe šestku, aby se motor Mazdy trochu odpočinul. A pak už jen výjezd ven a nechat auto dochladit.

I přes koncepci pohonu a nastavení podvozku je Mazda kupodivu schopná a zábavná.

Závěr? Navzdory jasně definovanému smyslu Mazdy 6 a nemůžu říct, že by se na Nürburgring nehodila. Díky profilu tratě, který připomíná spíše okresní silnici, se člověk dostane autu na zoubek a skutečně se dá jet i s poměrně komfortně nastaveným podvozkem a obyčejnými pneumatikami ostře. Díky relativně slabému motoru (na podmínky okruhu) se nemusíte bát, že byste někde dramaticky přestřelili. Je jen potřeba více se soustředit na to, co auto dělá a číst informace, která vám posílá. Je potřeba nepřemlouvat ho a nechat podvozek Mazdy pod vámi pracovat. Držet volant jemně konečky prstů a pak můžete být skutečně rychlí. I s nesportovním motorem, nesportovním podvozkem a vůbec nesportovním posláním je to nečekaně zábavné auto.

Dalibor Žák, Filip Rakovan