Závodní Peugeot 208 R2 na vlastní kůži + video
Když přišla nabídka vyjet do Francie a otestovat závodní Peugeot 208 R2, vůbec jsem neváhal. Pár takových testů jsem již absolvoval a třeba jízda s 207 S2000 byla fantastickým zážitkem i zkušeností. Tentokrát Peugeot Sport vsadil na kraj plný úzkých a klikatých cest, kde krátce před tím probíhala francouzská Rallye Du Var. Místo testu je však testovací „er-zetou“, samotná soutěž se na tomto uzavřeném úseku nejela.
Kromě automobilu byl na místě také Bryan Buffier, který se na vývoji „dvěstěosmičky“ R2 podílel, nechyběl ani technický ředitel Peugeot Sportu Bruno Famin a samozřejmě hromada další lidí, bez nichž by to zkrátka nešlo. Jedním z nich je i polský mitfára, který mi za pár minut bude dělat společnost ve voze. Nejprve dostávám instrukce, kde nafasuju kombinézu a přilbu, boty a rukavice jsem si přivezl své. Pak se dozvídám, jak to vlastně bude probíhat.
Peugeot 208 fotogalerie – vše co potřebujete vidět
Spolujezdce do auta dostanu, ale noty mi číst nebude. Pojedu na oči a je mi jasné, že budu brzdit u každého horizontu, před každou zatáčkou. V autě, které vůbec neznám a na neznámé trati to zkrátka jinak nejde. Peugeot 208 R2 má poháněna kola přední nápravy, pod kapotou šestnáctistovku o výkonu 180 koní a sekvenční převodovku Sadev s řazením u volantu. Samozřejmostí je hydraulická ruční brzda.Po usednutí za volant dostávám od mitfáry první informace: „Když budeš chtít dát zpátečku, musíš stisknout pojistku. Jeď v klidu až ke žlutým vlajkám, pak to můžeš rozjet a u dalších vlajek zase zpomal.“
Hlásím „OK“ a už sleduju mechanika, který mi ukazuje při výjezdu z místa servisu. První metry a já pozoruju lehkou nervozitu. Tuto sezonu jsem vynechal a k závodnímu autu ani nečuchnul, takže musim s Peugeotem 208 R2 opravdu opatrně.
Než dojedeme ke žlutým vlajkám značícím začátek testu, asi třikrát kontroluju dotažení pásů. HANS, který mi normálně vadí, ani nevnímám. V okamžiku, kdy dávám plný plyn, ze mě nervozita trochu padá a oči si už soustředěně hledají první zatáčku. Z jedné strany mám neustále sráz a sesypat bych se tam opravdu nechtěl. Cesta se klikatí z pravé do levé a stoupá. Auto se zběsile žene za plynem, sekvenční řazení funguje výborně, ale především ten podvozek. To je naprostá fantazie.
Ještě jsem nejel se závodní předokolkou, které by takhle skvěle fungoval podvozek. Auto zůstává v klidu i při tvrdých brzdách před zatáčkou a já jen žasnu. Vytyčenou trasu nakonec dávám jen s jednou drobnou krizovkou, kdy sem se do jedné zatáčky skládal trochu s obtížemi. Mitfára ale zůstává v klidu, což obdivuju. Já bych na jeho místě byl už po infarktu.Cestou zpět ještě zkouším vzít pravou vracečku přes ručku. Na výjezdu se zařazenou dvojkou nic moc, později se od Bryana Buffiera dozvídám, že tam řadí jedničku. Protože si samozřejmě trať ani trochu nepamatuju, každou chvíli ubírám plyn. Jízda na oči zkrátka slušně brzdí. Po příjezdu do servisu jsem ale spokojen. Auto totiž funguje fantasticky. Hlavně ten podvozek, ten je neuvěřitelný! Teď by to ještě chtělo někde najít asi milion korun, což je cena přestavbového kitu (včetně kompletního motoru) a k tomu jeden jakýkoli Peugeot 208.
Může se to zdát hodně, ale ve světě automobilových závodů je to opravdu zajímavá částka. Navíc tohle auto už na soutěžích ukázalo, že umí vyhrávat. Jako celek funguje výborně a vzhledem k mimořádně povedenému podvozku si myslím, že konkurenci již produkující nebo chystající vozy třídy R2, pár vrásků přibude.
