Týden s naftou: Co ještě (možná) nevíte o dieselech

Jak vypadá největší diesel světa? Z čeho se dělá nafta? Odkud se vzaly diesely? Čtěte dále...

Pro začátek určitě neuškodí malá lekce historie. I laik by si nejspíš vzpomněl, že „pachatelem“ toho všeho byl chlapík jménem Rudolf Diesel. Přišel s myšlenkou spalovacího motoru, ve kterém se vzduch stlačí do takové míry, že dojde k extrémnímu nárůstu teploty. Když se do takovéhoto prostředí dostane palivo, dochází k jeho vznícení a následná expan ze stlačí píst dolů. Diesel svůj motor vytvořil jako náhradu za neefektivní parní stroj. Vynález si samozřejmě nechal patentovat, 27. února 1892 podává přihlášku a už za rok mu byl patent č. 67207 udělen.

Jako u všech vynálezů i zde existuje řada jiných lidí, kteři si vynález vznětového motoru nárokují. Angličan Herbert Akroyd Stuart takový stroj provozoval již v roce 1891 a práva na něj prodal Richardu Hornsbymu, který dielesový motor použil ve vodárně. Od roku 1896 se již vyráběly dieselové traktory a lokomotivy.

Ale vraťme se k Rudolfu Dieselovi. Ten se snažil svůj nápad uvést do praxe a roku 1893 spustil první model s účinností 26%, tedy téměř dvojnásobnou oproti parnímu stroji. Nakonec v roce 1897 spustil první dieselový motor pro praktické použití. Vynález představil na výstavě v Paříži roku 1898. Palivem byl rostlinný olej – současný boom biopaliv tedy není ničím novým.

Vznětové motory se začaly dostávat mezi lid, ale díky velikosti se použití zatím omezilo jen na stacionární průmyslové stroje. Roku 1913 Rudolf Diesel mizí za podivných okolností. Nesouhlasil totiž s německou politikou a váhal s použitím svých motorů ve válečných lodích a ponorkách. Jeho srdci byly bližší Francie a Velká Británie – asi nebyla náhoda, že roku 1913 záhadně mizí z lodi během cesty na jednání o použití jeho motorů Brity. Spekuluje se také o tom, že za zmizením stála Francie, která chtěla efektivní motory jen pro sebe a jejíž ponorky byly již poháněny dieselovými motory. Ať šlo o sebevraždu, vraždu či nešťastnou náhodu, svět přišel o skvělého vynálezce a vizionáře.

Ve dvacátých letech se objevuje nový typ vstřikování, díky němuž je možné palivo přesně dávkovat. Tím odpadla nutnost skladovat natlakovaný vzduch a motor se zmenšil natolik, aby ho bylo možno použít v autech. První nákladní auta s dieselovým pohonem se představila na Berlínské automobilové výstavě v letech 1923 – 1924. Mercedes Benz pak vyrábí první sériový osobní automobil s dieselovým motorem – typ 260 D. V této době se také motory upravují pro použití méně viskozních fosilních paliv a začíná růst ropný průmysl. Diesely se masově rozšiřují a používají se v autech, tancích, vzducholodích (např. Hindenburg) i vlacích.

Když se po druhé světové válce objevila jednoduše použitelná turbodmychadla, odpadl problém s nedostatečným výkonem oproti benzínovým motorům. Po ropné krizi v roce 1973 začínají diesely hrát na svou nejsilnější kartu – nízkou spotřebu. Mercedes 300 SD z roku 1978 a Volkswagen Golf z roku 1981 naučily svět, že turbodiesel není sprosté slovo. Dnes najdeme dieselové vozy v nabídce téměř každé automobilky a dokonce i na závodních tratích.

Naftové rekordy
Ten úplně nejvýkonnější diesel světa ale nepochází ze závodního prostředí. Jmenuje se Wartsila-Sulzer RTA96-C a disponuje neskutečným výkonem 108 920 koní. To znamená 108 vozů Bugatti Veyron a jeden Koengsegg CCX navrch. Ostatní parametry jsou také působivé: nejvyšší točivý moment je k dispozici ve stejných otáčkách jako nejvyšší výkon – 7 604 871 Nm při 102 ot./min. Každý válec má objem 1820 litrů a v tomto motoru jich najdeme 14. Celková hmotnost činí 2300 tun, vždyť jen samotná kliková hřídel váží 300 tun. Motor se používá v kontejnerových nákladních lodích, kvůli své velikosti (přibližně jako menší domek) by se do žádného auta samozřejmě nevešel.

V osobních vozech zatím vede Audi Q7 V12 TDI s rovnými pěti sty koňmi a tisícovkou newtonmetrů, ale tento rekord se týká jen produkčních vozů. Bezkonkurenčně nejsilnějším a nejstylovějším osobním dieselovým vozem je Chevrolet Impala z roku 1965, do kterého parta šílenců z pořadu Pimp my Ride namontovala motor GM Duramax o objemu 6,6 litru a výkonu 800 koní. Více se o tomto úžasném voze se můžete dozvědět v našem starším článku.

Původ černého zlata
Kde se vlastně bere palivo pro dieselové motory – nafta? Samozřejmě se těží ve formě ropy. Ta vznikla z živočichů a rostlin, kteří žili na Zemi před stovkami milionů let. Ve svém přirozeném prostředí je stlačena mezi drobnými póry mezi skalami. Proto při vrtání tryská na zemský povrch, jak známe z televize. Tím se ale dá vyčerpat zhruba 20 až 25 procent ropy v nalezišti. Pak nastupuje technika. Ve druhé fázi těžby se buď použijí čerpadla, nebo se do naleziště pumpuje voda, která zajišťuje stálý tlak. Takzvané terciální metody se snaží zvýšit viskozitu ropy, do vrtu se pumpuje horká pára nebo se ložisko jednoduše zapálí.

Tekuté zlato se pak ropovody dopraví ke zpracování. To probíhá pomocí frakční destilace, při které se oddělují jednotlivé skupiny uhlovodíků. Dají se tak získat spousty produktů, od petroléteru přes petrolej, plynový olej až po mazut. Největší naleziště se nacházejí na středním východě, ropa se ale těží téměř po celém světě včetně České Republiky – menší naleziště jsou třeba na Hodonínsku a Břeclavsku. Samotná nafta se získává destilací při teplotách 150 – 370 °C. Kvalitu motorové nafty se udává cetanovým číslem, což je obdoba oktanového čísla benzínu.

Naftu lze ale získat i jiným způsobem, než je exhumace zuhelnatělých mrtvolek. Hitem posledních let jsou takzvaná biopaliva, částečně vyráběná z rostlinných surovin. U bionafy jde o směs metylesterů rostlinných olejů a motorové nafty v poměru minimálně 31 ku 69 procentům. V našich končinách se bio složka ekologického dieselu vyrábí z řepkového oleje. Je to velmi náročná rostlina a na stejném poli se dá pěstovat jen jednou za čtyři roky.

Řepková nafta má však oproti té klasické několik výhod – produkce je jednoduchá a poměrně levná, navíc jde o velmi dobře biologicky odbouratelnou látku. Ale biopaliva s sebou nesou i pár těžkostí. Předně se kvůli vysazování rostlin pro produkci kácí deštné pralesy v Jižní Americe. Motory spalující biodiesel také produkují o 10 až 25 procent více oxidů dusíku než klasický diesel.

Jak vidíte, i diesely mohou být zajímavé a zábavné, rekordní a krásné. Tak se už konečně smiřte s tím, že nafta nepatří do kamen.

autoweb.cz

19.7.2007 7:00

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

Na tomto webu zpracováváme cookies potřebné pro jeho fungování a analytiku, v případě udělení souhlasu také cookies pro účely cílení reklamy a personalizaci reklam. K tomu využíváme své partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Více informací o nastavení cookies naleznete zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist