Toyota Aygo 1.0 VVT-i: Trpaslík do velkoměsta

• Dynamika 5

• Chování na silnici 8

• Provozní náklady 10

• Praktičnost 8

• X-Factor 9

• Celkové hodnocení 8

Malé Aygo prošlo nedávno faceliftem, a pokud mohu být upřímný, vůbec jsem si toho nevšiml. Ne že bych nezaznamenal samotnou změnu, hlavně novou atraktivní fialovou barvu nešlo v tiskových materiálech přehlédnout, jinak ale na první pohled nevidím žádný rozdíl. To mimo jiné znamená, že se mi pořád tohle auto vzhledově úplně nezamlouvá. Působí na mě až přehnaně komiksově. Ale nejsem tu od toho, abych někomu nutil svůj vkus.

Jakkoliv zvenku nejsem zrovna nadšený, všechno napraví pohled dovnitř. Materiály jsou sice výrazně laciné, jenže v autě lehce přes 200 tisíc to čekáte. Důležitější je, že všechno slušně drží pohromadě a několik hravých detailů vám zvedne náladu. Třeba geniálně jednoduché kulové výdechy klimatizace jsou vážně fajn a baví mě také kaplička přístrojů s digitálním otáčkoměrem vedle obrovského rychloměru, uvnitř něhož naleznete primitivní palubní počítač, který ovšem bohatě stačí. Tady se nic naštěstí nezměnilo.

Zdroj: archiv redakce

Naopak změny bych uvítal v oblasti řidičské pozice. Volant lze nastavovat pouze výškově, ale jenom opravdu málo, a sedačky nejsou zrovna nejpohodlnější. Trochu italskou jízdní polohu s dlouhýma rukama a krátkýma nohama znepříjemňuje ještě absence loketní opěrky, takže jízda dál než kousek za město je občas únavná.

Pokud už vyrazíte někam třeba po dálnici, je dobré vědět, že Aygo zvládne důstojně udržet předepsaných 130 km/h, stejně se ale bude nejlépe cítit ve městě. Litrový tříválec o výkonu 72 koní tu působí lehkonohým dojmem, ačkoliv výkonu také nemá zrovna na rozdávání. Už dlouhou se mi nestalo, že by kompresor klimatizace po sepnutí tak výrazně ubral motoru na síle. Musíte ho hodně vytáčet, odměnou vám ale potom bude čiperný a radostný projev.

Zdroj: archiv redakce

Pokud byste rádi něco trochu silnějšího, máte smůlu. Do Ayga totiž větší neobjednáte, jenže totéž nově platí i pro jeho francouzské sourozence Peugeot 108 a Citroën C1, u nichž motor 1,2 litru nadobro zmizel z nabídky. Zřejmě kvůli novým homologačním procesům. Pokud mě paměť neklame, Aygo tak přišlo o svoji nejvýraznější nevýhodu oproti svým bratrům ve zbroji.

Těšit vás ale může naprosto směšná spotřeba paliva litrové jednotky. Po městě dokáže jezdit stabilně za 5,5 l/100 km, pokud se alespoň trochu snažíte, a stovkou mimo město se pohodlně dostanete i na vyloženě dieselovou hodnotu 3,8 l/100 km. Na půl nádrže jsem zvládl urazit 300 km, což dělá teoretický dojezd 600 km. Na titěrnou 35litrovou nádrž!

Zdroj: archiv redakce

Průvan v nádrži neuděláte, ani když budete Aygu stát na krku. Navíc se královsky pobavíte. Podvozek neoplývá tak neoblomnou jistotou, jakou se může pochlubit odpružení v Citigu, naopak Aygo se dost naklání a přilnavosti také nenabídne zrovna mnoho, podvozek ovšem zůstává i na limitu přirozeně neutrální a každou zatáčku si tak užijete už při rychlosti hraničící s chůzí. Oproti koncernovým prckům navíc můžete zcela vypnout stabilizaci a dosyta si užít rozvernou náturu Ayga.

Toyota Aygo je po faceliftu stále stejně povedené autíčko do přecpaného velkoměsta, které má jenom málo chyb, které většinou vyplývají z omezení, která s sebou přináší kategorie mini vozů. Největšími rivaly Ayga tak paradoxně nejsou jeho přímí konkurenti, ale o třídu větší auta, která za nepatrný příplatek nabídnou více prostoru a dospělejší jízdní projev. Cena je nakonec jedna z největších překážek, která brání v rozšíření mikroaut do každé domácnosti, přestože by každá jedno měla vlastnit. Hned by se nám ve městech lépe žilo.

Měření a technické údaje