Suzuki Vitara 1.6 VVT a 1.6 DDiS 4×4 Allgrip (2015): první jízdní dojmy

Nová Vitara poněkud zvláštně vstupuje do teritoria svého nejbližšího příbuzného, modelu S Cross. Má co nabídnout, aby vedle něj omluvila svou existenci?

Nestává se často, aby měly automobilky v rámci jedné třídy v nabídce hned dva modely jedné značky, je to ale pochopitelné. Kromě toho, že tím můžete solidně zmást zákazníky, kouká z toho především průšvih vzájemné kanibalizace. V Suzuki však obavy z uvedeného zjevně nemají a vletěli do tohoto neobvyklého pokusu po hlavě – na trh uvádí novou Vitaru, která je kromě jiných aut přímým konkurentem typové řady S Cross.

Obě auta je možné mít s pohonem předních kol i obou náprav stejné konstrukce AllGrip s elektromagnetickou lamelovou spojkou nahrazující mezinápravový diferenciál, jsou k mání s identickými čtyřválcovými motory a jejich vnější rozměry se liší řádově pouze v několika centimetrech, zatímco rozvor sedí na milimetr přesně.

Je mezi nimi vůbec nějaký rozdíl? V základní konstrukci ho opravdu nehledejte, svou cestou jdou pouze stylem. Zatímco S Cross působí trochu jako zvětšený a přizvednutý hatchback, Vitara vypadá robustněji a více hranatě, zdálky ne nepodobně některým modelům britské značky Land Rover. Pokud mermomocí potřebujete škatulkovat, berte jméno S Crossu zkrátka doslovně a považujte jej za crossover a na Vitaru můžete pohlížet jako na klasičtější SUV.

Jak asi tušíte, tuhé litinové nápravy, pomocné žebřinové rámy či redukční převodovky dnes mnoho využití v běžných podmínkách nenajdou, není proto divu, že ani zbrusu nová Vitara takovými prostředky nedisponuje, neznamená to však, že je v terénu impotentní. Ostatně měl jsem šanci zkusit to v rámci české premiéry vozu v lomu Homolák nedaleko Berouna, nejdříve jsem ale vyjel na běžné okresky s benzínovou verzí a nestačil jsem se divit…

Máte-li ve zvyku dát na první dojem, Vitara si vás dost možná kolem prstu neomotá. Neměl jsem mnoho času detailněji zkoumat interiér po naskočení za volant, byla to opravdu rychlá akce, ale kromě docela příjemné grafiky multimediálního rozhraní je kabina především o tmavých tvrdých plastech – testovací auta barevné panely na palubní desce neměla.

Nechápejte mě špatně. Pokud je zachován primární účel a ovládání zůstane přehledné, což Vitara bez větších výhrad splňuje, mně osobně tohle nevadí, spoustě lidem však na výběru materiálů a povrchové úpravě záleží a to tak, že hodně. Tohle Suzuki je zkrátka trochu devadesátkové retro, špatné vzpomínky na vozy této dekády ale nemám, takže se rozhodněte sami, jestli dáte Suzuki šanci předvést se i na silnici.

Mám za to, že si to Vitara zaslouží. Umí totiž vyvolat vzpomínky, i pokud jde o jízdní projev, tady snad ale zabíhá až do let osmdesátých. SUV jak je známe dnes, tehdy ještě nebyla, aut lehkých jako pírko však jezdila spousta. A Suzuki, ač svým vzrůstem není nejmenší a svou délkou je o zanedbatelných pět centimetrů kratší než Yeti, mezi ně právem patří.

Se základní benzínovou šestnáctistovkou a pohonem předních kol Vitara bez euro-balastu váží neskutečných 1075 kg a s pohonem všech kol má pořád bantamových 1160 kg. Neptejte se mě, jak v Suzuki tohle dokázali. Vůz je sice trochu hlučnější a je tudíž zřejmé, že se izolačními materiály zrovna neplýtvalo, papírovým dojmem ale po prvním svezení nepůsobí.

Na ovladatelnost má zmiňovaná kolibří hmotnost jen pozitivní vliv a to po všech stránkách. Auto se s chutí vrhá do zatáček, přičemž přenosy váhy téměř nevnímáte, poddajný podvozek suverénně filtruje většinu nerovností a řízení je sice krapet lehčí, než by mohlo být, do volantu však přenáší spoustu informací o povrchu.

Ačkoli bylo zřejmé, že pětistupňová manuální převodovka (později dorazí také šestistupňový automat s hydrodynamickým měničem) byla primárně poskládaná za účelem konformity s EU6 a Vitara tudíž na dvojku atakuje hranici 100 km/h, ve výsledku unaveně nebo přidušeně kvůli těžším převodům nepůsobí.

Netroufám si vynášet po asi dvaceti kilometrech ve velmi specifických podmínkách definitivní soudy, ve městě ani na dálnici jsem nové Suzuki zatím nezkoušel a jistě i na tom bude záležet, navzdory své vyšší stavbě a segmentu, do kterého spadá, se však Vitara na okreskách řídí parádně a ani na vteřinu nepochybuji, že tento talent jde na vrub především nízké hmotnosti.

  • obrázek1
  • obrázek2
  • obrázek3

Jak se dalo očekávat, muší váha je terno rovněž v terénu. Předem podotýkám, že na prověřování schopností Vitary zvládat bahno či koleje nedošlo, v lomu bylo tak sucho, že měl jeden žízeň jen z pohledu na ty mračna prachu. Přesto Suzuki předvedlo, že minimálně příkrá stoupání či klesání mu nedělají nejmenší problémy.

Směrem dolů pomůže hlavně asistent pro sjíždění kopců, kdy zkrátka jen sundáte nohy z pedálů a necháte auto jet pod kontrolou elektroniky, nahoru zase pro změnu pomáhá nastavení pohonu všech kol. AllGrip není pouhý pasivní přihlížející, který čeká na prokluz předních kol, ale sílu na zadní nápravu přenáší také v závislosti na sešlápnutí plynového pedálu či úhlu natočení předních kol.

  • obrázek1
  • obrázek2
  • obrázek3

Pokud chcete, můžete elektromagnetickou lamelovou spojku uzamknout a „natvrdo“ rozdělit výkon v poměru 50:50, což funguje do rychlosti 60 km/h anebo do chvíle, kdy několik snímačů zaznamená přehřátí systému, každopádně v praxi se zdálo být vše v pořádku. Vůz vybavený mírně hlučnějším dieselem DDiS o objemu 1,6 litru a výkonu 120 koní suverénně šplhal vzhůru s chutí kamzíka i v místech, kde by měl problémy vyšlapat to po svých i někdo fyzicky zdatnější než průměrný novinář s atrofovaným svalstvem.

Abych vám mohl Vitaru s klidným svědomím doporučit, budu muset za jejím volantem strávit poněkud více času a jezdit s ní i jinde než za výše popsaných podmínek. Chápu, že do opuštěných lomů budou její majitelé jezdit ještě méně, než na náročnější okresky. Doufám ale, že jste si jistou představu o chování nového Suzuki udělali, a že vás to navnadí podívat se také na připravovaný plnohodnotný test.

  • obrázek1
  • obrázek2
  • obrázek3

Než se k němu dostaneme, máme pro vás alespoň ceník, který vám také může pomoci postavit Vitaru do toho správného světla.

V případě, že nad offroadem ani jen nepřemýšlíte a spokojíte se s pohonem předních kol, může být nová Vitara vaše za 386 700 Kč, které Suzuki požaduje za benzínovou variantu v základní výbavě Comfort. Diesel 4×2 je k mání až od druhého nejvyššího stupně Elegance, takže za naftovou předokolku s manuálem dáte něco málo přes 531 tisíc. Za AllGrip navíc si musíte u zážehového motoru připlatit zhruba 55 tisíc (u dražšího provedení je mírně levnější), naopak ve spojení se vznětovou jednotkou doplácíte 36 tisíc.

  • obrázek1
  • obrázek2
  • obrázek3

Vůbec nejdražší model Vitara 1.6 DDiS Elegance Panorama vychází na 603 950 korun, přičemž bez dalšího navyšování ceny máte ve standardu bezklíčové startování, navigaci, sedadla čalouněná kombinací kůže a semiše, panoramatickou střechu, světla s LED, adaptivní tempomat a spoustu dalšího a doplácíte už jen za metalický lak, respektive lakování ve dvou odstínech.

27.4.2015 2:40| autor: Miro Mihálik

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist