Reportáž: Na řidičském kurzu ve sněhové aréně
Pokud se lze „dostat na hranu“ v relativně pomalých rychlostech, než trénovat rovnou v kalupu, tak pak na dráze s nepřilnavým povrchem. Na ledu a sněhu.
Toto samozřejmě není žádné velké moudro a my jsme teď neobjevili Ameriku. Ale tohle funguje a pokud se v redakci objeví pozvánka na akci, která je definovaná lokalitou v rakouských Alpách a programem zahrnujícím řidičský trénink pod dohledem zkušených instruktorů, tak důvod k odmítnutí neexistuje. My jsme ho nenašli (a ani jsme ho nehledali), a tak jsme druhou sobotu v lednu vyrazili smět Lungau v Rakousku.
Nemá smysl popisovat naši cestu tam, zmíníme jen to, že jsme si půjčili na akci Subaru WRX STI (a také Hyundai Genesis) zážitek s tímhle autem jako takovým popíšeme v testu (nedá mi ale nezmínit fakt, že jsme s 2,5litrovým autem o výkonu 300 koní jeli v průměru za 7,8 litru). Pojďme ale přímo k akci jako takové.Snow Driving Lungau 2013 probíhalo pod záštitou AmaterCupu, což je, jak si možná vzpomenete, náš partner z ankety Internetové auto roku 2012, a program byl skutečně prostý. Dva dny na sněhu a ledu, trénink pod dohledem profesionálních trenérů.
Začalo se, jak jinak než rozpravou a krátkým teoretickým školením. O to se postaral Vláďa Machatý, dlouholetý odborník na řidičské tréninky, a v krátkosti vysvětlil (nováčkům) a připomenul (zkušenějším jezdcům) základy chování auta na limitu, řešení přetáčivosti i nedotáčivosti, promluvil o tom, co je smyk a co drift. Žádnédlouhé řeči na téma jezděte pomalu a bezpečně – tady šlo o jinou věc.
Další na řadě podle harmonogramu už byly jízdy. V areálu fungovaly tři velké dráhy s množností různých konfigurací, plus kruhové cesty pro trénování driftingu. Dvacítka účastníků se rozdělila do třech skupin a vyrazila na jednotlivá stanoviště. Na prvním místě se jezdilo po rovině a trénovalo se „překlápění“ z jednoho smyku do druhého, navazování driftů na sebe, plynulost v jízdě bokem.
Další trať byla jakousi zmenšenou rychlostní zkouškou s různými typy zatáček. A na třetím úseku se dráha vinula do kopce a z kopce a využívala nerovnosti terénu k tomu, aby řidič musel upravovat jízdní styl v závislosti na tom, zda jede do nahoru nebo dolů.
Mluvili jsme o bezpečných rychlostech, a i když na tachometrech vyskakovala vysoká čísla, v reálu se jezdilo průměrně asi šedesátkou. Měřeno GPS, tachometry totiž při jízdě bokem a v driftu, kdy se protáčejí více než při běžné jízdě, neukazují správně.
„Tak co myslíš, pojede bokem lépe Discovery a nebo naftová pětka v kombíku?“
Sluší se pohovořit o tom, jaká auta na akci dorazila. Hodně japonských čtyřkolek. Od starých STI první generace až po nové sedany či hatchbacky, ukázalo se Evo X, bavoráky,… BMW byla zastoupena jak ve variantách s pohonem zadních i všech kol, tak také naftových i M3. Namátkou dále třeba také Focus ST, Audi TT RS, Porsche 911 nebo třeba jedno velké SUV britské značky… Že se s Discovery nedá jezdit zábavně a bokem? Chyba lávky!
My jsme jezdili se Subaru, jak jsme zmínil na začátku, a jízdu jako takovou popíšu v klasickém testu, teď a tady se soustředím spíše na ostatní řidiče a atmosféru na akci. Úroveň jezdců byla… různá, někdo to měl v ruce méně a někdo více, podstatné bylo, že se v závěru zlepšili všichni.
První den mohla jízda tu a tam vypadat rozpačitě, odtahovka nezahálela a poměrně často vytahovala zapadlá auta zpět na dráhu. Druhý den nic takového. Jestli vyjel odtah na dráhu jednou, maximálně dvakrát?
To, co se horko těžko dostávalo pod kůži první den najednou bylo tak nějak samozřejmé. Pokrok byl opravdu znát, u každého. Pokrok a hlavně radost z ježdění, i o tu tady šlo.
Závěrem tedy jen v krátkosti prohlasme, že jsme v Lungau viděli širokou paletu aut s nejrůznějšími typy pohonu a řadu řidičů s různými schopnostmi – kteří se během dne dokázali díky tréninku posunout ve svém umění a zásadním způsobem zlepšit. Někdo více a někdo méně, ten postupoval rychleji a ten zase potřeboval trochu víc času. Pokročili ale všichni, a všichni tak zase o nějaký ten kus víc dokázali ovládnout své auto.Naším pohledem řekněme, že jsme se královsky pobavili na a celý pobyt si vyloženě užili (a teď není řeč o litrech alkoholu po večerech na baru) a že WRX STI je poměrně slušný a veselý společník na minusové teploty, vysoké nadmořské výšky a cesty, na kterých to opravdu klouže.
Drift? Auto destabilizuj a pak „pumpováním“ na plynu udržuj ve skluzu.
Že bylo zajímavé pozorovat, jak jednotlivá auta na sněhu fungují. Třeba že Focus ST jezdil víc bokem než pětková BMW, protože ta neměla samosvorný diferenciál a také možnost vypnout stabilizaci byla diskutabilní, zatímco řidič „estéčka“ pochopil rychle systém skandinávského flipu a navzdory „špatné“ poháněné nápravě dokázat své auto řízeně destabilizovat a posílat do zatáček.
Že bylo poučné vidět na dráze vedle sebe Imprezy STI všech generací, srovnávat jejich schopnosti bavit své řidiče a s různou ochotou se skládat ve vracečkách kolem apexu. Ano, stará auta s nižší hmotností byla agilnější, ovšem leckdy zase šikovnější ruce v modernějším autě hendikep mazaly.
Nejšílenější auto? Stará driftovací Sierra, která namísto „špéry“ měla vzadu napevno zavařený diferenciál a šla do skluzu, jakmile jste jen pomysleli na „přetáčivost.“ A smolař kurzu? Ne, žádná bouračka, ale chlapík, který se pár dnů před akcí rozhodl, že nepojede. Přišel o hodně.
Autoweb.cz
