Ford Focus RS (2002 – 2003): Splněný sen
Nezajímá mě výkon, točivý moment, velikost pneu ani typ pohonu. Já mám jen dvě kritéria. První, jak moc se směji, když z auta vystoupím po pořádné projížďce. Druhé, jak těžké je ho řídit a jak moc umí řidiče odměnit.
Abyste pochopili můj příběh, musím začít koncepčně úplně jiným autem, BMW 130i před faceliftem. Začnu právě jí, protože si myslím, že je neprávem opomíjená již od doby uvedení. Je to strašně upřímné auto, nezáludné, zábavné, ale hlavně vrchovatě odměňující řidiče. Pozice za volantem? Fantazie. Tloušťka volantu? Ideální. Rozmístění pedálů na meziplyny? Má smysl to vůbec vyjmenovávat? Mám jen samé superlativy.
No a motor, to je kapitola sama pro sebe. Pokaždé, když si do něj sednu v garáži a nastartuji, tak tím, že je výfuk hned u zadní stěny, se nejprve ozve startér a potom vyštěknutí, které se ustálí na symfonii složené pro šest umělců. Sice je to irelevantní, ale umí jezdit za víc jak 20 litrů na sto ale taky za 8 l/100km. A taky je praktické, nacpal jsem do něj i 14 pneu.
Ale dobře, nebudu zaslepený. Jasně, chybí mu lamelová špéra, nemá M podvozek, podle TP na něj nemůžu dát širší zadní pneu, dozadu si sedne pouze beznohý… A v zimě? Čiré zoufalství, protože nevyjedu na žádný kopec. Pak ale nasněží a vyjedu v noci na okresky. Tam se absence špéry maže a auto chodí bokem na požádání i v rychlostech přes 100 km/hod. Úplně všude. Nekecám!
To auto je tak komunikativní. Lehké ubrání a zatočení? Na suchu utáhne stopu a na sněhu okamžitě odsadí zadek, ale nijak prudce. Červíček v hlavě mi pořád říká: „Dej tam špéru, dej tam špéru!“ Zatím odolávám. Chci mít Stotřicítku v maximálně originálním stavu, takže aftermarketová špéra tak trochu nesedí do mého přístupu. Navíc bych nechtěl Quaife, ale lamelu od Drexlera, která stojí přes 60 tisíc a já zatím nekradu…
No a pak jednoho dne telefon, jestli bych neměl zájem o Focuse RS v sice po estetické stránce zanedbaném, ale mechanicky originálním stavu. Já vím, já vím, měl bych si koupit něco rozumného, co nežere i trávu u silnice, nějakého dělníka s dieselem, co žere pět litrů, ale žijeme jenom jednou, ne? Takže jsem ho koupil. Mám ho asi už přes půl roku a jsem fakt nadšený!
Ptáte se, proč na fotkách chybí BMW 130i? Mezitím jsem musel pořídit právě toho dělníka s dieselem a jedno auto muselo z domu. Asi tušíte, které to bylo. Byla to strašná Sofiina volba a chvílemi jsem přemýšlel, že půjde Focus, protože mě od začátku neustále zlobil s přehříváním. Nakonec jsem mu odpustil a jakkoliv jsem Stotřícu miloval, tohle je zase další krok v životě. I když se mi stýská, vůbec toho nelituju!
Neznám dvě rozdílnější auta v jednom kabátu. Oba hatchbacky, oba v temně modré barvě a oba s primárním cílem bavit řidiče, jakkoliv si jsou dál podobní asi jako den a noc. Focus je hmm, noo… já ho vlastně zatím nestihl moc poznat. Navíc teď byl na důkladném servisu, takže jsem se na něj pomalu nemohl ani chodit koukat do garáže.
Ale jasně, že jsem se s ním už byl projet. A jaký že je? Skvělý! Copak jste čekali, že řeknu něco jiného? A ne, že bych ho chválil jen kvůli tomu, že je můj. Upřímně, překvapilo mě, že nesvádí k tomu „za to tahat“ tak jako Bavorák. Ve městě je jako dobrý společník, neprotestuje, slouží dobře a je příjemnější na ovládání.
Pedály mají superkrátký chod, řazení má z výroby short-shift a sedačky drží skvěle. A jaký je na hraně? Mám jednu zatáčku, kterou mám dobře najetou a vím, kde jsou terénní vlny a díry. BMW ji projede ve 120 km/h a už začíná být trochu nervózní. Focus 130 km/h ani nehne brvou a to je ten hlavní a rozhodující rozdíl.
Focus působí jako komplexnější auto. Motor, podvozek a zejména brzdy (taky má o 200 kg méně než BMW) jsou jako jeden sehraný celek. Takže proč se mi zdá, že má Focus RS výjimečné postavení mezi hot-hatchi? Protože je to v dnešní době rarita.
Bylo vyrobeno jen 4501 ks, z toho asi 2100+ s pravostranným řízením. Pokud vezmu, že hodně jich je zbouraných, ztuněných a co ještě, tak zbývá otázka… kolik jich je v originálním stavu? Moc ne, takže se to pokusím dodržet. Žádné mapy motoru, výfuky, brzdy, nic, prostě originální stav za každou cenu.
Dobře, musel jsem do auta dát jiný volant, protože pozice za volantem nebyla úplně ideální, trochu vyšší, než by se na sportovní auto slušelo, ale ve výsledku se mi tu teď sedí lépe, než v Bavoráku. A ten měl boží pozici za volantem!
Taky jsem si do auta nechal zavést externí budíky na teplotu a tlak oleje, protože ten je pro motor jako krev pro lidské tělo. Mojí zasadou totiž je auto předtím, než mu začnu dávat za uši, pořádně prohřát. Tady to trvá takových dvacet minut volným tempem.
Pak na něm taky miluju, jak vypadá. Vyboulené blatníky, superdrahý přední nárazník, a ach… ta kola! Co na něm nemůžu vystát? Řadička je kovová, takže teď v létě strašně pálí. Zvuk? Hmm, nic moc, mohlo by to být lepší. Ale něco jsme si o tom výfuku řekli. A jak jsem psal, po kosmetické stránce je v zanedbaném stavu, takže mi ještě hodně zlaťáků z kapsy vyskáče, aby byl ve stavu 1A.
Jo a ještě jeden postřeh – Stotřicítku jsem měl přes pět let a nikdo, ale fakt nikdo si jí nevšimnul. Na Fofo, jak mu říkám, mi za první dva týdny pět lidí ukázalo palec nahoru. A přitom pro ostatní lidi, kteří nevědí, čím ve skutečnosti je, pořád vypadá tak strašně nenápadně. Ford prostě nikoho neurazí, zatímco v BMW jsem jen za spratka.
Text: Petr M., foto: Hugo Kottás
