Vozíky za jízdní kola - jsou skutečně zakázané?

Rady a tipy, vydáno 18. 07. 2011 v 09:00

Jak je to s těmi přívěsnými vozíky za jídní kola, o kterých se teď v médiích tolik mluvilo? Podívejme se na to, co říká zákon.

Vozíky za jízdní kola - jsou skutečně zakázané?

Okurková sezóna je v plném proudu, tudíž média zaplnily informace o přípustnosti vozíků za jízdní kola na silnicích a stezkách, což byla téma, které asi někde (pár let) leželo a protože zřejmě nebylo o čem psát, dostalo se tomuto tématu rázem pozornosti. Pojďme se na něj tedy také podívat, aby se vyjasnily případné právní nejasnosti a pochybnosti o přípustnosti dětských vozíků na pozemních komunikacích, případně cyklostezkách.

Než se pustím do vlastní problematiky, jen krátce zkonstatuji, že téma cyklistů se v článcích na Autowebu již párkrát objevilo a snad bez výjimky byla diskuse pod takovými články plná „flamů“, takže nejdřív krátce vysvětlím svou pozici k cyklistice.

Jakkoli s velkou chutí vyrážím v autě po okreskách a příležitostně i po okruhu, přiznám se bez mučení, že patřím i mezi nadšené bikery, protože dát si pěkný a rychlý singletrail na biku považuji za neméně tak dobré potěšení a radost jako spálit 50 litrů vysokooktanového benzínu za dvě hodiny ostré jízdy po okreskách. Na kole nicméně nepatřím mezi silničkáře, to ale na druhou stranu nevylučuje to, že svou dceru ve vozíku za kolem vozím na biku jak po silnici, tak po cyklostezkách.

A nyní k tématu.

Nejprve je nutné uvést, že zákon o provozu na pozemních komunikacích danou otázku výslovně neřeší a je částečně a nepřímo řešena v některých ustanoveních, která se prolínají.

Ministerstvo dopravy a Policie ČR ve svém stanovisku, kterým podpírají zákaz těchto vozíků na pozemních komunikacích, argumentují např. tím, že: “Zákon neumožňuje přepravu osob v přívěsném vozíku za kolo na pozemních komunikacích. To platí i pro schválené cyklostezky.“

Jak bude uvedeno dále, pro takový závěr v právních předpisech přesvědčivou oporu nalézt nelze. Pojďme se proto pro argumentaci podívat na jednotlivá ustanovení.

„§ 48 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích

Přeprava osob

(1) Řidič nesmí připustit, aby počet přepravovaných osob starších 12 let překročil počet povolených míst určených k přepravě osob (dále jen "povolené místo").

(2) V motorovém nebo jeho přípojném vozidle, které je určeno pro přepravu osob, 2) se smějí na povolených místech přepravovat osoby pouze do přípustné užitečné hmotnosti, počet osob starších 12 let však nesmí převyšovat počet povolených míst.

(3) Odstavec 2 platí i pro přepravu osob v kabině řidiče nákladního automobilu.

(4) Ve zvláštním motorovém vozidle nesmějí být přepravovány osoby mladší 15 let.

(5) V jiném přípojném vozidle, než které je určeno pro přepravu osob, je přeprava osob, s výjimkou případů podle § 51, zakázána.

(6) Ustanovení odstavce 5 neplatí pro přípojné vozidlo Horské služby při přepravě zachraňované osoby.“

Systematika tohoto ustanovení je rozdělena na dvě skupiny případů, a to:

1) motorová vozidla a přípojná vozidla za tato motorová vozidla – odstavec 2
2) ostatní (jiná než v odstavci 2 uvedená) přípojná vozidla – odstavec 5

Zde je tedy pro cyklisty relevantní zejména odstavec 5, který výslovně uvádí, že pokud dané přípojné vozidlo je určeno pro přepravu osob, není přeprava zakázána. Odkaz na §51 zde není relevantní (řeší přepravu osob v ložném prostoru nákladního automobilu a v ložném prostoru nákladního přívěsu traktoru).

Ze systematiky těchto ustanovení je zřejmé, že zákon předjímá existenci přípojných vozidel, a to i jiných než těch uvedených v odstavci 2, tj. jiných než za motorová vozidla a jako pravidlo pro možnost jejich použití pro přepravu osob stanoví, že musí být „určena“ pro přepravu osob.

Ze shora uvedeného ustanovení tak plyne, že pokud dané přípojné vozidlo je určeno k přepravě osob, není přeprava osob v něm zakázaná a je tedy povolena. To by platilo i pro přípojné vozíky za jízdní kola.

Jedinou relevantní otázkou pak tedy zůstává pouze posouzení, kdo nebo jak se určuje, zda dané přípojné vozidlo je nebo není určeno k přepravě osob a zda vozíky za jízdní kola k tomu určeny jsou nebo ne.

V této souvislosti je nutné zdůraznit zásadní skutečnost, kterou MDS a Policie ČR přehlížejí, a to tu, že technickou způsobilost těchto přípojných vozidel nikdo neschvaluje (pro opačný závěr, jak bude dále argumentováno, v právních předpisech oporu nalézt nelze). To ostatně pro tento druh vozidel platí obecně, protože technickou způsobilost u kol také nikdo neschvaluje. Zde platí analogicky ust. §30 vyhl. č. 341/2002 Sb.:

„Technická způsobilost jízdních kol, potahových vozidel a ručních vozíků se neschvaluje. Podmínkou pro jejich užití v provozu na pozemních komunikacích je splnění technických požadavků uvedených v příloze č. 13.“

Právní předpisy nicméně nikde nestanoví, že by se technická způsobilost těchto přípojných vozíků schvalovala, a proto při absenci výslovné úpravy ve vztahu k vozíkům za jízdní kola je na místě vztáhnout toto ustanovení i na přípojné vozíky za kolo. Podstatnou informací je pak tedy to, že se technická způsobilost těchto vozíků neschvaluje (a už vůbec se na ně nevztahují ustanovení o schvalování přípojných vozidel za motorová vozidla, jak se MDS snaží tvrdit) a stejně jako u jízdních kol postačí splnění technických požadavků stanovených právními předpisy. Zde nicméně neplatí příloha č. 13 shora uvedené vyhlášky, ale splnění technických podmínek podle §58 odst. 6 zákona o provozu na pozemních komunikacích (o tom ustanovení dále).

Jestliže se tedy technická způsobilost těchto vozíků neschvaluje a platí pro jejich schvalování analogicky pravidla pro schvalování jízdních kol (pravidla pro jízdní kola jsou obsahově nejbližší a při absenci právní úpravy je nutné použít ustanovení významově nejbližší), nemůže ani MDS argumentovat tím, že si výrobce sám nemůže stanovit, k čemu je takové přípojné vozidlo určeno.

Ve skutečnosti si to výrobce stanovit může, stejně tak, jako si to může stanovit u jízdního kola, jehož určení a technickou způsobilost také nikdo neschvaluje. A jako podle stávajících předpisů MDS nemůže mluvit výrobci jízdních kol do technické způsobilosti a schvalovat ji (s výjimkou technických požadavků na jízdní kola, kterou jsou dnes stanovená), pak stejná pravidla platí i pro přípojné vozíky za jízdní kola.

Ani jejich technickou způsobilost nikdo neschvaluje, pouze zákonodárce identickým způsobem stanovil základní (minimální) technické požadavky na jejich provoz v ust. §58 odst. 6 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Jsou to pak pouze a výslovně tyto požadavky, které jsou pro technickou způsobilost rozhodující, což je plně v souladu se systematikou úpravy samotných jízdních kol, přičemž není jediného důvodu, proč by principy ve vztahu ke schvalování jízdních kol a stanovování jejich technických požadavků měly být odlišné od principů týkajících se přípojných vozidel za tato jízdní kola.

Na základě toho nelze z hlediska systematiky právní úpravy a současně absence některých výslovných ustanovení dle mého názoru dospět k jinému závěru než tomu, že rozhodující pro přepravu dětí ve vozících bude toliko to, aby:

- výrobcem takové vozítko bylo pro přepravu osob určeno a
- splňovalo podmínky §58 odst. 6 zákona o provozu na pozemních komunikacích.

MDS a Policie ČR tedy nemají pravdu, pokud tvrdí, že tyto vozíky nejsou přípustné pro provoz na pozemních komunikacích a cyklostezkách, s výjimkou případů, kdy vozíky nesplňují shora uvedené technické podmínky. Sluší připomenout, že mimo pozemní komunikace neplatí pravidla a podmínky žádné.

Závěrem pak citace §58 odst. 6 zákona o provozu na pozemních komunikacích:

„Za jízdní kolo se smí připojit přívěsný vozík, který není širší než 800 mm, má na zádi dvě červené odrazky netrojúhelníkového tvaru umístěné co nejblíže k bočním obrysům vozíku a je spojen s jízdním kolem pevným spojovacím zařízením. Zakrývá-li přívěsný vozík nebo jeho náklad za snížené viditelnosti zadní obrysové červené světlo jízdního kola, musí být přívěsný vozík opatřen vlevo na zádi červeným neoslňujícím světlem.“

Cyklistům, kteří vozíky používají, pak proto jen doporučím zkontrolovat shora uvedené podmínky, a pokud budou splněny, postih nepřichází v úvahu. Pokud se přesto setkáte s tím, že by policista chtěl za to uložit pokutu (nikdy jsem o podobném případu neslyšel), máte dvě možnosti:

- prezentovat shora uvedenou argumentaci a pokud to nepomůže, odmítnout projednání věci v blokovém řízení a trvat na postoupení věci do správního řízení, kde se případně hájit za účasti advokáta (počítejte ale s tím, že náklady na obhajobu určitě přesáhnou možnou výši pokuty – blokově do 2 tisíc, ve správním řízení od 1 500 do 2 500 Kč + 1 000 Kč za prohrané řízení, o časové ztrátě s vyřizováním nemluvě)

- „ukecat“ to na domluvu nebo na přijatelně malou pokutu (50 Kč, jestli mají policisté tak malé bločky).

Jsem však toho názoru, že policie má z našich daní na starosti závažnější věci k řešení než postihování cyklistů za to, že na silnici nebo cyklostezce vozí svoje děti způsobem, který proti ostatním (dosud nezpochybňovaným) způsobům přepravy nepředstavuje zvýšené riziko pro jejich bezpečí. Celá ta kauza tak působí jako na objednávku, než že by měla reálný základ, ať už v právních aspektech nebo v aspektech bezpečnosti přepravy.

JUDr. Tomáš Beran