Pád cyklisty z kola
Je pokuta 25 000 až 50 000 Kč nepochopením zákona?
Již krátce po novele zákona o silničním provozu proběhly médii případy, kdy cyklista spadl z kola, zranil pouze sám sebe a byla mu uložena pokuta 25 000 Kč, která se jevila jako jednoznačně nepřiměřená povaze přestupku a u řady cyklistů byla doslova likvidační. Obratem se objevily spekulace, že v takovém případě budou cyklisté raději takové pády nehlásit, než aby se vystavovali riziku uložení tak vysoké sankce a že to může vést k podcenění zranění a mnohem závažnějším zdravotním následkům.
Výše pokuty byla minimálně 25 000 Kč, neboť právě tak vysoká je spodní sazba pokuty, na rozdíl od dřívější právní úpravy, kdy byla spodní sazba nulová, zavedla novela zákona o silničním provozu takto vysokou spodní sazbu bez promyšlení důsledků u méně závažných případů. Když byly výsledky správních řízení konzultovány s jednotlivými úředníky, kteří pokuty ukládali, uvedli tito, že jim zákon jiný postup neumožňuje, neboť pod spodní sazbu zákonné hranice nemohou pokutu uložit. Tento závěr však není úplně přesný a při troše dobré vůle bylo možno řešit věc úplně jinak, a to plně v souladu se zákonem o přestupcích.
Nejprve několik citací:
§ 22 zákona o přestupcích
„Přestupky proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích
(1) Přestupku se dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích:
h) porušením zvláštního právního předpisu způsobí dopravní nehodu, při které dojde k usmrcení nebo zranění osoby.“
§ 2 zákona o přestupcích
„Pojem přestupku
(1) Přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin.“
Odůvodnit neuložení pokuty by bylo možné dvojím způsobem. Buď ve směru formálního aspektu přestupku, tj. že se jedná o způsobení škody jiné osobě anebo ve směru aspektu materiálního, tj. že takové porušení povinnosti neohrožuje nebo neporušuje právem chráněný zájem.
Pokud by ten, kdo by o přestupku rozhodoval, využil systematiky předmětného ustanovení, mohl by svůj závěr opřít o skutečnost, že ačkoli v citovaném ustanovení není výslovně uvedeno, že by se mělo jednat o způsobení škody na zdraví jiné osobě, plynul by systematicky tento závěr z toho, že zákon nespecifikuje způsobení smrti jinému a přesto je z tohoto ustanovení zřetelné, že se jedná o způsobení smrti jinému (trestání toho, kdo se sám zabil, je samozřejmě vyloučeno). Jestliže je tedy uvedené ustanovení nutno ve vztahu ke způsobení smrti vykládáno jako jednoznačné způsobení smrti jinému a dikce ve vztahu ke zranění je shodná, není důvod argumentovat jinak u zranění.
Byl-li by tento argument přesto považován za nedostatečně podložený, bylo by možno argumentovat shora citovaným ustanovením §2 zákona o přestupcích, podle kterého u kteréhokoli přestupku nestačí porušit zákon, aby se jednalo o přestupek (např. způsobit dopravní nehodu), nýbrž je současně nutno i ohrozit nebo porušit právem chráněný zájem, resp. zájem chráněný zákonem o silničním provozu. Otázka v daném případě zní, jaký právem chráněný zájem cyklista, který najede na obrubník, upadne a zraní se, poruší nebo ohrozí. Při troše dobré argumentace lze dospět k závěru, že takový pád cyklisty se bezpečnosti nebo plynulosti silničního provozu (vždy však nutno posuzovat okolnosti nehody individuálně) nedotýká a o přestupku tak nelze vůbec hovořit. Na základě takové argumentace je pak možno se vyhnout uložení pokuty za přestupek v uvedeném případě.
JUDr. Tomáš Beran
Z Rotterdamu do Atén za litr benzinu? Studenti to umí
Brzdí, i když nechcete. Proč teď musí auta do servisů
Nový Jaguar: Konkurence pro porsche i další legendy
Nissan chce být nejlepší japonskou značkou v Evropě
Městské SUV Renault Captur je za méně než 300 tisíc
Komentáře ke článku