Škoda Octavia 2.0 TDI – souboj dvou generací

„Co ty lidi dneska zase dělají?“ říkám si, když potkávám už asi třetí bouračku na jižní spojce cestou do autocentra Auto ESA. To je z toho, že uprostřed tříproudé dálnice vždycky jede jeden pirát šedesát, pravý pruh je volný a všichni se ho snaží předjet zleva. Zkrátka, na jižní spojce se nejlíp a nejrychleji jezdí úplně vpravo.

Ale proč vůbec jedeme pro ojetinu? Protože nám v Auto ESA vyšli vstříc a půjčili nám ke srovnání s novou Octavií 2.0 TDI třetí generace přímého předchůdce a snad nejoblíbenější ojetinu u nás – Octavii 2.0 TDI. Měli jsme i štěstí, že jsme dostali k dispozici liftback po faceliftu s modernizovaným motorem 2.0 TDI se vstřikováním common-rail a manuální šestistupňovou převodovkou.

Vlastně jsou to totožná auta, jen je mezi nimi rozdíl jedné generace a několika desítek tisíc kilometrů. Zatímco nové auto má najeto jen něco přes šest tisíc kilometrů, starší Octavia už brzy překročí hranici sto padesáti tisíc. Ale moc to na ní znát není. Motor je po té době takový příjemně měkký a i když nemá tak ostrou reakci jako dřívější novinářská auta, funguje dobře, nemá výrazný turboefekt a je celkově ve velmi dobré kondici. Aspoň tedy pocitově.

I podvozek ještě snese velmi přísnou kritiku, protože nevydává podivné tupé rány a pořád má pohyby celého auta pod kontrolou. Kdybych neviděl na tachometr, tipnul bych autu tak sedmdesát, možná osmdesát tisíc najetých kilometrů. Ale to je možná tím, že v bazarech obvykle vídáte tato auta s podobnými ciframi na tachometru. Neříkám, že jsou všecha stočená, ale jsme v Česku…

A když už jsem zmínil podvozek, u něj se zastavíme, protože právě zde došlo k patrně největší změně. Zatímco Octavia druhé generace používala poměrně sofistikované nezávislé víceprvkové zavěšení vzadu, nový model sází u dvoulitrového tédéíčka o výkonu 150 koní na levné a primitivní řešení pomocí vlečené nápravy s torzní příčkou. Zde bude nejdůležitější to slovíčko „levné“, aspoň tedy z pohledu automobilky.Rozdíl je znát hned, sotva vyjedeme od Štěrbohol směrem na východ. Je tu jedna „moc pěkná“ okreska, která vypadá, jako by tudy prošla Rudá armáda s tanky T-34. No, hlavně že vedle je asi sedmiproudá cyklostezka vykládaná mramorem a se zlatými svodidly… Nicméně tohle je přesně to místo, kde můžeme vyzkoušet rozdíl v chování obou aut.

Škoda Octavia III fotogalerie – vše co potřebujete vidět

Ondra jede vepředu v nové Octavii a já za ním nemám problém držet slušné tempo, které nasadil. Ovšem ve výjezdech ze zatáček je jeho auto o poznání rychlejší. Stará Octavia je trochu líná a především působí velmi těžce „na čumák“, musí se jako by přemlouvat. Ale to je dáno hlavně delším převodem řízení. Volant jinak působí velmi mechanicky a mám dojem, že z něj cítím více informací o stavu přední nápravy a o tom, co se přesně děje pod koly. Týden jsem teď jezdil novou Octavií a ta tak upovídaný volant nemá. Samozřejmě netvrdím, že je to v případě Octavie něco zásadního.

DOPORUČUJEME: 7 jednoduchých rad, jak zásadně snížit spotřebu paliva

Jenže celá ta rozvážnost k Octavii prostě sedí, stejně tak mírné pohupování podvozku. Tohle přeci není sportovní auto, takže se má trochu naklánět a především má filtrovat silnici děravou jako cedník. A to se starému autu docela daří. I když toho má přední náprava s těžkým naftovým motorem brzy docela dost a nadotáčivost nastupuje poměrně rychle, je auto velmi čitelné a jede se s ním příjemně. Je to podobný dojem, jako když si sednete do Range Roveru. Nebude vám vadit, že se houpe, je těžkopádný a je potřeba ho trochu přemlouvat. Prostě to k tomu patří a sportovní vlastnosti od toho nikdo nečeká.

Především jsem si ale zase připomněl, jak je Octavia druhé generace pořád velmi dobré auto i v měřítku dnešní doby. Řídí se snadno a takovým tím uživatelsky přívětivým způsobem, že tomu vlastně nejde nic zásadního vytknout, snad jen absence jakéhokoliv charakteru. Ale kdo by ho, proboha, v naftovém liftbacku s velkým kufrem hledal, že?Měníme si auta a teď si tu okresku dám ještě jednou v nové Octavii 2.0 TDI. Nemůžu říci, že by působila větším dojmem, spíše to dělá ten světlý interiér, který je takový vzdušnější. Kvalita zpracování mi také přijde podobná a i když se mi více líbí design nového interiéru, nemohu říci, že by byl jednoznačně lepší. Ano, ten centrální dotykový panel navigace je propracovanější a rychlejší, ale celková ergonomie je stále stejně dobrá. Je tu pár nových příjemný detailů, ale také pár otravných nesmyslů.

Například palubní počítač (pravda, s hezkou grafikou) mě neustále otravuje nějakými EKO-Tipy. Kdy mám řadit (v nesmyslně nízkých otáčkách), že si mám zavřít střešní okno (aby nezvyšovalo spotřebu), že mám používat stop/start (který pravidelně zmatkuje) a podobně. Staré auto má jen obyčejný nevtíravý indikátor včasného řazení. A to podle mě stačí.

Klikněte: Nejlepší diesely v ojetých autech – jaké to jsou?

A staré auto má také to víceprvkové zavěšení, které, přiznejme si to, funguje jedním slovem lépe. Ihned po přesednutí do nové škodovky a rozjetí jsem si opět všiml toho podivného chvění celého auta a jakmile se objevily první díry na silnici, Octavia začala poskakovat. Přední náprava to ještě zvládá, ale zadek létá po silnici sem a tam, bouchá a nedokáže udržet kontakt s vozovkou. Nejvíc je to cítit na nerovnosti v zatáčce, kde náprava nové Octavie odskakuje a několikrát to dokonce ve vysokém tempu vyvolalo nechtěnou přetáčivost, až musel jemně zasáhnout stabilizační systém. To má být příspěvek pro bezpečnost?

Jistě, v první chvíli může nové auto působit mnohem agilnějším a živějším dojmem. Zaprvé to dělá bezesporu vyzrálejší motor s rychlejší reakcí na plyn, vyšším výkonem a točivým momentem sice stejné hodnoty, ale ve větším rozsahu otáček, zadruhé velmi rychlé řízení, zatřetí nižší hmotnost (- 65 kg) a začtvrté tuhý podvozek. Nová Octavia na mě působí v nájezdu do zatáčky ještě agresivnějším dojmem než Octavia RS minulé generace. Jenže s tou, když jste jeli na okresce „pilu“, jste se nedostali do úzkých na hrbolaté silnici tak brzy.Neustále mezi oběma auty přesedám a projíždím tu samou silnici tam a zpět. Snad pětkrát, šestkrát… Už ani nevím. A jen se více a více utvrzuji v dojmu, že umístit do modelu s dvoulitrovým tédéíčkem lacinou vlečenou nápravu je velký krok zpátky. Já vím, že je nová Octavia lehčí, ale přeci jen je to pořád velký kus auta s dlouhým rozvorem a ne tunový hatchback s litrovým tříválcem určený do města.

U dvanáctistovky mi to tolik nevadilo, ale u motoru 2.0 TDI, který rozhodně nabízí zajímavější dynamický potenciál než základní jednotka 1.2 TSI, by měl být podvozek mnohem vyzrálejší a schopnější. A vadí mi to i v momentě, kdy mi nejde o samotnou dynamiku, ale o jízdní komfort. Stará Octavia je celkově měkčí a prostě si s rozbitou silnicí a dálnicí poradí lépe. Nové auto je moc tuhé a zbytečně tvrdé, neustále se otřásá a jemně poskakuje a poklepává.

Na kvalitní rovné silnici rozdíl poznat není, snad by člověk řekl, že je na tom s pohodlím nové auto lépe, protože se v něm podařilo velmi dobře potlačit aerodynamický hluk a především hučení zadních kol, na které minulá Octavia dost trpěla. Ale stačí, aby se asfalt trochu zhoršil a nedostatky v konstrukci podvozku začnou u nového modelu vyplouvat na povrch a úplně přehluší nesporné kvality celého vozu. Co jsou ale platné, když musíte neustále poslouchat klepání od zadní nápravy?Je to smutné, že se Škoda vydala, možná pod nátlakem koncernové politiky, touto cestou. Nová Octavia 2.0 TDI je jako základ velmi nadějné auto. Řízení je rychlé a přesné a na dobré silnici dokáže svou agilitou a ochotou k dynamické jízdě skoro až překvapit. Samozřejmě se také posunula mnohem dál kultivovanost a několik detailů tam, kde nejsou vidět – třeba vybavenost bezpečnostními asistenty.

Jenže volba primitivního zavěšení vzadu celý výsledek sráží do nevýrazného průměru, pokud budu novou Octavii hodnotit jen z pohledu řidiče. Mně na tom záleží docela dost a i když nemůžu říct, že by se mi s novým autem jezdilo špatně, už to není takový ten jednoznačný dojem a pokrčení rameny s dovětkem „co na tom zase budu kritizovat?“. Tentokrát je toho ke kritice docela dost a všechno se to točí kolem podvozku. Především ale měla nová Octavia dostat mnohem měkčí nastavení, tohle je na české silnice zbytečně tvrdé.

Verdikt
Já vím, že to spoustě lidí bude úplně jedno, protože jim půjde jen o kufr a spotřebu. Nepochybuji ani o tom, že automobilka provedla důkladné testy, takže je určitě jasné, že nové auto i s jednodušší nápravou vzadu bude stabilnější, přesnější a celkově bezpečnější. Nepochybuji ani o tom, že drtivá většina zákazníků bude s novým autem spokojena. Vlastně bych s ním byl spokojen i já, protože je to velmi dobré a uživatelsky příjemné auto. Jen už nemůžu tvrdit, že jezdí tak bezchybně. Je podivným způsobem nekomfortní a jako nadšený řidič z něj mám takový zvláštní laciný dojem. Nevím, co automobilku k tomuto levnějšímu řešení zadní nápravy vedlo, ale je to rozhodně krok zpátky. Nezbývá než počkat na silnější motorizace.

Dalibor Žák

Za zapůjčení Octavie druhé generace děkujeme autocentru Auto ESA.

Měření a technické údaje