Honda Civic 1.8 i-VTEC 5AT

• Dynamika 7

• Chování na silnici 7

• Provozní náklady 7

• Praktičnost 7

• X-Factor 7

• Celkové hodnocení 7

RADOSTI Vnitřní prostor, bohatá výbava a nízká cena

STAROSTI „Americký“ automat drží otáčky vysoko a spotřebu s nimi

Jen malá část zákazníků a ještě méně zákaznic chce každý den po cestě do práce a za nákupy tančit na třech pedálech a mávat řadicí pákou. Jen skuteční extremisté neocení výhody samočinných převodovek alespoň za některých okolností. Na rozdíl od volnomyšlenkářských Američanů však evropským zákazníkům trvalo dlouho, než si tuto skutečnost připustili. Možná na tom měly podíl i slabé motory evropských vozů, které byly se starými automaty zoufale líné. Jenže posledních deset let výkony našich aut rostou a ústrojí, schopná řadit automaticky, jsou stále dokonalejší. A jejich prodeje rostou.

Automaty se nezlepšily jen příchodem dvouspojkových ústrojí (Audi TT, 2003), výrobci zapracovali i na konvenčních převodovkách s hydrodynamickým měničem. Nikde jsem to nepocítil lépe než na faceliftovaném Chevroletu Captiva, který byl doslova několikrát lepší než starší auto. Ne že by Captiva předváděla něco převratného, ale jde o jedno z mála aut, u kterých jsem měl možnost podobného srovnání. Jede velmi dobře.

Honda Civic fotogalerie – vše co potřebujete vidět

Chevrolet však nepřekonal jen sám sebe. Byl také několikrát lepší než naftová Honda CR-V s automatem. Snad tedy chápete, proč pro mě byl týden s autmatickou Hondou Civic tak důležitý. Nečekal jsem od ní mnoho – ne že bych Japoncům nechtěl dát šanci, ale některých předsudků se zbavuje těžko. Kombinace kompaktního vozu, benzínového čtyřválce a automatu je v našich končinách stále ještě exotickým zjevem. Člověku se přímo vnucuje spojení americké auto, což v této třídě nejde chápat jako kompliment. A přestože pětidveřový Civic je doma na této straně Altantiku, jeho pětistupňová převodovka zjevně připlula z té opačné.Když jsem nakousl to CR-V, měl bych ho možná připomenout: bylo strašné. Přestože SUV od Hondy stárne, jako auto má stále málo chyb. S manuálem bych ho klidně doporučil nejlepšímu příteli, zvlášť s novým dieselem, jenže automat mu způsobil katastrofální změny osobnosti. Lenost, neochota, nenažranost – to vše může do dobrého koktejlu přimíchat jedna mizerná převodovka. Několik kolegů mi přitom odpřísáhlo, že Accord je se stejným pohonným ústrojím velmi dobré auto.

Takže Civic. Kterou stranu sporu podpoří? Může vůbec udělat dobrý dojem, když spojuje relativně slabý motor s přirozeně neefektivním měničem momentu? Překvapivě může. Možná mu pomáhá nižší hmotnost, možná někomu v továrně při výrobě testovacího CR-V prostě ujely cvičky, nebo se naopak snažil, když montoval menší hatchback. Rozhodnout neumím, ale vím jistě, že novinářský Civic s automatem byl přinejmenším dobrý. Čtyřválec 1.8 litru i-VTEC se 140 koni a 174 newtonmetry hýbe autem důstojně, a pokud se vyvarujete prudšího zrychlování, také přiměřeně úsporně.

Dovolte mi udělat ještě jednu odbočku. Automatický Civic byl pro mě zajímavý také z toho důvodu, že jsem ve stejném autě, jen s trojicí dvěří a manuálem, před časem půl roku v kuse jezdil. To jen na vysvětlenou.

Bez přímého srovnání by automat mohl zprvu působit nepříjemně. Má typicky americký sklon reagovat na sebemenší přidání plynu vyhnáním otáček k červenému poli. Auto začne řvát, ale protože má (slušných, ale pořád „jen“) 140 koní, žádný velký kopanec do zad posádce neuštědří. Zrychluje, ano, jen to není příliš znát. Zvlášť když měnič poněkud rozvolňuje vztah mezi otáčkami motoru a rychlostí auta. Ihned po přidání se Civic chová jako by měl variátor – akceleraci nedoprovází očekávané přibývání otáček.

Na druhou stranu ani sama Honda neslibuje oslnivé výkony. Stovka za jedenáct sekund popisuje situaci velmi výstižně, a přestože auto dokáže chvílemi předvést něco ze skrytého potenciálu motoru (manuál má 0-100 za 8,9 s), nepokrytě preferuje jízdu ustálenou rychlostí. Dálnice mu však nedělá nejmenší problém a s trochou přesvědčivosti ho přimějete i ke svižnějšímu předjíždění. I když těsně, patří Civic k té rychlejší polovině provozu. A za jeho rozvážnost částečně může samotný motor. Je ze staré školy a výkon honí otáčkami namísto točivého momentu, takže ani s manuální převodovkou nikdy nepůsobí tak silný, jak skutečně je.Spotřebu neumím objektivně zhodnotit, z předchozí zkušenosti bych na čísla na palubním počítači nevsadil ani daliborův bicykl (je ve špatném stavu, věřte mi). Můj Civic ukazoval 6,7 litru na sto, ale žral sedm a půl. Podle stejné logiky jezdil automat při udávané spotřebě 7,5 litru na sto kilometrů asi za 8,4 litru. To je dost, ale jednak jde o hrubý horní odhad a jednak jsem malou Hondu zvlášť nešetřil. Věřím, že v reálném provozu se automat dokáže udržet poblíž udávaných 7,3 litru na sto.

Nevýhody spojené s pořízením automatu nejsou malé jen objektivně. Po chvíli zvykání nepůsobí auto nijak nepříjemně, brzy se naučíte pracovat s plynem tak opatrně, aby převodovka neustále nepodřazovala. Jde to a má to pozitivní vliv na spotřebu. Civic i tak pojede slušně rychle a bude překvapivě tichý, čtyřválec není v nízkých otáčkách slyšet. Pokud se však neradi přizpůsobujete, zkuste raději některého z dvouspojkových soupeřů. Těžké nohy totiž Honda sežere za živa, a přestože motor má vlastně pěkný zvuk, monotónní řvaní při akceleraci se rychle oposlouchá.

Tady bych vlastně mohl skončit, nic dalšího vědět nepotřebujete. Jednak jsme Civic na Autowebu řešili už mnohokrát, jednak se před časem představila další generace. Znovu rozebírat vše již řečené nemá smysl a novým autem ještě nikdo z novinářů nejel.Takže jen stručně. Ovládání klimatizace a rádia stále považuji za ergonomický zločin, tlačítka jsem si nepřestal plést ani po půlroce ježdění. Stejně šílené je startování – než vás auto nechá probudit motor, musíte nejprve normálně zasunout klíček a otočit jím do polohy s číslem II. Pak začne fungovat červené tlačítko na druhé straně volantu. Mohlo by to být horší, Ford Model T se startoval klikou. Předstartovní procedura však dobře koresponduje s bakelitově kosmickou image kabiny i celého auta. Svým způsobem japonská originalita za každou cenu funguje a určitě je to něco zcela jiného, než nabízí konkurence. Honda navíc za těch šest let na trhu leccos vylepšíla a zbytek vzhledem k ceně auta rádi přehlédnete.

Jízdní vlastnosti auta nepatří ke světové špičce, ale zábavu s autem užijete. O přesném, ale příliš strmém, až předrážděném řízení lze říci to samé jako o designu Civiku. Je záměrně jiné. Vzhledem k rychlosti svého převodu se vlastně povedlo, pokus Mini o stejné motokárové řízení vyšel mnohem hůř. Volant britskoněmeckého stroje klade také motokárový odpor, který není vůbec příjemný. Honda naproti tomu vyžaduje právě tolik síly, aby se nedala snadno ani nechtěla příliš. Jen ve vyšších rychlostech působí auto kvůli strmému řízení nervózně, ale třeba je to výhoda? Civic vás zcela nenásilně přimejě jezdit nejvýš sto šedesát kilometrů za hodinu.

V zatáčkách auto díky řízení působí obratně. Není to tak docela iluze, přední náprava se drží silnice překvapivě vytrvale. Zadek jí to trochu kazí, pětidveřový Civic má svou nápravu se zkrutnou příčkou uloženu příliš poddajně. Pohyby zadních kol do stran jsou citelné a občas se od nich ozve nepříjemná rána. Třídveřové auto, o poznání méně pohodlné, je na tom lépe. Má totiž tvrdší pouzdra, která drží nápravu na místě. Právě na tomto problému u Hondy posledních několik let velmi usilovně pracovali. Nový Civic dostal hydraulická pouzdra, která mají vše vyřešit.Verdikt
Také v posledním testu před generační výměnou auta můžu prohlást, že Honda má v segmentu C dobře našlápnuto. Prodává zvláštní, ale rozumně pojatý stroj – auto ze všech úhlů výstřední, přesto v jádru dokonale normální. Ani v příští generaci se na tom podle všeho nic nezmění. Téměř stejné zůstanou i motory.

Měli by v Japonsku vyměnit alespoň převodovky? Co do výkonů degraduje automat jinak silnou osmnáctistovku někam na (pod) úroveň nejslabšího Golfu 1.4 TSI a Focusu 1.6 Ti-VCT s dvouspojkovými převodovkami, jenže Civic je i tak dobrá nabídka. I kdybyste nedostali slevu, obrovské auto bude mít ve výbavě Sport za půl milionu vše důležité a k tomu dešťový senzor, tempomat, kožený volant, vyhřívaná sedadla a několik dalších postradatelností. Renault Mégane stojí méně (a s dieselem), jenže Civic má po funkční stránce pořád blíž k Němcům než k Francouzům. A platí za spolehlivé auto.

Nerad bych vás uvedl v omyl. Pokud někdy o automatu Hondy bez začervenání napíšu, že je „skvělý“, bude to nějaká úplně jiná převodovka. Ale znechucené nářky nejsou na místě, a pokud dostane stejný automat také příští generace auta, nějak se s tím smířím. Civic 1.8 i-VTEC 5AT dokáže své nevýhody vyvážit několika přednostmi a zbytek zahladí dobrá cena. Jestli ho máte doma, gratuluji, udělali jste dobrý obchod. Vám ostatním bych ale přeci jen doporučil verzi s manuálem. Je o třídu rychlejší, lepší a levnější.

Měření a technické údaje