Ford Transit SportVan 2.2 TDCi

• Dynamika 8

• Chování na silnici 8

• Provozní náklady 8

• Praktičnost 8

• X-Factor 8

• Celkové hodnocení 8

Na úvod

Některé automobilky se berou hrozně vážně. Naštěstí se ale najdou i takové, které si umí udělat legraci sami ze sebe. A jak možná víte z osobní zkušenosti, to je vždycky pozitivní vlastnost.

Nastříkat dodávku tradičními závodními barvami chce slušnou dávku smyslu pro humor. Ovšem v historii Fordu Transit, jedné z nejpopulárnějších dodávek všech dob, se objevily kreace, které závodní barvy nosily s hrdostí.

V roce 1971 představila závodní stáj Terry Drury Racing speciálně upravenou dodávku Transit Supervan. Po otevření nákladového prostoru se přihlížejícím naskytl pohled na vidlicový osmiválec ze závodního Fordu GT40, laděný na 400 koní. Na jedničku jel Supervan sedmdesátkou, dvojka už překonala 100 km/h (za 7 sekund) a maximální rychlost byla těžko uvěřitelných 196 km/h.

V roce 1984 následoval Supervan 2, tentokrát z dílen Auto Racing Technology ve Woolastonu. Uprostřed vozu hřměl pětisetkoňový osmiválec Ford Cosworth DFL o objemu 3,9 litru. V podstatě šlo o slavný motor z Formule 1, jen s prodlouženým zdvihem. Šasi pocházelo ze závodního vozu skupiny C. Na okruhu Silverstone tomuto Transitu naměřili fantastických 280 km/h.

O deset let později si ho vzala do padrády firma DRL Engineering ze Suffolku a kompletně ho přestavěla. Vůz dostal novou kompozitovou karoserii vzdáleně připomínající v té době poslední model Transitu, motor byl vyměněn za osmiválec Cosworth HB 3.5l, laděný na 730 koní v 13,5 tisících otáčkách. Napojený byl na šestistupňovou převodovku Benetton a mezi zadními koly úřadoval samosvorný diferenciál Quaife. O zastavení 890 kg těžké kreace se staraly jedenáctipalcové karbonové kotouče se čtyřpístkovými třmeny Brembo. Později byl osmiválec vyměněn za šestiválec Cosworth Pro Sports 3000 s převodovkou Hewland, které v něm pracují dodnes. Maximální rychlost se odhaduje na 240 km/h.Technika

Ne, tohle není Supervan 4, žádné závodní šasi ani vytuněný osmiválec v něm nenajdete. Jistě by to byla paráda, ale zároveň by to nesmělo na silnici a my bychom se k tomu vůbec nedostali. Tohle je SportVan, vlastně skoro obyčejný Transit. Až na to, že je svým způsobem dost neobyčejný… ale vezměme to postupně.

Pod přední kapotou nezeje prázdná díra jako u Supervanů, najdete tam turbodiesel Duratorq o výkonu 140 koní, nejsilnější nafťák, jaký se do krátkého Transitu s pohonem předních kol nabízí. Dvouhmotový setrvačník se stará o hladký chod a šestistupňová převodovka o slušný odpich a zároveň ticho na dálnici.

Transitů existuje spousta různých druhý, rozvorů, výšek a typů, tohle je jeden z nejmenších. Krátký rozvor, nízká střecha a pouze dvě místa k sezení – ačkoli za příplatek můžete mít vpravo vpředu dvojsedák. S krátkým rozvorem se nabízí pouze pohon předních kol – k závodním pruhům by se samozřejmě líp hodila zadokolka, ale smůla. A co si budeme namlouvat, ona je ta předokolka v běžném provozu praktičtější. V Transitu to navíc znamená, že podlaha ložného prostoru může být výrazně níž a to je u dodávky samozřejmě podstatné plus.

Podvozek zůstal v sériové podobě, nicméně poměrně důležitou změnu objevíte v blatnících. Na osmnáctipalcových kolech jsou obuté pneumatiky rozměru 235/40.Na silnici

Psát, že Ford opravdu umí naladit podvozek, je už pomalu klišé, ale co se dá dělat. U S-Maxu jsem psal, že je to MPV s nejlepšími jízdními vlastnostmi, které jsem měl možnost řídit. Uznávám, že dodávek jsem neřidil tolik, abych si mohl dovolit vynášet nějaké objektivní soudy, ale už ten velký červený Transit KombiVan, co jsem tu měl před nedávnem, jezdil nad očekávání dobře. SportVan už ovšem jezdí tak dobře, že se to snad na dodávku ani nesluší.

Vlastně jediná věc, na kterou si musíte dávat pozor, je šířka. Auto se naklání minimálně a široké pneumatiky drží jak přibité. Dřív vypadnete ze sedačky, než byste ztratili přilnavost. A když už se to stane, zachrání vás systém ESP, který sice jde vypnout, ale nad 60 km/h se automaticky zase zapne a už s ním nic neuděláte – nakonec je to dobře, protože chytat smyk s takovouhle krabicí by asi nebylo nic moc příjemného.

Diesel 2,2 Duratorq o síle 140 koní a točivém momentu 350 Nm, který máte k dispozici už v 1800 otáčkách, dokáže pěkně zahýbat i s Transitem. Zejména pružné zrychlení na druhý a třetí rychlostní stupeň je skutečně obdivuhodné a v běžném provozu se vám bude často hodit.

Zároveň je třeba říct, že Transit není žádný kostitřas a když se nebudete hladově vrhat do zatáček (kde vás sedačky opravdu moc nepodrží), jízda bude pohodlná jak v leckterém osobáku.

Jezdil jsem sice bez nějaké větší zátěže (užitečné zatížení Sportvanu přesahuje 1,5 tuny), ale příjemně mě překvapila i spotřeba. S lehčí nohou nebude žádný problém dostat se pod osm litrů, já jezdil pod 9,5.Prostor a výbava

Do této části testu (Prostor a výbava) by se možná dal vtěsnat celý článek. Protože přesně o tyhle věci u Transitu SportVan jde. Jedná se sice o nejmenší nabízený model s nejnižší střechou a nejkratším rozvorem, ale nákladový prostor má pořád ještě metr sedmdesát na šířku a více než 2,5 metru na délku. Představte si Škodu Roomster se složenými zadními sedadly, vyskládanou až po střechu. Teď si to vynásobte třikrát a v Transitu vám zbyde ještě nějakých 260 litrů místa navíc.

Hlavní kouzlo SportVanu pochopitelně spočívá v nadstandardní výbavě. Z těch zjevnějších prvků tu máme modrou metalízu Performance Blue, bílé pruhy na přídi, hluboký přední spoiler s integrovanými mlhovkami, lakovanou masku chladiče a skutečně velmi pěkná osmnáctipalcová litá kola.

Ano, je to typický optický tuning, proti kterému většinou dost brojím, jenže rozdíl je v přístupu. Když si někdo nalakuje Peugeota 206 barvami WRC, přitom má pod kapotou sériový malý diesel a za volantem se tváří, že je mladším bratrem Carlose Sainze, je to skutečně k smíchu. Jenže v Transitu se ani nemůžete tvářit, že právě sedíte ve Fordu GT. Tohle je prostě recese a tu já mám rád stejně hodně, jako nesnáším wannabies.

Potrhlým pozlátkem ovšem nadstandarndí výbava nekončí. Uvnitř najdete pohodlné sedačky, ta řidičova se dá nastavovat v osmi směrech, zatímco před spolujezdcovou je standardně airbag. V palubní desce najdete audiosoustavu s CD přehrávačem a hlasovým ovládáním. Vážně si nevymýšlím, stačí zmáčknout jedno tlačítko a jednoduchými (pochopitelně anglickými) příkazy snadno změníte stanici, přepnete na CD přehrávač a podobně. Před trestnými body vás ochrání integrovaná bluetooth handsfree souprava.

Dešťový senzor, automatická světla, elektrické spouštění oken, palubní počítač, kožený volant s ovládáním audia, tempomat, klimatizace a dokonce i vyhřívané čelní sklo, to všechno máte v ceně. A pokud vám to náhodou nestačí, seznam příplatkové výbavy je také bohatý. Můžete mít například zdvojenou autobaterii (výhoda v tomto případě spočívá ve snažším startování v zimě, nebo ve faktu, že dvanáctivoltové zásuvky v autě zůstanou pod proudem i po vypnutí zapalování, takže si můžete nechat nabíjet mobil apod.), satelitní navigační systém, kožené vyhřívané sedačky a další věci.Verdikt

Pokud mám mluvit sám za sebe, říkám: víc takovýchto aut na našich silnicích. Recese je potřeba a podle toho, jak na mě ten týden reagovali lidé na ulicích, dokáže tahle dodávka přinést úsměv a rozjasnit den.

Je ale pravda, že SportVan stojí 699 900 Kč a to není úplně málo. Stejně velký Transit začíná na 490 tisících i když, pravda, s podstatně slabším motorem o výkonu 85 koní. SportVan zkrátka není pro někoho, kdo prostě „jenom potřebuje užitkovou dodávku“, je to vůz pro individualisty. Jde tu nejen o velký náklad, ale také o velkou image. Na rozdíl od neuměle vytuněných hatchbacků, nebo chromem přetékajících bling-bling off-roadů je to ale image veskrze příjemná.

Honza Koubek

Měření a technické údaje