Ženevské dojmy: Italian Job(s)
Horní část obrovité haly ženevského výstaviště Palexpo hostila kromě Škody, Volkswagenu, Subaru, Opelu a dalších více či méně konfekčních automobilek, také celou řadu výrobců supersportů, od těch nejstarších nejslavnějších až po mladé, ale již uznávané malosériové výrobce.
Mezi první jmenované patří jistě i firma Lamborghini automobili. O jejich nové vlajkové lodi, Murcielagu LP 640, jsme před nedávnem psali, takže teď jenom pár postřehu z osobního setkání.
Murcielago bylo po dlouhé době první Lamborghini, do kterého se pohodlně vejdu i se svými dvěma metry (v Diablu mám velké potíže a Countach – úplně bez šance). Nastupování nůžkovitými dvěřmi přes širokánský práh chce sice trochu cviku, ale není to žádný větší problém. Uvnitř LP 640 je ještě trochu větší pohodlí, sedačky jsou prostornější, ale celý interiér také působí trochu ponurým dojmem. Neříkám, že je to špatně, interiér čalounění černou prošívanou semišovou kůží přímo dýchá kvalitou a zakázkovou prací. A při zavírání dveří už nemusíte mít strach, že něco zničíte, jak to občas u starších Lamborghini bývalo. Zvuk, který se při zabouchnutí ozve, vypovídá o kvalitě a robustnosti.
Přepracované spoilery jsou ještě agresivnější, centrální výfuk vypadá božsky a motor pod průhledným krytem se pyšní označením zvětšeného objemu. Volba šedivé nemetalické barvy se může zdát trochu podivínským řešením, ale ve skutečnosti funguje skvěle. Vůz působí hrozivým dojmem, zejména ve spojení s černými koly Hermera. Lamborghini zkrátka dostalo opravdu důstojnou vlajkovou loď.
Pagano znamená italsky „pohan“
Kousek od stánku Lamborghini byl sice rozlohou menší, ale minimálně stejně zajímavý stánek dalšího italského výrobce supersportů. Když řeknu Stačí se zmínit o karoseriích z karbonových vláken, ošetřených jen čirým lakem, mnohým bude jasno: Pagani.
Poslední verze Zondy, která se za několik málo let existence stačila stát legendou a vyšplhala se po bok nejslavnějším značkám, nese označení F, na počest samotného Fangia, se kterým se Horacio Pagani osobně znal. Současnou verzi Zondy už považuje za natolik dokonalou, že si spojení s Fangiovým jménem zaslouží.
V Ženevě se představila nejnovější verze Roadster a (slovy klasika) ó-můj-bože! Pokud si potrpíte na detailní propracování i té poslední maličkosti, Zonda F představuje vrcholné mistrovské dílo. Od dokonale zpracované a pouze čirým lakem nastříkané karbonové karoserie, u které i vzor kladených vláken plní svou estetickou funkci, přes hodinářsky zpracovaný interiér až po impozantně usazený motor, všechno snese i nejbližší pohled toho největšího rýpala. O celkovém tvaru si každý může myslet co chce (vím o několika lidech, kterým se nelíbí, nebo jim připadá příliš přeplácaný), ale o řemeslném zpracování nemůže být nejmenšího sporu.
Snad s výjimkou podobně dokonale zpracovaného Veyronu neznám vůz, který vám poskytne supersportovní výkony v tak exkluzivním balení. A že je o co stát: Zondě F Roadster stačí ke zdolání 200 km/h jen 9,8 sekundy a v zatáčkách umí boční přetížení 1,5 g.
O Paganim, který byl osobně přítomen na stánku značky, se říká, že je neúnavně tvůrčí. Vzhledem k tomu, že Zonda F už je podle všeho dotažená téměř k dokonalosti, docela by mě zajímalo, co Horacio chystá příště…
Honza Koubek
