Petr Horák o Velké ceně Kanady

Okruh Gillese Villeneuva je podle mého názoru jedna z nejpříjemnějších zastávek v celém kalendáři formule 1. Příjemní lidé, krásný okruh a výborné závodění na něm. Ani letos dění na trati nezklamalo, přestože prostřední část byla trochu “hlušší”, vyjetí safety caru jen pár kol před koncem rozdalo všem jezdcům nové karty. Zajímavé je, že nebylo na trati pilota, který by nechyboval. Jenže některé chyby přišly v ten nejméně vhodný okamžik. To pak umožnilo Michaelu Schumacherovi podruhé za sebou vybojovat druhé místo v cíli, o body se pár kol před koncem po dobře odjetém závodě připravil Jacques Villeneuve.Osobně mne na závodě zaujalo několik věcí, jednou je předjetí Jensona Buttona od Davida Coultharda. Těžko říci, zda v tom byl o tolik horší vůz, pneumatiky, brzdy nebo cokoli dalšího, ale na můj vkus ten souboj Button vzdal až příliš lehce, čekal jsem že bude více bojovat. Druhý moment je výborný start Jacquese Villeneuva. Ukázal, že nepatří do starého železa a moc bych si přál, aby závodil i příští rok. A poslední moment, který stojí za zmínku je Ralf Schumacher a jeho počínání na trati. Se zcela evidentně ne správně fungujícím autem se potuloval po trati i mimo ni. Chápu snahu týmů nasbírat co nejvíce dat a vracet tak auto do závodu, pokud je to možné. V tomto případě byl ale Ralf na trati jen nebezpečný, což nakonec vyústilo ve vyřazení Villeneuva.Poprvé od GP Austrálie jsem opět závod komentovali z pražského studia a je to nepopsatelný rozdíl. Chybí spousta elementárních informací, které ke komentáři potřebujete. Live timing na internetu běžel asi s dvacetivteřinovým zpožděním, sektory měřené pouze na desetiny sekundy, žádné informace od ředitelství závodu a především pak výhled na trať z komentátorské budky, který pomáhá udržet si přehled o dění i na zadních pozicích.

Petr Horák